Zikmund Lucemburský – císař ve stínu husitů

„Žalujemť vám na Zigmunda Uherského, ač hodné jest řéci, krále, kterýžto zapomněv sě nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech předkuov od sebe zapudiv, i oddal sě jest na ukrutnost neslýchanú, jižto této koruně královstvie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohavným násilím, lidí i dietek mordováním i všelikakú jinú bezprávností, a to konečně a lstivě pod hájením kostela římského ukládaje, kříž krvavý v řádu křesťanském nikdy nezaložený sobě od papeže bezprávně na nás vydaný ku pomoci bera, kudyž by jazyk český od něho nejohavnější potupú a kacieřstvím po všem světu nevinně zhaněním shladiti mohl a cizozemce v této zemi zvelebiti a miesta Čechuov vyhnaných jimi osaditi…“ Tento krátký úryvek pochází z listu napsaného Pražany 5. listopadu 1420, který byl určen všem českým pánům. Je vzácným dobovým svědectvím o tom, jak smýšleli tehdejší Češi o Zikmundu Lucemburském, druhorozeném synovi Karla IV., římském a uherském králi, a také dědici českého trůnu. List byl vydán krátce poté, co se husité s vypětím všech sil dokázali za cenu velkých obětí ubránit I. křížové výpravě, a v bitvách na Vítkově a zejména u Vyšehradu zhatit Zikmundův sen o rychlém a snadném převzetí svého dědictví.

Husité nechtěli válku, ta jim byla vnucena. Namísto dialogu se Zikmundem však přitáhl tento věčný čekatel českého trůnu v čele ohromného vojska, které za bezmezných zvěrstev a ukrutností začalo hubit české kacíře ohněm i mečem. Není divu, že většina obyvatel země poté pohlížela na Zikmunda s nenávistí a opovržením. Tento soud, jenž nebyl vynesen bezdůvodně, byl však velmi tendenční, protože reflektoval víceméně pouze českou zkušenost s tímto Lucemburkem. A tak úměrně s tím, jak se měnil Zikmundův obraz v dalších staletích do podoby úhlavního nepřítele českého národa a proradné šelmy ryšavé, stále více se zapomínalo na to, že Zikmund byl panovníkem evropského významu. Vždyť když Zikmund přebíral v roce 1419 vládu v zemích Koruny české, měl již za sebou desítky let úspěšné vlády v Uhrách a téměř celou dekádu panování ve Svaté říši římské. Na své konto si navíc připsal nejeden velký diplomatický úspěch. V tehdejší Evropě tak byl Zikmund považován za velkého státníka s jasnou vizí, který se snaží vrátit Západu smysl a řád v situaci, kdy toho druhý univerzální pilíř křesťanské společnosti, tj. církev, nebyl schopen z důvodu své hluboké krize. V Čechách však Zikmund tvrdě narazil a musel čelit problémům, na které nebyl připraven, a při jejichž řešení by pravděpodobně selhala i osobnost mnohem nadanější, Karla IV. nevyjímaje. V 19. a 20. století proměnily celé generace romanopisců, umělců, rádoby odborníků a bohužel i politiků Zikmunda bezmála v zavrženíhodnou osobnost, jež do českých dějin vlastně ani nepatří. Vznikl tak hluboce zakořeněný mýtus o cizáckém a zlovolném králi, který zcela zakryl skutečnou podobu tohoto významného politika přelomu 14. a 15. století.

I když po roce 1989 nastala svoboda myšlení a vyjadřování, ve vztahu českého národa k poslednímu Lucemburkovi na českém trůně nedošlo k většímu posunu. Historikové sice vzali Zikmunda na milost a dnes jej bez větších námitek řadí mezi vůdčí postavy české a evropské historie pozdního středověku, avšak veřejnost je i nadále svázána výkladovými stereotypy. To však bohužel platí i ve vztahu české veřejnosti k husitství jako takovému. O Zikmundovi tak slyšel snad každý, ale jen málokdo by dokázal povědět o tomto vladaři něco více než oněch pět šest vět, které se dodnes učí ve školách. Většina lidí tak Zikmunda jako držitele hned tří středoevropských královských korun a také císařského diadému ve skutečnosti nezná, přičemž literární i filmová fikce u nich jednoznačně překrývá jeho skutečný historický význam. Rozhodli jsme se proto, že se pokusíme vylíčit životní osudy a vládu Zikmunda Lucemburského v novém výpravném seriálu. Ten nebude a ani nemůže mít ambici změnit pohled Čechů na tuto jistě fascinující osobnost. Avšak bude se snažit postřehnout evropský i český rozměr Zikmundova života a vlády. Zároveň poukázat na ty aspekty jeho osudu, jimž se dříve nevěnovala pozornost, či jsou české veřejnosti zcela neznámé. Hlavně se však budeme snažit o vyváženější pohled na tuto nepřehlédnutelnou postavu dějin pozdního středověku. Nebudeme proto bourat starý mýtus a nahrazovat jej nějakým jiným. Třeba stejně neobjektivním jako je ten původní, například o moudrém a spravedlivém králi, jemuž vlastně historie ublížila. Naopak! Naší snahou je důsledně poukazovat na Zikmundovy úspěchy i neúspěchy. Podíváme se podrobně na jeho pády i prohry, stejně jako na vítězství a triumfy. Vylíčíme Zikmunda v evropském kontextu s přihlédnutím k nejnovějším poznatkům a stavu bádání. Konečný soud však bude mít čtenář sám. Pokud se nám podaří oživit zájem a diskuzi o tomto císaři a králi z lucemburské dynastie, seriál splní svůj hlavní cíl. Ale teď už rychle pospěšme do jednoho německého města, v němž nedočkavý otec očekává narození svého potomka …

I. díl – Nesnadné počátky (02.12.2018)
II. díl – Obránce Západu a sjednotitel církve (27.01.2019)
III. díl – Boj o českou korunu (05.05.2019)
IV. díl – Na konci se silami