Husitství na Chrudimsku

České království a celou Evropu již od 14. století provázela řada krizových jevů. Dva nebo tři papežové navzájem, odpustky, světský život kléru. Pasivní panovník, klesající důvěra v minci, hospodářské problémy, spory mezi Čechy a Němci. Mnoho z těchto důvodů, které předjímaly husitské hnutí, pocítila i Chrudim a její okolí.

Chrudim okolo roku 1400 – správa, obyvatelstvo, hospodářství

Chrudim na prahu husitské revoluce byla věnným městem. Neví se přesně, kdy se město stalo majetkem druhé manželky krále Václava IV. Žofie Bavorské, bylo to ale někdy před její korunovací 15.03.1400. Pět let předtím Václav potvrdil městu jeho práva a nařídil, že nesmí být královnou zastavováno. Vážnější přečiny měl podle tohoto privilegia jedenkrát ročně soudit královnin podkomoří.

Město mělo svoji samosprávu – dvanáctičlennou městskou radu v čele s purkmistrem (poprvé doložen v roce 1393). Úřad panského správce – rychtáře již půlstoletí neexistoval. Mezi 12 konšely, příslušníky patriciátu (především soukeníci měli v radě silné postavení) byla německá většina. Na počátku 1421 bylo v městské radě již 5 Čechů.

V Chrudimi samé, centru obehnaném hradbami s hradem, který patřil královně, bylo v roce 1400 291 domů na ploše 5,8 ha, v nichž žilo 666 lidí. Město mohlo mít celkem, podle novodobých výpočtů, 3200 – 3300 obyvatel, patřilo tak mezi 10 největších měst v Čechách. V Chrudimi národnostně většina obyvatel byli Němci, tvořili mírnou většinu mezi obyvatelstvem, ve správě města a bohatšími vrstvami byla jejich převaha výraznější. Město se ve 14. a na začátku 15. stol. pomalu začíná počešťovat. Úplně české se stává až násilně za husitských válek.

Ve městě bylo mezi 600 a 750 poplatníky daní a dávek, údaje se různí. Téměř 3/4 z nich byli řemeslníci o různé zámožnosti. Podle průměrného majetku byli nejbohatší mlynáři (14 kop grošů), sladovníci (7 kop) a řezníci (6,5 kop). Soukeníci, politicky významní, patřili majetkově k průměru mezi řemeslníky. Jejich majetek byl průměrně vyčíslen na 4,20 kop grošů. Mezi nejchudší řemeslníky patřili ševci (1,5 kop), krejčí (1,3 kop) a bečváři (1 kopa grošů). Osminu plátců tvořili lidé zabývající se obchodem, především drobným. Jejich majetek tomu odpovídal (1-3 kopy grošů). 70 poplatníků žilo ze zemědělství. Dohromady měli 75 lánů půdy v okolí města, o niž měla spory s místní šlechtou. Více jak polovina z nic měla více než jeden lán půdy.

V důsledku zhoršování mince (snižování obsahu stříbra v pražském groši), královských berní a zvyšování cen zřejmě i v Chrudimi roste sociální napětí mezi společenskými vrstvami. To díky větší zámožnosti německého národa znamená i problémy národnostní. Částečně to potvrzuje také hospodaření města.

V berních rejstřících jsou zachovány údaje pro roky 1399-1401. Město vybíralo na daních celkem 620 kop Pražských grošů, pětinu až čtvrtinu z toho činily poddanské dávky z vesnic Kočí a Topol, které patřily přímo městu. Zároveň vydávalo 180 kop přímo královně, navíc muselo platit náklady na pohoštění královny, jejího dvora a hodnostářů. Výdaje také zvyšovaly náklady na vlastní poselstva. V roce 1400 byl rozpočet města v deficitu 320 kop grošů. Nejenom vysoké výdaje spojené s návštěvou města královnou byly toho příčinou. Ve zmiňovaných letech se v městské pokladně nesešlo 21,5% celkové sumy. Šestina všech poplatníků prostě neměla peníze na zaplacení poplatků, někteří ve sledovaném období vícekrát za sebou.

Církev na Chrudimsku, její majetek, stav a biskup

Chrudimský kraj patřil do biskupství Litomyšlského. Síť jednotlivých farních kostelů byla celkem uspokojivá, podobně hustá jako v jiných částech království. V samotné Chrudimi bylo před husitskými válkami 5 kostelů, dominikánský klášter, založený kolem roku 1300, špitál. Místní klér trpěl stejnými neduhy jako celá církev. Kostely v Chrudimi byly bohatě fundovány, chudé nebyly ani fary na venkově. Např. v roce 1384 patřilo k slatiňanské faře 5 koní, 8 krav, 8 sviní, sůl, obílí, drůbež, povozy, kočár a některé nemovitosti.

Fary na venkově byly stále pronajímány, tento trend se nevyhnul ani farám ve městě. Velmi četné jsou spory mezi jednotlivými kleriky o zisky, a to již v 80. a 90 letech 14. století.

Církvi v chrudimském kraji patřila téměř třetina pozemků. V porovnání s ostatními částmi království je to nadprůměr, v porovnání s okolím Prahy, tedy působištěm Jana Husa je to méně. Tam církev držela více než polovinu majetků. Majetné byly především místní kláštery.

Na západní straně kraje vlastnil vesnice klášter ve Vilémově, na východě měl majetky biskup. Nejbohatší v kraji byl podlažický klášter. Vlastnil městečko Chrast, 27 vesnic a 32 nově založených osad.

Ani na místě biskupa nebylo vše v pořádku. Od roku 1391 byl biskupem Jan V. zvaný Železný, z rodu Benešoviců. Biskup se málo zdržoval v Litomyšli, díky různým politickým jednáním s panskou jednotou. V Litomyšli však udržoval stálý dvůr „jako nějaký kníže“. Také se účastnil jednání v Kostnici. Zřejmě zde ostře vystupoval proti Husovi, proto se často později dostával do sporů s českými pány. Brzy po koncilu byl zbaven místní šlechtou pozemských statků ve svém biskupství. Určitě i jeho politika měla vliv na počet pečetí stížného listu českých pánů z chrudimského kraje.

Stížný list českých a moravských pánů do Kostnice (02.09.1415) a šlechta z Chrudimska

Stížný list českých pánů proti upálení Jana Husa podepsalo v Praze dne 2. září 1415 z chrudimského kraje 64 šlechticů, z celých Čech je v tomto kraji malá lhostejnost vůči událostem v Kostnici. Četnost podpisů lze snad vysvětlit výše uvedenou situací církve v regionu (rozsáhlejší pozemkový majetek a spory o něj, osoba biskupa nepřátelského reformaci, jeho bohatý dvůr).

Z 64 podpisů (pečetí) bylo 56 vladyků, 2 držitelé menších statků a 6 držitelů větších statků. Z celého kraje pečetilo list 40% všech vladyků, nižší četnost je mezi vladyky a ostatní šlechtou napojenou na osobu biskupa Jana (leníci, dvořané). Držitelé menších statků jsou Václav z Choltic a Mikuláš z Barchova. Nejmajetnější signatáři jsou páni z Chlumu na Košumberku, Jan Kavalec ze Žumberka, Arnošt Flaška z Rychmburka a Jan Městecký z Opočna.

Události v letech 1415-1421

V roce 1416 umírá olomoucký biskup Václav, novým biskupem se stává Aleš z Březí. Biskup Jan V. Železný, doživotní nepřítel husitů, který se nacházel v Kostnici a byl zbaven mnoha majetků v okolí Litomyšle, informoval kostnický tribunál o údajném kacířství biskupa Aleše z Březí, koncilem byl Jan jmenován nejen biskupem litomyšlským ale i olomouckým. Král hájil zvoleného biskupa, svého oblíbence, prohlásil Aleše za biskupa obou biskupství a Jana nechtěl vpustit do země. Do Litomyšle se vrátil Jan V. Železný až po smrti Václava IV. Definitivní rozsudek provedl až král Zikmund v roce 1420. Janovi udělil biskupství v Olomouci, Alešovi v Litomyšli. To bylo záhy vyvráceno a zabráno husity.

Jako ve všech věnných městech, tak i v Chrudimi povolila královna Žofie přijímání podobojí. Město s německou většinou ovšem na počátku revoluce stálo na Zikmundově straně, kontakty s husitským učením jsou však nezpochybnitelné. Jako jeden ze straníků Tábora je uváděn Petřík z Chrudimi. Deset žáků chrudimské školy, kteří se stali bakaláři v roce 1381, se s Husovým učením později nepochybně setkali.

Daleko závažnější pro další vývoj byl vznik dvou radikálních husitských obcí v okolí Přelouče a Chotěboře. Radikálové z Přelouče měli zásobovat nově založený Tábor, navázat kontakty s husity na Hradecku a konat misijní činnost v blízkém okolí.

Chrudimský hejtman a majitel Heřmanova Městce Jan Městecký z Opočna s kutnohorským mincmistrem Mikešem Divůčkem z Jemniště a Arnoštem Flaškou z Rychmburka krátce před 19. lednem 1421 Přelouč napadli a po tvrdém boji v okolí kostela zvítězili. Zajato a odvlečeno Divůčkem bylo 125 husitů i s knězem Valentinem, všichni byli umučeni. Krátce nato se královští objevili i před Chotěboří.

Na konci roku 1420 opustil Tábor jeden z jeho zakladatelů Petr Hromádka (Hromádko) z Jistebnice s početně silnou družinou. Krátce poté obsazuje městečko Chotěboř a stává se jejím hejtmanem. Jistě proti vůli původních obyvatel, kteří se poté k obraně města nepřipojili a možná sami přivolali Jana Městeckého. Tři výše zmínění společně s Půtou z Častolovic, straníkem Zikmundovým, oblehli město 02.02.1421. Hejtman Hromádka měl část svých bojovníků na zásobovací výpravě, proto s Janem Městeckým vyjednával. Domluvil se na předání města do rukou Městeckého za právo volného odchodu. Navzdory tomu žoldnéři a horníci z Kutné hory část husitů zabili přímo ve městě, zbytek byl pochytán a upálen v zamčených stodolách. Petr Hromádko byl zajat a spolu s dalšími dvěma kněžími upálen na náměstí v Chrudimi.

Jan Městecký z Opočna a další hejtmani poté zle škodili orebitům, husitské frakci z Hradecka vedené knězem Ambrožem. Orebitům se nepodařilo ani na podruhé 22.03. zničit opatovický klášter, poraženi byli u Podůlčan. K pomoci orebitům a získání středočeských měst na svoji stranu začali pražané velkou jarní ofenzívu. Dne 13.04. vytáhli (později se k nim připojil silný oddíl Hradeckých) a v rychlém sledu obsadili tvrz v Toušni (15.04.), Český Brod (17.04.), Kouřim (20.04.), Kolín (22.04.), Čáslav a Nymburk (23.04.). Divůček z Jemniště chtěl nejdříve bojovat, později ale z Kutné Hory i s žoldnéři uherského krále Zikmunda uprchl. Žoldnéři se zřejmě přesunuli do Chrudimě. Kutná Hora byla záhy bez boje obsazena.

U Kutné Hory se od pražanů oddělili orebité pod velením Diviše Bořka z Miletínka, těm se 25. dubna podařilo obsadit a vypálit opatovický klášter, dříve již byl vypálen klášter v Podlažicích a Sezemicích těmi samými. Poté se stočili k Chrudimi.

Pražané táhli dál na východ, přes Železné hory. Vzdaly se Žleby, které připadly Petru Zmrzíkovi ze Svojšína a Lichnice, tento hrad získal Hynek Krušina z Lichtenburka.

Z jihozápadu se blížil Jan Žižka z Trocnova s tábority a Oldřichem Vavákem z Hradce. Dříve vypálili kláštery v Sázavě a Vilémově, s pražany se spojili 26. dubna 1421. Dalšího dne začalo vyjednávání s Janem Městeckým, zatím neúspěšné. Když se spojená husitská vojska 28.04. chystala k útoku, Jan Městecký z Opočna kapituloval. Musel pokleknout před svátostí oltářní a přísahat, že bude spojencem husitů.

V souvislosti s tažením pražanů byl zničen malý klášter ve Svídnici a mniši zbiti. Existuje ovšem informace, že tento incident měli na svědomí Chrudimští, ovšem 9. února toho roku.

Výhružek se dočkal Arnošt Flaška z Rychmburka, Zikmundův vyjednavač a vlastník hlineckého a skutečského panství. K útoku na hrad Rychmburk ale nedošlo.

Husité při dalším tažení obsadili Poličku, Vysoké Mýto a Litomyšl. Ve dvou naposledy zmíněných městech se stal hejtmanem Diviš Bořek z Miletínka. Dál na Moravu husitská vojska nepokračovala.

Převzetí města, proběhlo relativně pokojně, bez větších konfliktů. Zničen byl dominikánský klášter a asi 8 zdejších mnichů bylo upáleno u Pardubické brány. Vyhnáni z města byli všichni Němci a nepřátelé kalicha, jejich majetek byl zabaven. Komu připadl se neví. Snad dílem městu a dílem patriciátu. Chrudim se tak stala zcela českým městem. Do města byli povoláni husitští kněží. S Žižkou přišel také kněz Martin Lupáč, významná osobnost revoluce, pozdější spolupracovník Jana Rokycany.

Chrudim v pražském městském svazu

Novým hejtmanem se stal Diviš Bořek z Miletínka, původně drobný šlechtic z Hořicka, který svoje majetky a politický vliv rozmnožil za husitských válek. Zabral panství zbořeného opatovického kláštera, kde začal stavět svoje nové sídlo, pevný hrad Kunětickou Horu. K roku 1423 ho již obýval.

V osobě Miletínka, předního šlechtického spojence pražanů, se Chrudim dostala politicky i právně do pražského městského svazu. Pražané zřizovali městskou radu a sami jmenovali její konšely, v soudních sporech se Chrudimští obraceli na pražského purkmistra, to je značný posun od samosprávy věnného města.

Na počátku června 1421 se v Chrudimi objevil Martin Houska řečený Loquis (česky Mluvka), kněz, který se radikálně stavěl proti táborské věrouce, se svým průvodcem Prokopem Jednookým. Jako kacíř byl hejtmanem Divišem Bořkem zajat. Hradecký kněz Ambrož doufal, že je donutí vzdát se kacířského učení, avšak marně. Poté byli oba uvězněni v arcibiskupské Roudnici nad Labem. Po odsouzení byli 21.08.1421 upáleni.

Chrudimští zástupci se se vší určitostí zúčastnili důležitého čáslavského sněmu v červnu 1421. Z katolických pánů zde byl Flaška z Rychmburka. Hynek Krušina z Lichtenburka a Mikuláš Barchovec byli v 20 členné prozatímní vládě pánů, rytířů a měšťanů, Jan Městecký z Opočna zde opět přísahal věrnost kalichu, to mu nezabránilo účasti na II. křížové výpravě proti kacířským Čechám.

Během II. křížové výpravě, která zaútočila 28.08.1421 ze západu na Čechy, slezské a lužické oddíly měly vpadnout husitům do zad a podpořit hlavní proud. Toto vojsko se mělo v okolí Litomyšle spojit se Zikmundovými oddíly. Tažení velel Rumpold kníže Hlohovský, početně ho posílili biskupové vratislavský Konrád a olomoucký Jan zvaný Železný. Z české šlechty tažení podpořil Půta z Častolovic, Janek z Chotěmic a Jan Městecký z Opočna. V polovině října Slezané a Lužičané plenili v okolí Litic, Žampachu a ve východní části Chrudimska. Jelikož hlavní proud kruciáty utekl z Čech, tento sbor již neměl většího významu a od Prahy se blížilo husitské vojsko, křižáci se stáhli na Moravu. Následně byla korouhev Jana Městeckého (měl v erbu žebříky) pověšena na Staroměstském náměstí na pranýř.

O Chrudimi samé dlouhou dobu nemáme zprávy. Proto můžeme Chrudimské pouze spojovat s politikou jeho hejtmana. Diviše Bořka z Miletínka připravil o Hradec Králové (byl i tam hejtmanem) již Jan Žižka se svým nově vzniklým bratrstvem (1423). V srpnu 1423 se Diviš Bořek z Miletínka střetl s Žižkou v otevřeném poli. Bitva u Strauchova dvora je první bitvou mezi dvěmi frakcemi strany podobojí. Miletínek byl poražen a uchýlil se na Kunětickou horu. Po smrti Žižkově se Diviš Bořek se sirotky formálně smířil.

Sirotci si snad později rozpomněli na staré výhružky Arnoštovi z Rychmburka. Po bojích na Hradecku a Chrudimsku (i proti Janu Městeckému z Opočna) o masopustu 1425 obsadili několik jeho vesnic a záhy přitáhli k hradu Rychmburk a dobyli ho. Na hradě zůstala husitská posádka, které prokazatelně v letech 1427-32 velel Jakub Kroměšín z Březovic, pozdější protivník chrudimského hejtmana. Arnošt Flaška z Rychmburka zřejmě na svém nedobytém zboží zůstal až do své smrti.

Pražané ztráceli města svého svazu, která jim ubývala na úkor ostatních husitských frakcí, jak je vidět z předchozího vývoje (Hradec). V roce 1427 se k pražskému městskému svazu hlásila města Praha, Mělník, Kolín a Chrudim. V Chrudimi byl stále hejtmanem Diviš Bořek z Miletínka, stejně jako v Kolíně, kde zastupoval Haška z Valdštejna.

Chrudim se zapojila do tažení za hranice Čech, v roce 1428 podpořili upevňování pozic husitství ve Slezsku. Táboři a sirotci byli již dříve domluveni se spojenci a straníky ve východních Čechách na pomoci, Chrudimští proto přes Náchod vpadli do Slezska, Hradečtí postupovali pod velením Jana Královce z Hrádku ke Kladsku z jihu. Na konci března se oba proudy spojily před Kladskem. Do města se stačil vrátit jeho hejtman, český katolický pán Půta z Častolovic. Nařídil opravit hradby, hrad vybavit zásobou železných kulí, najal žoldnéře k obraně. Půta nechal zbořit klášter a kostel minoritů na kopci Piasek, které mohli poskytnout ochranu útočícím husitům. Odvahu obráncům údajně dodal převor augustiniánů z Kladska Henryk (Jindřich), který v okamžiku, kdy se chtěli měšťané vzdát, vyjel v plné zbroji z kláštera do města.

Husité nakonec město neobléhali, po spálení předměstí odtáhli. Snad 30. nebo 31. března zničili a vyloupili cisterciácký klášter v Kamenci, 02.04. vypálili městečko Frankenstein (Ząbkowice Śląskie). Dne 4. dubna se Chrudimští a Hradečtí spojili s tábority i sirotky u Reichenbachu (Dzierżoniów). Vojska obsadila hrad Sobótku a město Středu (Środa). V polovině dubna zamířila západně na Jawor, aby zabránila spojení lužických bojovníků s muži dolnoslezských knížat. Lužičané i jiní nepřátelé se spojených husitských vojsk zalekli a stáhli. Husité následně obsadili Goldberg (Złotoryja), Chojnów, nepodařilo se jim na konci dubna dobýt Stínavu (Sćinawa). Prvního května se objevili před Vratislaví, kde vypálili pouze předměstí. Hlavní město Slezska nedobývali. Uzavřeli s několika městy smlouvu o neútočení za tučný obnos a v polovině května se husité vrátili zpátky do Čech.

Rok předtím Jan Městecký z Opočna, bývalý královnin hejtman chrudimský, přešel na stranu kalicha, stal se správcem hradu Lichnice (Hynek Krušina z Lichtenburka se postavil na stranu Zikmunda). Jan Městecký záhy po získání pevného hradu zradil a škodil husitům v okolí. V červenci sirotci v rámci likvidování nepřátel v Čechách přitáhli k Lichnici a začali ji obléhat. Sirotky byl hrad obléhán několik měsíců, ale posádka o síle 300 mužů pod vedením Petra Lišky hrad dokázala ubránit. V listopadu 1429, když sirotkům již docházely zásoby, byla s Janem Městeckým sjednána úmluva, podle níž se připojil k sirotčímu bratrstvu. Správou hradu byl pověřen Jan Hertvík z Rušinova (jeden ze signatářů Stížného listu).

Ze stejného roku (1428) je známo složení celé městské rady: Václav Pascha, Matyáš, Jan Těžký, Pavel a Ondřej Lučištník, Jan Sladovník, Václav Tuvrza, Mikuláš z Nabočan, Mikuláš Tundl, Matyáš Kíca, Mořic Krejčí, Pavel Soukeník.

V září 1429 vyvrcholily spory a ideové rozepře mezi Starým a Novým městem Pražským boji, které trvali 6 dní. Dne 20. září bylo uzavřeno příměří a za 5 dní rozhodčí výrok – narovnání, které definitivně znamenalo rozpad pražského svazu. Nové Město pražské se stává spojencem radikálních bratrstev, Staré Město se poté stále více kloní k názoru, že je třeba ukončit revoluci i za cenu spojenectví umírněných husitů s katolíky proti radikálním bratrstvům (táborité, sirotci).

Chrudim zůstává i nadále v držení Diviše Bořka z Miletínka a Starého Města pražského. Již v říjnu jsou do Chrudimi vysláni měšťané krejčí Hertvík a platnéř Kříž, kteří sesazují městskou radu (snad tu výše jmenovanou) a dosazují novou – loajální.

Chrudim po Lipanech

Nutnost porazit radikální bratrstva vyvstávala během neúspěšného obléhaní Plzně v roce 1433. Pražané, umírnění kališníci (především šlechta) se spojili s katolíky v panskou jednotu. Velitelem jednoty se stal Diviš Bořek z Miletínka, jemuž se polní bratrstva podařilo porazit v bitvě u Lipan (30.05.1434). Polní bratrstva byla oslabena o některé své spojence, kteří raději dobývali jiné obranné body katolíků. Později byli za neúčast v klíčové bitvě Zikmundem patřičně odměněni.

I Chrudim získala po Lipanech výsady. Dne 14. února 1435 Pražané řeší spory mezi městským a předměstským obyvatelstvem o právo vařit pivo. Měšťané mající monopol o něj částečně přicházejí, když pivo mohou vařit i předměstští a to dvakrát do roka – na půst a žně.

Dne 10. října stejného roku Pražané povolují Chrudimi konat jednou ročně jarmark, na Hod Matky Boží.

V roce 1436 končí podřízenost Praze, Chrudim společně s dalšími 23 městy slibuje v Jihlavě Zikmundovi věrnost 14.08.1436, v den, kdy se uskutečnil slavnostní akt, při němž byl Zikmund přijat za českého krále. Dne 11.02.1437 se město stává opět věnným. Město je připsáno královně Barboře.

Diviš Bořek z Miletínka v roce 1436 zaútočil na Hradecké, oblehl Hradec Králové. Dne 6. listopadu mu přitáhla na pomoc pomocná vojsko, která se utábořilo u Vysoké a Výrova. Hradeckým při výpadu se podařilo pomocné vojsko zničit, poté Diviš raději odtáhl. Později Hradecké porazil v Lese Království, získal za věrné služby Zikmundem potvrzení majetků, které získal za husitské revoluce a získal další.

Zikmund ovšem nedodržoval předem dané sliby, ani kompaktáta, logicky se proti němu utvořila opozice. V čele pánů byl právě Diviš Bořek z Miletínka. Jak on, tak i Zikmund v roce 1437 umírají.

Do opozice vůči Zikmundovi a především proti jeho nástupci Albrechtu Habsburskému se dostává i Chrudim. Dne 22. ledna 1438 se v Chrudimi koná sněm krajů chrudimského, hradeckého a čáslavského. Albrecht je odmítnut jako český král.

Dne 2. března na dalším sněmu v Chrudimi je projednáván návrh zvolit českým králem Kazimíra. Do Krakova je vysláno poselstvo vedené Bedřichem ze Strážnice, Janem Hertvíkem z Rušinova a Janem z Pernštejna. Kazimír, syn Vladislava Jagielly, polského krále, přijímá nabídku českých pánů.

V čele strany, která prosazuje polskou kandidaturu je Bedřich ze Strážnice a Hynek Ptáček z Pirkštejna. Díky neúspěšnému tažení Kazimíra do Čech a hrozícímu tureckému nebezpečí byl i díky přispění papeže Eugena IV. dojednán smír mezi nespokojenou šlechtou a králem Albrechtem. Albrecht umírá 27.10.1439.

Dne 17.03.1440 v Čáslavi je sjezd zástupců krajů chrudimského, hradeckého, čáslavského a kouřimského. Smluven je zemský mír a kraje mají spravovat vlastní správci a jejich rádcové (pomocníci). Pro Chrudimsko je určen správcem Bohuš Kostka z Postupic, jeho čtyři rádcové Vaněk z Miletínka (bratr bývalého chrudimského hejtmana), Tristian z Barchova, Jan Pardus a Diviš z Chlumu. Chrudimští se později věrně drží a podporují hejtmana, zemského správce a českého krále Jiřího z Poděbrad.

Změny během revoluce a těsně po ní

Chrudim během husitských válek doznala řady změn. Zcela odstěhováno bylo německé etnikum, čímž se musel počet obyvatel snížit.

V městské radě se vyskytuje více řemeslníků na úkor soukeníků. Řemeslníci, kteří se zabývali zpracováním dřeva a to především zbraní, zažívají vzestup. Situace drobných obchodníků a ostatních řemeslníků se nijak nezlepšuje, stagnuje.

Chrudim se během necelých 40 let dostává z finanční krize, po válkách již dluhy nemá. Do držení města se dostává chrudimský hrad, ten se ale nepřipomíná a předpokládá se, že za válek zanikl. Ke svému panství Chrudim připojuje vesnici Vestec, rybníky a 2 poplužní dvory směrem na Slatiňany.

Rozsáhlejší byly majetkové změny v celém kraji. Zboží kláštera ve Vilémově získal v roce 1427 Jan Hertvík z Rušinova, v tom samém roce zboží kláštera v Podlažicích Jakub Kroměšín. Ač si část podlažického panství přivlastnil Jan Kavalec ze Žumberka, nakonec jej získal jako zástavu od Zikmunda Jan Pardus z Vratkova, jeden z husitských hejtmanů, kteří se nezúčastnili Lipan. Stalo se tak 21. 9. 1436. Toho dne císař zapisoval v zástavu mnohým pánům v kraji, kterou získali zabavením církevních majetků za revoluce. Stejného dne dostal v zástavu zboží opatovického kláštera Diviš Bořek z Miletínka, Jan Hertvík získává hrad Oheb a okolí. I ti, kteří proti husitskému hnutí vystupovali, zcela netratili.

Janu Městeckému z Opočna byl Heřmanův Městec zabaven, ale Arnošt z Rychmburka získal po porážce sirotků u Lipan svoje panství zpátky.

Autor: Ježek