Jan Žižka z Trocnova (Kalicha)

[†11.10.1424]

Žižka se narodil v Trocnově pravděpodobně kolem r. 1360 na svobodném statku. Patrně jako malý chlapec utržil sečnou ránu, která zřejmě nemohla vzniknout při hře. Avšak kdy a jakým způsobem přišel malý Jan k tomuto zranění, které muselo hyzdit levou půlku obličeje a kterým přišel o oko, není známo. Na Trocnově kolem r. 1378 začal hospodařit na přibližně 15 ha polí. Erbem s rakem a způsobem života se nelišil od lepších sedláků v okolí. Asi ve dvaceti letech se oženil s Kateřinou, dívkou z nedalekého Čeřejova. Z Žižkových dětí se ví pouze o dceři, ale není známo, jak se jmenovala. Majetek trocnovského zemana ztrácel postupně na hodnotě a Žižka se musel stále zadlužovat. Prodával polnosti a během několika let přišel o všechno včetně Trocnova. O dalších osudech Žižky až do r. 1406 není známo takřka nic. Z Popravčích knih rožmberských a jihlavských vyplývá, že Jan Žižka přibližně v letech 1406 až 1409 působil mezi silničními lapky. K této „kariéře“ byl Žižka donucen právě existenční nouzí. Žižka tehdy vedl drobnou záškodnickou válku proti Rožmberkům. Právě v této době se učil způsobům boje, které později úspěšně uplatnil, totiž přepadům ze zálohy, životu ve stálém střehu a hlavně použití lsti.

V červenci r. 1409 vystavil král Václav IV. Žižkovi amnestní list. Mohlo to být za nějaké dřívější zásluhy, o nichž opět není nic známo. Žižka tak mohl vstoupit do královských služeb. Ještě předtím však přijal nabídku Jana Sokola z Lamberka, s nímž se zúčastnil „bitvy století“ u Grunwaldu. Pro to, zda se Žižka bitvy opravdu zúčastnil, zase nezvratný důkaz neexistuje.

Žižka se asi v letech 1411-1412 usadil v Praze, kde nastoupil službu u královského dvora, u něhož vykonával funkci „vrátníka“. V královské rezidenci byl možná dokonce i osobním komorníkem královny Žofie. S největší pravděpodobností v této době chodil na Husova kázání do Betlémské kaple. Poprvé na straně revoluce se Žižka objevil v červenci r. 1419 při novoměstské defenestraci. V r. 1421 se rozhodl přestavět obsazenou tvrz v Litoměřicku na hrad Kalich, po němž se pak nadále psal. Jako vrchní hejtman nejprve táborů a pak východočeského svazu nebyl nikdy poražen. Zemřel 11.10.1424 při obléhání Přibyslavi.

Žižka vybudoval stálé polní vojsko s jeho vojenským řádem, rozhodujícím způsobem zdokonalil systém obrany ve vozové hradbě s pravidelným nasazováním dělostřelectva. Žižkovo jméno je spjato s defenzivní fází husitské revoluce a upevňováním pozic uvnitř státu. Ke cti slepého vojevůdce patří i skutečnost, že když umíral, nedisponoval téměř žádným majetkem. Jan Žižka je po právu označován za největšího vojenského génia v českých dějinách.