John Wyclif (Jan Viklef)

[1320-31.12.1384]

Anglický profesor John Wyclif se narodil kolem r. 1330 poblíž Richmondu v hrabství Yorkshir. Studoval na univerzitě v Oxfordu, kde se věnoval zejména filosofii a teologii, jejímž doktorem se stal v r. 1372. Svými literárními počátky se řadil k novoplatonismu ve filosofii a k myšlenkám Aurelia Augustina v teologii. Jeho novoplatonismus vycházel z představy o mystickém vyzařování materiálního světa z duchovní božské podstaty, které se lze přiblížit nikoli rozumem, nýbrž mystickou extází. Tento Viklefův novoplatonismus doznal záhy proměny a racionalistické myšlení změnilo nominalistu v realistu. Tento přerod byl zakončen vrcholným filosofickým dílem s názvem Summa de ente (Souhrnný spis o bytí), v němž se plně projevil jako radikální filosofický realista novoplatónského směru. Druhé stěžejní dílo Suma teologická svými výrazně filosofickými přístupy k biblickým a teologickým otázkám nutně vede ke spekulativní teologii s heterodoxními a tedy kacířskými závěry. Jeho učení o remanenci bylo na přelomu let 1380, 1381 odsouzeno teology oxfordské univerzity a nepomohla mu ani přízeň králova důvěrníka Johna Gaunta, vévody z Lancasteru, stoupence protipapežské politiky v Anglii snažící se oslabit moc anglické církve ve prospěch krále Richarda II. Shromáždění anglických prelátů odsoudilo roku 1382 devětadvacet Viklefových článků (z toho patnáct jako bludařských). Viklef se sice ozval plamennou obhajobou, musel však odejít do Lutterworthu, kde dne 31.12.1384 zemřel. Viklefovo učení, šířící se rychle po celé Evropě, nikde nenalezlo tak příhodné a připravené klima jako na pražské univerzitě, a proto nebylo dílem náhody (přinesení Viklefových spisů do Prahy), že se myšlenky tohoto myslitele tak rychle zakořenily v Čechách.

Články:
Ohlasy Viklefova učení v Polsku