Martin Húska (řečený Loquis, tj. mluvka)

[†21.08.1421]

Tento hloubavý kazatel pocházející z Moravy si toto přízvisko vydobyl svým vynikajícím verbálním projevem, jenž se vyznačoval velkou dávkou výmluvnosti i výřečnosti (loqui – mluvit). Při hádání v domě Zmrzlíkově v prosinci 1420 se hrdě přihlásil k obhajobě 72 táborských článků, které byly pražskými mistry vyhlášeny jako bludné. Pravděpodobně v této době se také seznámil s učením sekty Svobodného ducha. V rané fázi revoluce patřil k radikálním táborským kněžím a svým postojem k duchovní každodenní přítomnosti Ježíše Krista na Táboře, kterého ztotožnil s Duchem svatým, i remanentnímu názoru na eucharistii s odmítnutím posvátné úcty ke kalichu se objevil mezi vůdčími osobnostmi pikardů na Táboře, tedy na straně nejkrajnější levice. Je velmi pravděpodobné, že zastával i názor týkající se odmítání křtu dětí posvěcenou vodou a přesunutí této svátosti do pozdější doby, tj. kolem 30 let. Nelze však doložit, že by byl stoupencem vyhraněné sekty adamitů. Přesto se nutně musel názorově střetnout s Mikulášem z Pelhřimova i s Žižkou. Toto střetnutí se stalo pro Loquise fatálním a bylo pravděpodobně jedním z důvodů proč se v lednu 1421 ocitl ve vězení Oldřicha Vaváka z Hradce. Z vězení byl nakrátko propuštěn a donucen k tomu, aby své názory odvolal, ale stále si ponechával svůj heretický názor na eucharistii. Tím přišel o některé své přívržence na Táboře a znechucen odchází na Moravu, odkud pocházel. Při zastávce v Chrudimi byl hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka spolu s Prokopem Jednookým chycen. Před okamžitou smrtí na hranici se je ještě pokusil ochránit kněz Ambrož, který se snažil oba obrátit na správnou cestu. Když se mu to ani po dvou týdnech nepodařilo, byli oba odvezeni na arcibiskupský hrad do Roudnice nad Labem. Žižka je chtěl pro výstrahu nechat upálit v Praze. To pražané odmítli, ale vypravili do Roudnice s vědomím a souhlasem Želivského svého zástupce a kata, který je měl na mučidlech donutit k tomu, aby jmenovali své přívržence v Praze. I když při neobvykle krutém mučení něco prozradili, nebyli ochotni se vzdát svých pikartských názorů, a tak byli oba 21.08.1421 jako zatvrzelí kacíři upáleni.