Psanec, nebo geniální vojevůdce?

Podtitul: Jan Žižka, rozhořčený rytíř Hospodinův
Autor: Karel Štorkán
Vydavatel: vydavatelství Víkend, 2000

Přiznejme si, že Jana Žižku, vůdce a hrdinu husitského povstání, známe pouze z učebnic. Každý z historiků pátrajících v jiné dějinné etapě viděl tohoto muže po svém. Jinak se o něm učilo za Rakouska-Uherska, po vzniku Československa, v období 1948-1989 a jinak se učí ve školách dnes.
Historický román Karla Štorkána je však nahlédnutím do Žižkova života, o němž se toho ví pramálo. Autor nám představuje nejen geniálního válečníka, ale především člověka, který jako každý jiný miloval, přátelil se, strádal, docela obyčejně žil. Dovídáme se, že byl dvakrát ženatý, měl dceru, byl dvořenínem Václava IV. i jeho krásné ženy Žofie, a jiné skutečnosti.
Není to kniha vhodná pro učitele dějepisu, protože ti by pak třeba zbytečně přidávali do svého výkladu fakta, o něž dnes historikové nestojí. Není určena ani studentům, byť by se dozvěděli, že Žižka byl na svou dobu moudrý a vzdělaný muž, a co především, že jako učedník Husův ctil a věřil v Boha.
Román si s chutí přečtou především ti, kdož milují naši pohnutou historii. Pak pochopí, proč byl Žižka rozhořčeným rytířem Hospodinovým.

Recenze:
Jan Žižka, rozhořčený rytíř Hospodinův, tak zní podtitul románu Karla Štorkána Psanec nebo geniální vojevůdce?, kterým po dlouhých desetiletích vstoupil na sklonku minulého roku do české literatury opět hrdina husitských válek.
Mnoho se o tomto synovi jihočeského vladyky Řehoře Žižky neví, proto musel autor projít dostupnou historickou literaturou i prameny a dokázal se přitom vyvarovat nebezpečí napsat o něm vlastně knihu literatury faktu. A čtenář podle mého uvítá, že mu nepodlehl a že do poslední stránky zůstal věren krásné literatuře.
A tím více ocení příběh dvou životních lásek velkého vojevůdce, pokaždé se jmenovala Kateřina, i milované dcery Elišky. Autor opravdu dokázal využít málo známá fakta třeba o tom, že si tento družiník krále Václava zakoupil ve své době za třicet kop českých grošů honosný dům Na Příkopě, a zároveň neopustit pole fabulovaného děje, ve kterém už jazyk připomene, že se vypráví o 15. století.
V době, kdy se výrazně zvýšil zájem o minulost nejenom českého národa, přišel Štorkán s románem, na němž nepochybně pracoval řadu let, což je zřejmé mj. z vyrovnanosti jeho stylu. Vytvořil dílo o jedné z nejvýznamnějších postav našich dějin, které si může činit nároky na život i v novém století.

František Cinger
Právo 05.01.2001