Hynek z Kolštejna

[†07.09.1427]

O Hynkovi z Kolštejna příliš oficiálních zpráv neexistuje, většina, co je o něm známa, pochází vesměs z tehdejších kronik, které nám vykreslují jeho obraz především v období husitských válek. V nich ovšem vynikl měrou vrchovatou a stanul po boku nejuznávanějších vojevůdců této válečné doby. Přestože se jedná o příslušníka panského šlechtického rodu Valdštejnů, dosud nebylo uspokojivě vysvětleno jeho genealogické zařazení, které ještě znesnadňuje fakt, že se tou dobou nazývalo nemálo příslušníků Valdštejnů stejným křestním jménem a tak existuje o jeho raném životě několik různých teorií. Ty však nemají s jeho husitskou úlohou příliš co dočinění.

Valdštejnové se ve druhém desetiletí aktivně účastnili předhusitských bojových akcí, takže je docela pravděpodobné, že se jich účastnil i Hynek Kolštejnský. První zmínky o něm pocházejí už ze samého počátku husitských válek. Tehdy (1420) byl s Čeňkem z Vartemberka a Hynkem Krušinou z Lichtenburka v poselstvu za králem Zikmundem ve slezské Vratislavi. J. Pekař uvažoval i o tom, že se Hynek u polského dvora nacházel už roku 1405. Toto poselstvo českých pánů se však znechuceno Zikmundovou arogancí a brutalitou otočilo a jelo zpátky do Čech. Někteří se od Zikmunda odvrátili později až při jeho cestě do Českého království.

Hynek z Kolštejna se zapojoval už do prvních válečných akcí husitů, jak to dokládá i jeho květnová účast při obraně Prahy roku 1420. Tehdy také dělal ozbrojený doprovod severočeským posilám z venkova. Krátce na to se účastnil další zahraniční výpravy s nabídkou královské titulatury a hned po návratu se účastnil bitvy pod Vyšehradem. V Praze také vydržel až do konce roku, kdy se opět účastnil již třetí cesty do Polska. Z Polska se však vrátili až po čáslavském sněmu v polovině příštího roku a s Vyškem Račinským místo souhlasu polského krále Vladislava v Čechách předali příslib litevského velkoknížete Vitolda. Následujícího neúspěšného poselství se již Kolštejn neúčastnil, pouze někteří jeho lidé.

I nadále se Hynek aktivně účastnil politických jednání a válečných akcí. Postupem času se stal hejtmanem Jaroměře, Litoměřic, Prahy a Slaného. Na počátku roku 1422 byl spolu s Žižkou v Praze zvolen jako jeden z devatenácti rozhodčích, kteří měli omezit vzrůstající vliv Želivského v Praze. Následujícího roku spojil u Litoměřic svoje vojsko s Žižkovým v plánovaném tažení do Horní Lužice, od kterého však upustili pro důležitější úkol, kterým byla posila oddílů na Moravě, kam se podruhé vydal i v příštím roce, na kteréžto výpravě nečekaně Žižka zemřel.

Roku 1425 měl Kolštejn vážný problém s radikálním křídlem husitů, kteří vzali ztečí jím držené město Slaný. Tehdy přišlo o život i několik jeho spolubojovníků. Po půl roce mezi oběma stranami došlo ke smíru a na sklonku roku bylo vypraveno společné vojsko přes Moravu do Rakous, při němž byl nechvalně zajat Jan Retzký z Hardecka.

Na začátku léta roku 1426 se Hynek z Kolštejna účastnil jedné z největších husitských bitev u Ústí nad Labem. V této bitvě si Hynek také vysloužil oslavný verš se svým jménem v soudobé písni. Ovšem opojen velkým úspěchem se o dva týdny později jal dobývání hradu v Mostě, které skončilo fiaskem s velkými ztrátami na obou stranách. Druhou polovinu roku setrvávalo Kolštejnovo vojsko v pohotovostním ležení na Českolipsku a koncem roku poblíž husitského Valečova.

Poslední kapitolou života tohoto husitského vojevůdce a straníka konzervativních kališníků je průběh roku 1427, kdy se jako horlivý přívrženec Korybutovičovy kandidatury, po jeho zajetí, účastnil jednání ve snaze jeho osvobození za každou cenu. Ve hře byla i spolupráce s císařem Zikmundem. Aniž však věděl o tajném věznění Korybutově na rodovém valdštejnském sídle, toho času okupovaném husitskými radikály, tak spolu se svým dlouholetým přítelem Janem ze Smiřic zaplatil životem za Vilémem Kostkou z Postupic vyzrazené spiknutí, jehož cílem bylo ovládnutí Prahy.

Hynek, byť byl více znám pod kolštejnským predikátem, než svým rodovým z Valdštejna, si svého hradu v Jeseníkách příliš neužil, protože byl neustále v polním ležení husitských vojsk nebo ve správě českých měst. Po jeho smrti se hrad s panstvím dostal do rukou jeho příbuznému Heníkovi se sídlem v jihomoravských Židlochovicích, který jej zanedlouho předal dalším příbuzným, známým bratrům Beneši a Haškovi z Valdštejna. Ale ti jej po soudních sporech ztrácejí, čímž nadobro přestává být v držení rodu.

Autor: Kolssteyn