Stanislav ze Znojma

[1360-10.10.1414]

Narodil se pravděpodobně na počátku 60. let 14. století. Jeden z prvních představitelů proticírkevního proudu na pražské univerzitě, Husův učitel. Pravděpodobně prvního vzdělání nabyl ve Znojmě. Za dalším studiem odešel v roce 1382 do Vídně a po zhruba ročním studiu přešel na artistickou fakultu do Prahy. V r. 1385 dosáhl bakalářského a v r. 1388 magisterského gradu, tj. stal se mistrem svobodných umění. Potom Stanislav vyučoval na artistické fakultě celých 16 let a v letech 1395 – 1396 zde zastával funkci jejího děkana. Roku 1392 se nechal zapsat na studium teologické fakulty, o čtyři roky později byl vysvěcen na kněze a studium zakončil v r. 1404, kdy promoval, získal titul magistra teologie a nadále na fakultě působil jako řádný profesor.

V polovině 90. let Stanislav zakončil jedno ze svých stěžejních děl De universalibus realibus (O skutečných obecných pojmech), které vychází z Viklefova realismu. Na přelomu století se objevilo další jeho dílo, tentokrát filosofické, traktát De vero et falso (O pravdě a nepravdě) zabývající se sémantikou oznamovacích vět a kritikou Viklefova determinismu. Jedná se o nejvýznamnější vědeckou práci z oboru filosofie pozdního středověku, kterou zatím známe a jež svým významem přerostla dobu. Dalším filosoficko-teologickým dílem je traktát De felicitate (O štěstí). V r. 1403 v traktátu De corpore Christi (O Kristově těle) popsal své názory na eucharistii a svůj výklad mírné remanentní nauky, tzv. konsubstanciace. Toto dílko vzbudilo značný rozruch ve vědeckých i církevních kruzích a Stanislav byl přinucen onen traktát dopracovat a vzdát se remanentního názoru. Dílo však žilo dál svým životem a našlo odezvu ve stoupencích církevní reformy. Stanislav byl proto povolán do Říma na základě obžaloby německého mistra Meistermana z dubna 1408 k papežské kurii ohledně vyšetření celé záležitosti. V říjnu se tedy Stanislav ze Znojma vydal na cestu do Říma spolu se svým přítelem Štěpánem Pálečem. V Boloni byli oba zatčeni a uvězněni a to i proto, že byli pověřeni králem Václavem IV. diplomatickým posláním v souvislosti s papežským schizmatem. V únoru 1409 byli propuštěni a účastnili se zahajovacích jednání pisánského koncilu. Mezitím byl inkriminovaný traktát přezkoumáván teology boloňské univerzity a po jejich dobrozdání výrok potvrdil i nově zvolený papež Alexandr V. Poté Stanislav i Páleč Itálii opustili a v Praze se objevili někdy v létě 1409. Tato vpravdě velice nepříjemná zkušenost způsobila, že se Stanislav postupně začal odklánět od reformistů, aby nakonec stanul na opačném názorovém břehu. To lze z lidského hlediska pochopit, nikoli však omluvit.

Po návratu se Stanislav opět věnoval pedagogické práci a napsal v této době jedno z nejrozsáhlejších teologických děl, traktát De gratia et peccato (O kráse a hříchu), který ještě vycházel z Viklefa. V roce 1412 zaujal k prodeji odpustků nejednoznačné stanovisko. Na kázání v srpnu 1412 odsoudil 5 Viklefových článků. Na jeho stranu se přiklonil i Páleč a další profesoři teologické fakulty. Stanislav se postavil celou vahou své osobnosti do protireformního proudu. Na synodě v únoru 1413 mělo dojít k narovnání mezi stranou Husovou a skupinou Stanislavovou. Když ke shodě nedošlo, král počátkem června 1413 prohlásil skupinu mistrů teologické fakulty v čele se Stanislavem za rušitele míru, zbavil je jejich úřadů i příjmů z nich a vykázal je z království.

Stanislav se uchýlil na Moravu ke Kateřině z Kravař, kde začal sepisovat spis De ecclesia (O církvi), namířený proti stejnojmennému spisu Husovu. Stanislav se rozhodl pro účast na koncilu v Kostnici, aby tam obhájil svá názorová stanoviska. Sepsal ještě dílo Contra 45 articulos Wyclef (Proti 45 článkům Viklefovým), které vyvrací tyto články za použití výlučné argumentace z Písma. Tím vlastně použil pro zdůvodnění těchto stanovisek metody svých odpůrců. Toto důležité dílo se v Kostnici stalo základem pro odmítnutí učení oněch 45 článků. Na cestě do Kostnice v družině biskupa Jana Železného a v doprovodu Pálečově byl asi 10.10.1414 v Jindřichově Hradci raněn mrtvicí a zemřel.