Zikmund Korybut zvaný Korybutovič
[1397(?)-01.09.1435]
Jeho otcem byl litevský velkokníže Dimitrij Korybut a matkou rjazaňská kněžna Anastázie. Narodil se někdy před r. 1400 a křest ohněm prodělal v bitvě u 
Grunvaldu (1410) po boku svého strýce Vladislava Jagellonského jako mladík, jemuž bylo méně než patnáct let. Na jaře roku 1422 byl kníže Korybut, „požádaný král český“, vyslán do Čech svým strýcem, velkoknížetem Vitoldem Alexandrem.
Kníže jako „správce Království českého a Markrabství moravského“ v čele několikatisícového vojska překročil hranice zemí Koruny české a někdy v polovině května 1422 byl přivítán v Praze. Korybut poměrně brzy po příjezdu do Prahy jmenoval nové radní na radnicích Starého i Nového města. Tím byla vytvořena společná samospráva Prahy, která se sjednotila rovným počtem konšelů v obou městech. Vilém Kostka z Postupic, byl jmenován podkomořím, mincmistrem v Kutné hoře zase Hašek z Valdštejna. V Hradci Králové se stal hejtmanem Diviš Bořek z Miletínka, který někdy kolem 10. srpna nahradil knězi Ambrožovi oddané radikály. Na počátek srpna byl již podruhé do Čáslavi svolán zemský sněm, který však byl málo obeslán. Korybut na tomto druhém Čáslavském sněmu slíbil zachovávat věrnost husitskému programu, načež mohl být uznán správcem země. V květnu 1422 pražské vojsko oblehlo katolickou baštu ve středních Čechách, hrad Karlštejn, jehož obranu zajišťovala asi 400-členná posádka purkrabího Zdeslava Tluksy z Buřenic a bývalého podkomořího Jana z Lestkova. Obléhání tohoto hradu se však velice dlouho protahovalo. Sám Korybut přijel obléhatele podpořit až na konci září.
A právě této jeho nepřítomnosti v metropoli využili radikálové zbavení mocenského postavení, aby v Praze uskutečnili „převrat“. Zvenčí měli tyto záměry podpořit táboři v čele s Janem Hvězdou z Vícemilic, Kunešem z Bělovic a Bohuslavem ze Švamberka, kteří obsadili Koňský trh (nynější Václavské náměstí) na Novém Městě pražském. Dne 30. září požádali o svolání velké obce, a když byl tento požadavek odmítnut, ozbrojení táboři se vydali směrem do Starého města, kde obsadili několik domů. Pak jim však cestu zablokoval Václav Carda z Petrovic, načež došlo k ozbrojené srážce, při níž byli někteří táboři zajati a ostatní se s hanbou vrátili na Koňský trh, aby nakonec po domluveném příměří z Prahy s nepořízenou odtáhli. Už 1. října se Korybut do Prahy vrátil. Nařídil, aby se za několik dní na Staroměstském rynku shromáždila celá obec. V Praze setrvavší radikálové vyvolali nepokoj ve shromážděném davu, který vyvrcholil útokem na vězení Staroměstské radnice. Proti nim zasáhl Korybut se svými jízdními a pět pochytaných rebelů bylo nakonec popraveno. Na pomoc Karlštejnu byla z Říše vypravena křížová výprava. Vojenské oddíly této kruciáty se brzy po překročení hranic postupně navracely zpět do Říše, takže se začala rozpadat ještě dříve, než mohla jakkoli zasáhnou ve prospěch obleženého hradu. Základ této výpravy tvořily oddíly braniborského markraběte Bedřicha a míšeňského markraběte Viléma, který nakonec přijal Korybutovo pozvání na mírová jednání do Loun. Vedení radikálních svazů tuto výpravu zcela ignorovalo, avšak Korybut z ní měl obavy. Markrabí Bedřich ještě před totálním rozpadem kruciáty stihl vypravit zásobovací výpravu na pomoc Karlštejnu. Obléhání skončilo 8. listopadu 1422 uzavřením ročního příměří mezi karlštejnským purkrabím a Korybutovými zástupci. Zásobovací výprava, kterou zorganizoval kurfiřt Bedřich jako pomoc vyhladovělému Karlštejnu, se tak stala bezpředmětnou.
Mezitím se zahraniční politická situace diametrálně změnila, a proto se začalo uvažovat o ukončení Korybutovy vladařské mise. Zatím se Korybut pouze přesunul z Prahy do Hradce Králové, kde měl vyčkávat potvrzení mírových dohod mezi jeho strýci a Zikmundem Lucemburským. Pak se Korybut na jaře roku 1423 vydal domů.
Dne 29. června 1424 se Zikmund Korybut v Praze objevil znovu, tentokrát však na vlastní pěst. V září před Prahou stanul Jan Žižka, vítěz nad pražany v bitvě u Malešova, aby metropoli pokořil. Díky zprostředkovatelskému úsilí Jana Rokycany byl 14. září dohodnut smír na Špitálském poli. Dále pak byla domluvena i „společná“ výprava na Moravu proti Albrechtovi Habsburskému. V čele pražského svazu se výpravy zúčastnil i Korybut.
V létě 1426 Říše vypravila velkou intervenční armádu směrem do severozápadních Čech, a proto se všechna husitská vojska proti společnému nepříteli postavila opět v okázalé jednotě. V bitvě u Ústí nad Labem, v níž byla intervenční armáda poražena, Korybut stál v čele oddílů pražského svazu.
Na počátku roku 1427 se přiostřila situace v Praze. Proti Korybutovi se vytvořila i opozice, jejíž většina pocházela ze Starého města pražského. Bylo totiž prozrazeno, že kníže na sněm svolaný do Prahy na 3. května rozesílá glejty i katolíkům. Neklid v metropoli Korybut předvídavě vyhodnotil, a proto hejtmana Jana Rozvodu ze Stakor a podkomořího Svojše ze Zahrádky 16. dubna pověřil tím, aby tajně informovali Hynka Kolštejnského a Jana Smiřického a ti se měli dostavit do Prahy v čele svých vojenských oddílů a být k dispozici litevskému knížeti. Rozvoda i Svojše však byli věrní kališníci, kteří nejenže o tom uvědomili staroměstské opozičníky a Rokycanovy přívržence, ale v okolí Prahy začali sbírat posily, jež hodlali nasadit proti osnovatelům převratu v čele s Korybutem. Dne 17. dubna ráno se s těmito oddíly objevili v Praze, kde kněz Martin Lupáč předkládal důkazy o Korybutových „zrádných rejdech“. Rozhořčení utrakvisti vnikli do knížecího paláce na Staroměstském náměstí, Korybut byl zatčen a byla na něho uvalena vazba. Univerzitní konzervativce kolem Jana Příbrama, kteří Korybuta rovněž podporovali, chtěl rozlícený dav utopit, ale díky zásahu Jana Rokycany nakonec i oni skončili ve vězení. Příbram se svojí skupinou přívrženců byl z Prahy vypovězen a kníže Korybut se zakuklenou hlavou byl tajně v noci převezen na hrad Valdštejn. Členové polské posádky na Hradě mohli do 14 dnů metropoli opustit.
Po roce a půl trvající internaci na hradě Valdštejně nacházíme Korybutovo působiště na Moravě. Protože v říjnu roku 1428 „pražská“ politika nemohla mít perspektivu, tak se z Korybuta stal přívrženec táborské strany. Ztotožnil se především s jejími zájmy směřujícími do Slezska. Korybut, který se usadil v Odrách, se rázem stal důležitou osobou jako prostředník s krakovským královským dvorem. Do Oder také začali přicházet dobrovolníci, kteří se stali součástí Korybutovy vojenské družiny.
Na hradě Sovinci proběhlo na jaře 1429 jednání mezi polskou stranou reprezentovanou Zikmundem Korybutem a tábory v čele s Prokopem Holým. Výsledkem dojednané spolupráce měl být vojenský útok namířený proti Hornímu Slezsku. Za necelý rok, v březnu 1430 táboři vytáhli do pole. Táborské oddíly byly posíleny kontingentem Poláka Dobeslava Puchaly a za shromaždiště byly určeny Korybutovy Odry, kam směřovaly dodávky koní i zbraní z Polska. Odtud spojené vojsko vyrazilo směrem na Opavsko, Ratibořsko a Kozelsko. Husitská vojska plenila země Přemka Opavského, Heleny Ratibořské a Konráda Olešnického zvaného Bílý. Dne 17. dubna Zikmund Korybut obsadil Hlivice (Gliwice) a podílel se i na kapitulaci Bytomi. Dobeslav Puchala zase dobyl Kluczbork, Byczynu a Wołczyn.
Hlavní proud husitské zahraniční výpravy zpustošil i Břeh (Brzeg) a postupoval dále přes Grodków a Strzelin směrem na Němčí. Dne 23. dubna byla pevnost Němčí (Niemcza) obsazena a ponechána zde husitská posádka v čele s Bedřichem ze Strážnice. Díky úspěšnosti této výpravy mohl Korybut, jenž patrně ovládal i Bytom, přenést na jeden rok své sídlo z Oder do Hlivic. Spolu s Dobeslavem Puchalou, který se usadil v Kluczborku, si rozdělili vrchní velení nad většinou husitských posádek. Vratislavští se svými spojenci 8. září získali zpět na svoji stranu Münsterberk (Ziębice) a už 18. září 1430 padl Grodków čerstvého konvertity ke kalichu Bolka Opolského. V říjnu Vratislavští dokonce oblehli Němčí. Ale to již táboři vyslali do těchto oblastí trestnou výpravu. První, co Vratislavští udělali, bylo to, že se od obleženého Němčí stáhli. K této táborské výpravě se z Hlivic připojil i Korybut, aby společně zamířili k Namysłówu, který se však nepodařilo dobýt. Zcela jinak to na počátku prosince dopadlo s Otmuchówem, který se po dohodě s tábory vzdal, čímž husiti získali ještě sousední tvrz Vrbno (Wierzbno). Z uvedeného vyplývá, že i na těchto bojových akcích Zikmund Korybut nejenže aktivně participoval, nýbrž měl značný podíl i na jejich výsledku.
V dubnu 1431 se Korybut, Prokop Holý, Bedřich ze Strážnice a další zúčastnili jednání v Krakově. Bezpečnostní glejty od polského krále pro českou delegaci zajistil Korybut, který měl eminentní zájem na úspěchu jednání. Krakovská jednání se týkala i věroučných záležitostí a husitská delegace přednesla svoji podmínku pro jednání s koncilem, kterou byl první náznak zásady z pozdějšího Chebského soudce. To však bylo příkře odmítnuto. Protože Vladislav naopak přednesl svůj ultimativní požadavek spočívající v tom, že se husité musí podrobit usnesení nového koncilu, nemohlo dojít k vzájemné dohodě. Tím, kdo byl ze závěrů jednání nejvíce zklamán, byl právě Korybut. Aby toho nebylo málo, tak jeho Hlivice byly dobyty nepřítelem. Korybut se proto nejprve přemístil do Němčí a nakonec musel vzít zavděk zase Odrami. V létě 1431 se Korybut se svojí vojenskou družinou zúčastnil moravského tažení k Domažlicím, kde spojené husitské vojsko dosáhlo přesvědčivého vítězství nad poslední kruciátou.
Pak ho již nacházíme na dvoře nového litevského velkoknížete Świdrygiełła, bratra Vladislava Jagellonského. Korybut nabídl velkoknížeti, že mu zprostředkuje zajištění pomoci ze strany husitů. Za tím účelem dokonce vedl korespondenci s Prokopem Holým, takže Vladislav Jagellonský viděl ve svém synovci Korybutovi zrádce polských zájmů.
Po bitvě u Lipan r. 1434 Korybut definitivně ztratil své táborské spojence a krakovský dvůr mu zůstal uzavřen. Litevského knížete snad proto nalézáme v pruském Malborku na straně Řádu německých rytířů, v jehož žoldu nakonec i bojoval. Po boku Świdrygiełła a jeho spojence, kterým byl Řád německých rytířů, se 1. září 1435 zúčastnil bitvy proti Polsku u Wilkomierze. Świdrygiełł byl poražen a Zikmund Korybut v souvislosti s touto porážkou za podivných okolností zemřel.
Diskuzní fórum:
Související diskuse k tématu o Zikmundu Korybutovi