Jeroným Pražský

[1378/80-1416]

Trojnásobný mistr svobodných umění (Sorbona, Heidelberk a Kolín n. Rýnem), který byl v r. 1407 přijat do svazku univerzity, ale jako sipka laik nemohl kázat, a proto se cele věnoval odborné práci. Dne 04.04 1415 se M. Jeroným Pražský ocitl nepoznán v sipka Kostnici, aby přispěchal na pomoc svému příteli. Dne 07.04. přibil na dveře kostelů a radnice listy v latině, němčině a češtině, kterými se ohlásil králi i koncilu žádaje o průvodní list a veřejné slyšení. Pak se skryl. Dne 18.04. koncil vydal veřejný půhon proti Jeronýmovi, který se však již dříve dal na útěk do vlasti. Již 25. dubna je ale v Hiršavě nedaleko českých hranic poznán a 23.05. je v okovech přiveden do Kostnice, aby sipka Husa již nikdy nespatřil. Na základě ostré žaloby Michala de Causis byl uvržen do těžkého žaláře, po 11 dnech těžce onemocněl a musel pak být držen volněji. Byl často vyslýchán se záměrem, aby se zřekl kacířských bludů, protože po zkušenostech s Husem již po druhé koncil zapalovat hranici nechtěl. M. Jeroným se zalekl smrti, zatoužil po svobodě a po naléhání kardinála Zabarelly se 11.09. ve shromáždění 4 národů v biskupském kostele zřekl učení sipka Viklefova i Husova. Dne 23.09. vyhlásil odvolání před koncilem a svoji upřímnost dokládal i tím, že nechtěl být propuštěn na svobodu. Pak byl vězněn již daleko mírněji. Toto selhání lze z lidského hlediska pochopit a nám, kteří si smrt na hranici nedovedeme vůbec představit, jakýmsi způsobem Jeronýma zlidšťuje. Ve sboru došlo ke sporu mezi kardinály Petrem z Aliaku, Zabarellou, Jordánem Orsinim aj., kteří žádali Jeronýmovo propuštění, a českými doktory (!), kteří uváděli v pochybnost upřímnost odvolání Jeronýmova. Dne 24.02.1416 byla zavedena nová pře a ve 107 jednostranně zaměřených článcích byl M. Jeroným obviněn z hlásání a šíření Viklefova učení a dalších přestupků proti církvi. Zpočátku mu bylo předloženo 41 článků, aby na ně odpověděl. M. Jeroným však žádal nejprve veřejné slyšení, které bylo nakonec ustanoveno na 23. května. Jeho obhajovací řeč byla přerušována výkřiky odpůrců z pléna, kde si nejhlučněji počínal opět Michal de Causis. Mezi soudci zasedl i Florenťan Poggio Bracciolini, který zanechal zprávu o procesu. Zpráva svědčí o plamenné a velice učené, filosoficky zanícené obhajobě Jeronýmově. Tento poslední proces s M. Jeronýmem Pražským trval 5 dní. Nejprve mu byly čteny jednotlivé části obžaloby, na něž měl odpovídat. Mezi obžalovacími články bylo i obvinění z sipka remanence. M. Jeroným se hájil velice přesvědčivě, moudře ale i vtipně. Na výpad proti Jeronýmovi od kohosi z koncilu: “Však praví, žes ty řekl, že i po posvěcení zůstává chléb” Jeroným odpověděl: “U pekaře, arci!“. Poté následovala rozsáhlá Jeronýmova řeč, v níž se hájil a shrnul své životní, filosofické i teologické postuláty. Tato řeč, o níž nám zanechal zprávu Bracciolini, je dokladem velikosti titánského ducha a intelektu Jeronýmova i jeho mravní síly, když ho nezlomilo ani roční žalářování ve velice těžkých podmínkách. Ti, kdož očekávali, že se Jeroným očistí, odvolá bludy, byli zklamáni, neboť M. Jeroným Pražský nejenže neodvolal, ale zastal se i Husa, dokládaje nespravedlnost jeho odsouzení s tím, že je hotov podstoupit jakoukoli smrt. Následovaly 2 dny, které dostal Jeroným na rozmyšlenou a během kterých byl navštěvován některými členy koncilu. Ti ho přesvědčovali, aby se zřekl svých názorů. Když neuposlechl, na jednadvacátém valném shromáždění koncilu byl odsouzen a 30.05.1416 upálen. I v posledních okamžicích svého života se choval velice hrdinně, jak dokládá Bracciolini.