Prokop Holý (Veliký)

[†30.05.1434]

Prokop Holý si brzy získal autoritu i mimo rámec vlastního táborského svazu. Lze říci, že byl vlastně prvním měšťanem, který se stal neoficiálně vrcholným představitelem českého státu. Pocházel ze staroměstské patricijské rodiny. Když Prokopovi zemřel otec, adoptoval ho strýc Jan de Aquis neboli Jan Cách, jeden z nejbohatších měšťanů v Praze. Díky majetku svého strýce mohl Prokop vystudovat univerzitu. Avšak největší Prokopovou univerzitou života byly strýcovy zahraniční obchodní cesty, kterých se jako mladý muž zúčastnil. Prokop tak mohl navštívit Španělsko, Itálii, Francii a pravděpodobně zavítal i k božímu hrobu do Jeruzaléma. Přestože univerzitní vzdělání, kněžská praxe i rodové zázemí mu zajišťovaly slibnou kariéru, najednou se překvapivě objevil mezi kněžími na Táboře. Pravděpodobně společně s Žižkou odešel do Plzně a potom na Tábor. Svým názorovým zaměřením patřil spíše k radikálům, byl jeden čas rovněž obviněn z pikartství, ale v r. 1420 se s pikarty názorově rozešel a od té doby zůstal na pozicích umírněného tábority. Ze zpráv před r. 1425 se o Prokopovi dozvídáme, že byl člověkem velice rozvážným, zdrženlivým vyznačujícím se nevídanou noblesou a kultivovaností. Táborští kněží po vzoru apoštolů nosili plnovousy. I od nich se Prokop výrazně lišil právě tím, že se pečlivě holil, a proto se mu dostalo přízviska Holý. Prokop Holý ovládal náročné umění kompromisu. Jeho vojenské schopnosti i dosahování kompromisů v nepodstatných otázkách mu otevřely cestu do čela táborského svazu a později v podstatě i celých Čech. Prokop se objevil v čele husitských houfů po boku vojenských velitelů nikoli jako vrchní hejtman, ale ve funkci voleného správce vojsk.

Přesto patřil k nejlepším válečníkům husitství. Rozhodující měrou se podílel na vítězstvích u Ústí nad Labem, Tachova a Domažlic. Prosadil ofenzivní strategii revoluce a pod jeho vedením také husitská vojska dosáhla značných úspěchů při zahraničních taženích. V politice zastával nekompromisní postoj proti lavírování církve i konzervativní pravice. Stál v čele husitských vyslanců na basilejském koncilu. Při obležení Plzně na podzim roku 1433 však ani on nedokázal zabránit krizovým jevům v husitském profesionálním vojsku, byl v hádce zraněn a sesazen z velení. Přesto se neváhal vrátit do čela polních vojsk v době ohrožení, když se vytvořila panská jednota. Se svými bratřími setrval pevně až do smrti v bitvě u Lipan, kde radikální husitské svazy utrpěly krutou porážku od koaličních vojsk.

Prokop Holý se stal nejvýznamnějším představitelem ofenzívy revoluce a politikem, jehož snahy směřovaly k mezinárodnímu uznání husitského programu a výsledků české reformace.