Bitva u Lipan (30.05.1434)

Vojska bratrstev obsadila jediné výhodné místo v celé rovinaté krajině, a to na severním svahu Lipské hory. Koaliční sbory musely vzít zavděk postavením mezi vesnicemi Lipany a Hřiby. Poprvé v dějinách husitských válek stály proti sobě ve vzdálenosti několika set metrů dvě armády uzavřené ve vozových hradbách. Síly obou stran byly poměrně vyrovnané, bratrská vojska shromáždila šest až osm tisíc bojovníků. Vojska panské jednoty měla mírnou početní převahu. Krátce před čtvrtou hodinou odpolední, vůdci bratrstev skončili jednání prohlášením, že rozhodnou „pěsti“. Palba, kterou okamžitě zahájili, nemohla pro velkou vzdálenost nepřátelskému ležení uškodit, svým hřmotem a zvířeným prachem však nezůstala zcela bez účinku. Zkušení vojenští velitelé panské jednoty seznámili řadové bojovníky s předem připraveným bojovým plánem a hned poté sesedli s koní, aby zneklidnělé pěchotě dali na vědomí, že sami nastaví hrdla i statky. Po krátkém pokleknutí modlitbě přišel jarní deštík, který rozptýlil dým a usnadnil tak složitý manévr k předstíranému ústupu. Ústup ve spořádaném vozovém šiku byl takticko-operační novinkou, která zcela zmátla hejtmany v Prokopově ležení. V domnění, že nepřítel se dává na útěk, vydali rozkaz otevřít vozovou hradbu a vpadnout prchajícímu vojsku do zad. Jakmile se bratři ocitli v nepřátelském prostoru, lehké dělostřelectvo na ně z vozů spustilo palbu. Hned poté nastoupila do útoku pěchota a pravděpodobně též záložní jízda. Zbabělý útěk Čapkova jízdního oddílu porážku bratrstev zpečetil. Do Kolína se podařilo uniknout i Ondřejovi Keřskému z Řimovic, jenž snad velel jízdě domácí táborské obce, část pěších bratří proklouzla nepřátelskými hlídkami do některé z blízkých pevností. Jan Roháč z Dubé, Jan z Bergova, Sezema z Kunštátu a někteří podhejtmani se vzdali svým známým, s nimiž dříve válčili v jednom šiku. Hůře se vedlo bojovníkům a kněžím, kteří padli do rukou houfům plzeňského landfrýdu. Ušetřeni snad zůstali jen sedláci z týlových složek, ostatní byli zabiti na místě anebo je čekala smrt v zapálených stodolách. Oba duchovní správci, Prokop i Prokůpek, zemřeli se zbraní v ruce, do posledního dechu jim stál po boku i kazatel Markolt ze Zbraslavic a nejspíše též vrchní hejtman táborské polní obce Zikmund z Vranova.

Šmahel F. – Husitská revoluce 3 (Kronika válečných let)

Zdroj: Šmahel F. – Husitská revoluce 3 (Kronika válečných let)

Galerie:
Lipany – Lipská hora, mohyla
Lipany – pohled na lipanské bojiště

Doporučená literatura:
Čornej P. – Lipanská křižovatka