Prokop z Plzně
[†1457]
V roce 1408 dosáhl na pražské univerzitě mistrovského gradu a od počátku stál na straně M. Jana Husa a jeho příznivců. Proto v r. 1410 veřejně obhajoval spolu s dalšími Viklefovy spisy. V době revoluce se však postupně přimykal ke konzervativnímu křídlu a později byl pevným zastáncem postojů Jana z Příbrami. Příbramova skupina se vehementně snažila o dohodu s institucionální církví, a to i za cenu pro radikálnější uskupení revoluce nepřijatelných ústupků. V prosinci 1421 se zúčastnil ve funkci rektora pražské univerzity věroučné disputace mezi univerzitními mistry a táborskými kněžími, která se uskutečnila v domě mincmistra Petra Zmrzlíka. V roce 1433 na koncilu v Basileji opětovně obhajoval přijímání podobojí, tedy artikul týkající se kalicha. Po Lipanech a přijetí kompaktát stále důsledněji zůstával na pozicích konzervativců, jejichž názory se blížily spíše katolické konfesi. Jednání koncilu v Basileji se zúčastnil spolu s Janem z Příbrami ještě jednou v roce 1437, kdy se neúspěšně snažili pozměnit směřování koncilu. Prokop se nakonec stále více podřizoval závěrům koncilu, začal nekompromisně vystupovat proti husitské konfesi a dokonce i proti kalichu, o němž tvrdil, že není nezbytný ke spáse. To již byly pozice víceméně katolické. Společně s Příbramem byl čelným představitelem konzervativního kléru do doby, než se do Prahy navrátil Jan Rokycana po jejím ovládnutí Jiřím z Poděbrad v r. 1448.