Jan z Jesenice

[†1420]

Jeden z nejvěrnějších Husových přátel, dnes bychom řekli, že byl vlastně Husovým právním poradcem. Byl velice vzdělaným hlavně v oblasti kanonického ale i světského práva. Bakalář svobodných umění a práv, od r. 1408 i mistr svobodných umění. V r. 1412 získal titul doktor práv, který mu byl udělen na Boloňské univerzitě s proslulou právnickou fakultou. Právnické názory rozvíjel v duchu Viklefova díla De civili dominio (O světském panování), z něhož čerpal své vývody o nespravedlnosti rozsudku (např. klatby), který nikoho neváže, byl-li pronesen někým, kdo žije ve smrtelném hříchu. Pochopitelně ho zaujala i Viklefova myšlenka o nutnosti sekularizace církevního majetku světskou šlechtou, což bylo zvláště aktuální v českých podmínkách. I právník Jesenicova formátu tedy vycházel z Viklefa, který byl jedním ze svorníků přátelství s Husem. V r. 1409 napsal právnicky brilantní obhajobu Kutnohorského dekretu (byl jeho politickým průkopníkem) – Defensio mandati regis Wenceslai (Obrana mandátu krále Václava). Dne 18. prosince 1412 přikročil před fórem celé univerzity ke shrnutí právních důkazů o vadách Husovy pře u papežské kurie a tudíž o neplatnosti tohoto právního postupu, který byl v rozporu s procedurálním řízením kanonického práva. Své argumenty uvedl v přednášce Repeticio pro defensione cause M. Ioanis Hus (Souhrnná obhajoba pře M. Jana Husa). Tuto přednášku lze bez nadsázky označit za nejlépe a nejpřesvědčivěji koncipované právnické dílo té doby. Jesenic byl tehdy právě čerstvým držitelem doktorátu práv. Když se Hus vydal z Krakovce 11. října 1414 na cestu do Kostnice, byl vybaven řadou potřebných dokumentů, které mohly svědčit v jeho prospěch a které mu opatřil právě doktor práv Jan z Jesenice. Mezi těmito dokumenty se nacházely notářské opisy Dekretu kutnohorského, usnesení univerzity protestující proti spálení Viklefových knih z r. 1410 a svědecké výpovědi z procesu v témže roce. Jan z Jesenice zemřel v žaláři Oldřicha z Rožmberka v r. 1420, když se nechtěl zříci kalicha.