Praha – kostel sv. Martina ve zdi

Byl postaven v letech 1178 – 1187 v osadě Újezd, která se rozkládala ve zdejším prostoru. Při stavbě staroměstských hradeb před polovinou 13. století byl Újezd rozdělen na dvě části a ta menší část i s kostelem se stala součástí Starého Města pražského. Kostel svou jižní stranou přiléhal k hradební zdi (odtud jeho název) a městská brána nedaleko kostela byla nazvána branou sv. Martina. Původní románský kostel byl jednolodní a zachoval se v rozloze dnešní hlavní lodi.

Gotická přestavba kostela se uskutečnila po roce 1350 za vlády Karla IV. Loď byla zvýšena a nově zaklenuta, byla postavena hranolová zeď a presbytář. Mezi léty 1360 – 1370 byl presbytář zaklenut žebrovou klenbou, která je považována za jednu z nejstarších tohoto typu u nás. Koncem října r. 1414 v něm z podnětu mistra Jakoubka ze Stříbra poprvé podával i laikům svátost oltářní podobojí zdejší farář Jan z Hradce.

Své dnešní podoby nabyl kostel při pozdně gotické přestavbě. Byla dokončena v r. 1488 z podnětu a díky financování utrakvistické měšťanské rodiny Holců z Květnice. Tehdy byly přistavěny dvě boční lodi, severní se třemi a jižní se dvěma křížovými poli s žebry. Holcové také dali k východní stěně severní boční lodi přistavět oratoř (tzv. Holcova oratoř), která byla spojena dřevěným mostkem s jejich domem v sousedství (dnešní severní křídlo Platýzu).

Kostel sv. Martina ve zdi v r. 1678 vyhořel a horní část věže byla přestavěna. V r. 1779 byl na severní straně zřízen barokní portál. Roku 1784 byl kostel zrušen a přeměněn na skladiště, byty a obchody. Až v roce 1904 ho koupila Pražská obec a nechala restaurovat dle návrhu Kamila Hilberta. Věž, na níž je erb Starého Města pražského, byla doplněna novorenesančními štíty. Po první světové válce získala kostel do dlouhodobého pronájmu Českobratrská církev evangelická, jejíž péčí byla v nedávných letech provedena generální oprava objektu spojená s archeologickým výzkumem.

Zdroj: http://www.martinvezdi.eu