Diviš Bořek z Miletínka

[†08.01.1438]

Zemanský rod Mrzáků, z něhož Diviš Bořek pocházel, sídlil na tvrzi v Miletínku (součást Miletína u Hořic v Čechách). Jeho otec – také Diviš – měl nevelké příjmy z několika málo vsí na Hořicku. Divišův otec zemřel někdy před rokem 1412 a zanechal po sobě vdovu Machnu s pěti syny, z nichž se dospělého věku dožili doložitelně pouze tři. Příslušníci této chudé šlechty museli hledat obživu ve službě u královského dvora nebo u bohatších známých z řad vyšší šlechty. To byl i Divišův případ, neboť se pravděpodobně objevil v obdobné službě u pánů z Kravař, kde na něho čekaly i první válečnické zkušenosti. Větší majetek Diviš Bořek získal až po vypuknutí husitské revoluce, kdy mohl uplatnit a rozvinout své vojenské zkušenosti.

Když se chystala výprava na pomoc kruciátou ohrožené Praze, tak kněz sipka Ambrož svolal koncem dubna shromáždění východočeského bratrstva na Oreb, kterého se zúčastnil i Miletínek. S Ambrožem se pak zřejmě vrátil z Prahy, aby se orebité opět zmocnili Hradce Králové, který se po odchodu sipka orebitů do Prahy dostal do sipka Zikmundových rukou. Na podzim r. 1420 se Diviš Bořek zúčastnil sipka4 bitvy u Vyšehradu opět v řadách orebitů. V r. 1421 se účastnil v čele orebitů jarní ofenzívy pražanů do východních Čech a stal se poté novým hejtmanem v Litomyšli, Vysokém Mýtě a Chrudimi (kde věznil blouznivce sipka Marina Húsku). Díky těmto postům se stal spojencem pražanů. Ještě krátce před tím se zmocnil opatovického kláštera a nechal vypálit podlažický i sezemický klášter. Na sipka4 Kunětické hoře nedaleko Pardubic začal stavět nový hrad s fortifikacemi, jež měly nahradit starší opevnění původního hradu. Takřka ze dne na den se z nezámožného zemana z Nemanic stal vlivný čelný představitel husitských Čech.

Na počátku r. 1422 se objevil v devatenáctičlenném rozhodčím orgánu, který měl urovnat poměry v rozbouřené sipka Želivského Praze. V srpnu téhož roku byl sipka Korybutem jmenován hejtmanem v Hradci Králové, aby tak stanul na jednom z vrcholů své kariéry, kdy kromě uvedených měst ovládal ještě opatovické a sezemické klášterní majetky. V dubnu r. 1423 se jako spojenec sipka Jana Žižky zúčastnil bitvy u Hořic, kde byly poraženy oddíly sipka Čeňka z Vartenberka. S velkou mírou pravděpodobnosti zde Miletínek vybíral bojiště, protože z Hořicka pocházel a tudíž to tady velice dobře znal. V červnu téhož roku se Diviš Bořek vypravil na Moravu, aby v čele pražanů pomohl moravským husitům. Mezitím se Žižka zmocnil Hradce Králové. Jako Žižkův spojenec od Hořic se s tím nemohl smířit, proto proti Žižkovi po návratu z Moravy vytáhl do pole. U Strauchova dvora 4. srpna však utržil od Žižky zdrcující porážku a musel prchnout na Kunětickou horu, která se již v této době mohla stát bezpečným útočištěm. V říjnu byl na svatohavelském sněmu zvolen členem dvanáctičlenné zemské vlády, v níž nalezli zastoupení i katolíci. Zajímavou skutečností je to, že v této vládě zasedlo 10 pánů a pouze dva příslušníci nižší šlechty. Jedním z nich byl právě Diviš Bořek z Miletínka, což svědčí jednak o tom, že byl významným mužem pražského svazu a pak také díky jeho mocenskému postavení ho nebylo možné ignorovat.

Po bitvě u Malešova bylo rozhodnuto o společné výpravě na Moravu, při níž Žižka zemřel. Teprve poté se k výpravě někde u Velkého Meziříčí připojil i Miletínek, který na Moravu táhl samostatně. Taková byla mezi těmito dvěma muži zášť od událostí v Hradci Králové.

Na jaře roku 1425 přišel Miletínek o Litomyšl a Vysoké Mýto, tj. města, která se ocitla v rukou radikálů. V červnu 1426 se zúčastnil sipka4 bitvy u Ústí nad Labem v oddílech Zikmunda Korybuta.

Dne 06.09.1427 se v Praze nezdařil převrat, který se připravoval za hradbami Kolína. Mj. i proto byl od 14. září Kolín obléhán radikály a pražany. Jeho hradby Miletínek statečně bránil, ale 16. prosince musel i on kapitulovat s tím, že získal možnost svobodného odchodu. Od těchto událostí o něm nic nevíme, jakoby na více jak 6 let vyklidil dějinnou scénu. Pravděpodobně se soustředil na zachování svých zbylých držav v Chrudimi, na Kunětické hoře, v Sezemicích a Opatovicích.

Na jaře 1434, kdy už vešla do povědomí rozkladná politika sipka Basilejského koncilu v Čechách, se vedle dalších utrakvistických představitelů chápe i Miletínek své příležitosti, kterou už nepustil. Někdy počátkem května byl jmenován jako zkušený válečník vrchním velitelem vojsk kališnicko-katolické koalice, tj. druhé sipka panské jednoty. Pro koalici to byla velice prozíravá volba, jak se později ukázalo. Byl nepochybně spolu/autorem taktické varianty, která vedla k drtivému vítězství „panské“ jednoty nad radikály v sipka4 bitvě u Lipan 30. května. Zakrátko po bitvě byl pražany jmenován purkrabím Pražského hradu.

V roce 1435 byl členem delegace, která se zúčastnila jednání s císařem Zikmundem v Brně. Zde patřil k předním mluvčím sipka utrakvistů. V říjnu byl na zemském sněmu zvolen sipka Rokycana arcibiskupem a jedním z jeho velitelů byl i Diviš Bořek z Miletínka. V tomto roce také neúspěšně obléhal Kolín Bedřicha ze Strážnice. Hradec Králové se stal Miletínkovým prokletím. V listopadu 1436 toto město, kde byl svého času hejtmanem, oblehl, ale po úspěšném výpadu hradecké posádky se opět musel zachránit útěkem na Kunětickou horu.

Na Nový rok 1437 se Diviš Bořek hradeckým částečně pomstil, když rozprášil jejich zásobovací výpravu, přičemž jim sebral velké množství koní. Dne 17. června z Prahy odvezl zvoleného arcibiskupa Rokycanu na Kunětickou horu do bezpečí před Zikmundem. V září se zúčastnil zemského sněmu v Praze a jako mluvčí krajů mýtského, chrudimského a královéhradeckého přednesl Zikmundovi 19 stížných článků, které se týkaly nesplněných králových závazků a vůbec flagrantního porušování práva.

Jako vítěze od Lipan král Zikmund Miletínka velkoryse obdaroval, čímž se obdarovaný stal jedním z největších zbohatlíků z řad nižší šlechty. Nejprve byl zlegalizován úchvat opatovického klášterního majetku. Byla mu připsána značná část panství s městem Bohdančem a Velim (u Kolína) s tvrzí. Získal tak více jak 50 vsí a 8 poplužních dvorů. V této době koupil též Pardubice, aby své panství zaokrouhlil spojením se zbožím klášterů sezemického i opatovického a stal se tak jedním z nejmajetnějších šlechticů z Polabí. Dále pak získal ještě zástavní úpis na Přelouč s 8 vesnicemi a 5 vsí původně svatojiřských řeholnic z Hradce Králové aj. Byly to štědré dary zištné povahy, ale Miletínek si tohoto druhého vrcholu své slávy už moc neužil, protože zemřel měsíc po smrti dárcově, tj. 8. ledna 1438.

Diskuzní fórum:
sipka4 Související diskuse k tématu o Miletínkovi