kompaktáta (Jihlavská, Basilejská)

Ujednání, základní dohoda mezi husitskými stranami a basilejským koncilem. Kompaktáta přinesla ukončení husitské revoluce a nastolení stavu koexistence „dvojího lidu“ v jednom království – katolíků a utrakvistů, přičemž odmítala další jiná vyznání a sekty. Jejich přijetí bylo výsledkem dlouhodobého jednání a poznání, že husitské Čechy nelze zničit zbraní. Po Soudci chebském (1432) byla připravena jednání mezi katolickou církví a husitskými stranami, která lze hodnotit jako projev vysoké politické kultury závěru středověku. Do Basileje přijela husitská elita ( Prokop Holý), vyslaná zemským sněmem. Základní veřejná disputace se vedla v lednu až dubnu 1433 ve čtyřech dvojicích, což přibližně odpovídalo bodům Čtyř artikulů pražských. Za českou stranu vystoupili Jan Rokycana (pražané), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova ( táboři), Petr Payne a Oldřich ze Znojma (strana sirotků). I když ani nemohlo dojít k přímé dohodě, obě strany se vzájemně akceptovaly a poznaly. Jednání vedl za koncil dále Katalánec Juan Palomarm jenž při jednání v Praze a Brně našel cestu ke kompromisu (uznání kalicha a utrakvistické církve). Nové jednání v Basileji dospělo k dohodě schválené zemským sněmem. Zároveň se jednalo o osudu polních vojsk, která měla být rozpuštěna, popř. užita (projekt krále Zikmunda) k boji s Turky v Uhrách. Další jednání narážela na ideologické překážky, které překonával obratnou diplomacií král Zikmund. 1436 v Jihlavě uzavřel s husity konečný mír a uznal je za členy obecné církve. Zároveň uzavřel koncilem nepovolenou smlouvu s Táborem. Kompaktáta umožnila mír mezi husitskými Čechy a ostatními evropskými národy, zavedení kališnické církve v Čechách a na Moravě a v oslabené formě souhlasila i se zněním dalších článků Čtyř artikulů pražských. Politický význam kompaktáty byl nesmírný; zavedla princip náboženské tolerance (každý člověk se mohl rozhodnout pro katolickou či kališnickou konfesi), pacifikovala zemi a právní řád. V Čechách měla kompaktáta platnost zemského zákona.