Husitské církve a jejich správa

Lze konstatovat, že počínaje rokem 1418 se v husitském prostředí postupně etablovaly tři konfesní směry. Jeden reprezentovali pražané, druhý táboři, k nimž měl blízko i Žatecký svaz, a třetím byli východočeští husité ( orebité, později sirotci), kteří měli naopak blíže k pražské konfesi, neboť nebyli tak radikální jako táboři. Pražané i táboři uznávali za nejvyšší orgán zajišťující správu jejich církve kněžskou synodu. Husitské synody nebyly zcela nezávislé, protože jim „nadřazenou“ institucí byly husitské sněmy, jejichž závěry, týkající se církevního života, musely synody respektovat. S tímto vztahem subordinace se v podstatě nedalo nic dělat, aby nebyl porušen artikul o zákazu světského panování církve a aby husitská společnost netíhla k teokratickému uspořádání. Synoda se tak dostávala spíše do role jakéhosi poradního orgánu husitského sněmu. Na zasedáních husitských synod se projednávaly otázky týkající se liturgie a věrouky a byli voleni správci duchovenstva, kteří rozhodovali o tom, co je ortodoxie a co už je hereze. Správci rovněž řídili nižší útvary církevní hierarchie, jimiž byly husitské farnosti tzv. osady. Z uvedeného vyplývá, že arcijáhenství a děkanáty husité ze své církevní organizace vypustili.

Když v roce 1431 arcibiskup Konrád z Vechty zemřel, byl do čela pražského husitského kléru a církve pražanů prosazen jako významná osobnost  Jan Rokycana s titulem direktor cleri se dvěma pomocníky, oficiály (představený církevního soudu). S pomocí svých spolupracovníků, mistra  Martina Lupáče z Chrudimi a Václava Korandy ml., vytvořil Rokycana v r. 1448 ze své bývalé fary u Týnského chrámu tzv. dolní konzistoř, jež se stala ústředím kališnické církevní správy.

Také táboři řešili prostřednictvím synod liturgii a věrouku, protože se velice brzy objevila potřeba definovat táborskou konfesi nejen ve vztahu k pražanům ale i vůči vyloženě heretickým blouznivcům na Táboře. Na táborských synodách se projednávala též záležitost vztahu světské a duchovní moci.

O církevní správě východočeských husitů nevíme prakticky nic, protože neprůhledná mlha chybějících pramenů nám neumožňuje blíže se seznámit s touto problematikou. Když se Rokycana usmířil se sirotky, mohl později vytvořit z východočeského husitství základnu oficiálního, pro celou zemi platného utrakvismu poděbradského věku, který v zásadě vycházel z kompaktát.