táboři

Označení politické, vojenské a náboženské strany vedené táborskou obcí. Od počátku vynikala radikalismem, přijímala podněty od valdenských katarů a dalších středověkých sekt. Specializovala se na podmínky husitské revoluce, uplatňovala tvrdou morálku “božích bojovníků”, vytvořila stát ve státě a v domácím boji porazila stranu pražanů. Byla vedena kněžími a hejtmany z řad nižší šlechty, uplatňovala principy městské organizace (přes většinový podíl venkovského obyvatelstva). Táborský “stát” se skládal ze čtyř hlavních složek: polní obce (prostřednictvím polního vojska a jeho hejtmanů kontrolovala města Stříbro, Beroun, Nymburk, částečně Slaný a dočasně Jaroměř), městského svazu (vznikal postupně od 1420, začátkem 30. let k němu náležela svobodná města Písek, Sušice, Domažlice, poddanská města Pelhřimov, Vodňany, dočasně Horažďovice aj.), vlastní táborské obce (s jim podřízeným územím) a šlechtických spojenců. Po 1425 vojenská moc táborů byla rozšířena i na Moravu (posádky Třebíč, Ivančice, Moravský Krumlov, Jevišovice, Pohořelice, Břeclav), do Slezska (Niemcza, Wierzbno, Otmuchów aj.) a na Slovensko (nejvýznamnější posádka v Trnavě). V čela náboženské organizace, která se blížila valdenskému pojetí církve, stál od 1420 volený biskup-senior sipka Mikuláš z Pelhřimova. Nejvýznamnějšími hejtmany sipka Mikuláš z Husi, sipka Jan Žižka z Trocnova 1422, později Bohuslav ze Švamberka. Jan Žižka založil tzv. sipka Menší Tábor ve východních Čechách. V letech 1426-34 měla rozhodující vliv polní obec, v níž zastával úřad duchovního správce sipka Prokop Holý. Po porážce vojskem českého zemského sněmu sipka u Lipan ústup politického vlivu, přislíbeno rozpustit polní vojska, ale sipka Jan Roháč z Dubé se proti tomu postavil. V bitvě u Křeče 1436 došlo k další porážce táborů rožmberským vojskem a k podstatnému narušení jejich mocenské sféry. Hejtman Bedřich ze Strážnice uzavřel v roce 1436 dohodu se sipka Zikmundem Lucemburským. Zbytky táborského polního vojska byly roku 1437 převedeny do Uher, kde bojovaly proti Turkům. Táboři zůstali samostatnou silou a církevní organizací do 01.09.1452, kdy se Tábor poddal zemskému správci sipka Jiřímu z Poděbrad a uznal sipka kompaktáta.