Husitské manifesty

Tyto dokumenty nám umožňují docela dobře nahlédnout do myšlení husitů v oné době. Dále nám poskytují možnost lépe pochopit jejich mentalitu i spravedlivé rozhořčení nad tím, jakým způsobem je vnímá okolní svět. Vnímal je jako kacíře a oni sami sebe jako pravověrné defenzory Božího zákona a čtyř pražských artikulů. Husité se pochopitelně tomuto nespravedlivému nařčení z Říše a okolí i z Říma bránili. A to nejenom se zbraní v ruce ale i psaným slovem. Proto vydávali své manifesty, aby ospravedlnili svůj zápas a filozofii náhledu na církev, která si žádá očistu prostřednictvím radikální reformy, a aby zdůvodnili svůj mnohdy razantní přístup a prostředky, jichž se husité chápali při realizaci nápravy církve a při obraně své domoviny.

Husitské manifesty iritovaly, vzrušovaly a zaměstnávaly mysl mnoha lidí té doby, a to jak v negativním smyslu slova, tak pochopitelně i naopak. Ten druhý případ nastal v momentě, kdy se tento dokument dostal do rukou hloubavému člověku, který nepodléhal bez rozmyslu dobové protihusitské tendenční a demagogické propagandě. S těmito manifesty se setkáváme prakticky po celé 15. století a nalézáme je přibité na vratech malostranské Mostecké věže, na vratech radnice v Basileji, procházejí rukama účastníků kostnického koncilu i křižáků v ležení před Prahou. Husitské manifesty dorazily až do vzdálených evropských měst, jakými byly např. Paříž, Benátky, Barcelona nebo Cambridge. Můžeme je také nalézt i v Heidelbergu, Norimberku, ve Vídni, Krakově atd. Husitské manifesty se objevily na panovnických dvorech, v sídlech vysoké šlechty, na univerzitách i mezi prostým dělným lidem. Vždy však měly jedno společné. Všude srozumitelně šířily svým důrazem na husitský program i apelem k důslednému dodržování a aplikaci Božího zákona reformní nadčasové myšlenky české reformace.

V manifestech se objevují odkazy na církevní Otce prvotní církve a desítky ba stovky odkazů na Písma Starého i Nového zákona. Na jednom velice krátkém úseku Německého manifestu obyvatel Českého království jsem jich napočítal víc jak dvě desítky. Aby editoři manifestů, zvláště těch dlouhých, ještě více nenatahovali jejich délku, jsou odkazy na biblický text uvedeny mnohdy pouze smluvenými značkami lokací, bez doprovodné citace textu příslušné pasáže. Tyto skutečnosti svědčí o dvou věcech. Zaprvé o dokonalé až exegetické znalosti Bible a zadruhé o tom, že biblický text dokázali teologicky aplikovat ve prospěch např. obhajoby ideálů, za něž Boží bojovníci pozvedli světský meč.

Husitské manifesty by se měly stát „povinnou četbou“ pro všechny zaujaté a neobjektivní odpůrce všeho husitského, kteří naprosto nechápou, oč tenkrát husitům šlo. Všichni tito lidé a jim podobní by se při pozorném čtení husitských manifestů dozvěděli, co pro husity např. znamenalo stigma kacíře, jak toto do nebe volající a nespravedlivé označení vnímali a jak přesvědčivě, prostými a upřímnými slovy, teologicky erudovaně a s úžasnou trpělivostí toto nařčení ve svých manifestech neustále vyvraceli.

Autorův názor na to, jak husité vnímali označení stigmatem „kacíř“ je uveden v tomto příspěvku a potvrzují ho takřka „doslova“ texty některých manifestů.

Autor: Jiří Motyčka

Diskuzní fórum:
Diskuze k článku „Husitské manifesty“