Jan Želivský

[†1422]

Bývalý premonstrátský mnich přišel ze želivského kláštera do Prahy někdy v roce 1418. Zde se sblížil s okruhem M. Jakoubka ze Stříbra, který mu byl svým založením nejbližší. Silně na něj také působilo učení valdenských. Nedostatek teologického vzdělání mu nahradila jeho přirozená inteligence, tvůrčí fantazie a sklon k radikálnímu vizionářství. Od února 1419 jako kazatel v kostele Panny Marie Sněžné burcoval a sjednocoval pražskou chudinu s jasnou vidinou nové, spravedlivé společnosti, za níž je nutno bojovat. Jeho plamenná kázání s ohromujícím řečnickým patosem a četnými starozákonními citacemi byla pronášena česky, ale zachovala se i v latinských přípravách. Želivský se stal hlasatelem revolučního chiliasmu. Také se např. ve svém kázání v dubnu 1419 dovolával proměnění Páně na hoře Tábor. Ve svých názorech se blížil stanovisku venkovských radikálů (i on odmítal bohatě zdobené kněžské ornáty a prosazoval jednoduchou mši v mateřském jazyce), Mikuláše z Drážďan i Jakoubka ze Stříbra. Neustále brojil proti prospěchářům, lenochům a podvodníkům, ale zároveň neodmítal učení o trojím lidu. Podle něho žil poctivě nejen prostý člověk, ale i představitelé vládnoucí moci žijící v souladu s božím zákonem. Horlil proti kupcům a řemeslníkům, kteří poškozovali své bližní. S těmito názory nutně narazil na Novém Městě, ale ještě více v bohatším Starém Městě, plném prosperujících obchodníků. Mezi novoměstskými obyvateli, kde měl mnoho příznivců, si nakonec vybudoval zázemí. Želivský zavdával podněty k nacionalismu, protože český národ považoval za vyvolený. Za těchto podmínek bylo jen otázkou času, kdy se latentní napětí změní ve výbuch. K tomu došlo v červenci 1419, kdy byli shozeni z oken novoměstské radnice její konšelé i s purkmistrem. Akci připravil a zorganizoval právě Želivský. Protože neměl důvěru ke světským rokováním zvláště za účasti katolíků, trnem v oku mu byl sněm v Čáslavi v červnu 1421. Krátce poté nastolil Želivský v Praze diktaturu s podporou hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic. Následovala porážka pražanů od Míšňanů u Mostu za účasti Želivského, kterou musel zachraňovat Žižka. Po vítězství u Německého Brodu došla řada i na poměry v Praze, což spočívalo hlavně v omezení vlivu kazatele od Pany Marie Sněžné. Byla ustanovena rozhodčí komise. Výsledkem jednání této komise byly nové volby a do městských orgánů byli dosazeni na staroměstskou radnici Želivského odpůrci. Po odchodu členů rozhodčí komise z Prahy byl Želivský vylákán na radnici Starého Města a tam 09.03.1422 sťat.