Vycházely 4 artikuly pražské z Husova učení?

Nemálo názorů je založeno na tezi, že husitská revoluce svým strhujícím nástupem a vývojem v dalších letech na Husa nenavázala a od jeho učení se mírně řečeno dokonce odchýlila. Jak v dalším uvedu, je tomu poněkud jinak. Pochopitelně Husovým cílem nebyla revoluce, ale reforma církve. Pro husity se pak revoluce stala prostředkem pro dosažení s Husem společného cíle, jímž byla právě církevní reforma. Stačí tedy porovnat Husovo učení a jeho kazatelskou činnost s jednotlivými husitskými články, které se staly ideovým programem, který sjednocoval celé hnutí.

I. artikul – přijímáni eucharistie pod obojí způsobou

Hus nezavedl praxi přijímání podobojí i pro laiky, přestože bylo prováděno v prvotní církvi. Výrok z Janova evangelia (J 6, 53, 54) – Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. …“ – v Husově interpretaci paradoxně nevyjadřoval nutnost přijímat i krev Kristovu v podobě vína ke spáse. S přijímáním podobojí začal Jakoubek ze Stříbra s teoretickou podporou Jeronýma Pražského a praktickou podporou Mikuláše z Drážďan. Hus na počátku r. 1415 zastával „pouze“ krystalicky demokratický postoj, aby bylo „…dovoleno podávati z kalicha aspoň těm, kdož by o to ze zbožnost požádali…“ Nedlouho před smrtí však Hus důrazně a jednoznačně z Kostnice potvrdil a podpořil přijímání eucharistie pro laiky i z kalicha.

II. artikul – stavení a potírání smrtelných hříchů

Dle husitů se jednalo mimo jiné o tyto zjevné hříchy zabraňující spáse: vražda, smilstvo, zlodějina, opilství, obžerství, křivopřísežnictví, hazardní hry, lichva, neúměrný zisk, pověrečné chování a další. Nechci na tomto místě složitě rozebírat Husovo učení o predestinovaných (předurčených) ke spasení a předzvěděných k zatracení. Toto učení vycházející z Viklefa a zveřejněné dávno před Kalvínovým učením o predestinaci, vymezuje církev, jejíž hlavou je Kristus nikoli papež. To znamenalo, že věřící křesťan nemohl a ani nevěděl, zda je předurčen ke spasení. Jeho pozemský život však měl i přesto směřovat k životu věčnému, ke spáse, tj. měl žít v souladu s Božím zákonem a bez smrtelných hříchů. Takový život pak mohl svědčit o tom, že se jednalo o předurčeného jedince. Z tohoto Husova učení vycházely texty jeho nesčetných kázání, v nichž tepal ony hrozné výše uvedené hříchy, které jsou právě v přímém rozporu s Božím zákonem a na něž byli husité tak citliví a pochopitelně nejvíce v případech, kdy se těchto hříchů dopouštěli právě představitelé církve.

III. artikul – svobodné kázání slova božího

Personifikací tohoto artikulu byl vpravdě Hus sám, a to bez ohledu na jeho tragický konec, kterým za tuto svobodu zaplatil tím nejcennějším, vlastním životem na kostnické hranici. Husité tedy zcela spontánně a bez rozpaků chápali tuto svobodu jako potřebu seznamovat s Božím zákonem v jejich pojetí co nejširší vrstvy obyvatel Českého království. Součástí tohoto programu byly i překlady Písma do mateřského jazyka i jeho rozšíření. Rovněž jazykem husitské bohoslužby přestala být latina, aby se věřící mohl do ní aktivněji zapojit a všemu rozuměl. Je třeba zdůraznit, že tato svoboda nebyla chápana jako anarchie, a proto text tohoto článku nařizoval, že slovo boží mohou hlásat pouze řádně vysvěcení kněží s vyloučením potulných laických kazatelů a samozvaných proroků.

IV. artikul – zákaz světského panování církve

Co se týče poslání světské moci vycházel Hus rovněž z Viklefa. Nadřazenost světské moci nad mocí církevní tvořila základ Viklefovy reformy církve. Nezastupitelný úkol světské moci spočíval v tom, že nenajde-li církev sama v sobě dostatek vůle a odhodlanosti k tomu, aby se vrátila ke svému původnímu pastoračnímu poslání v duchu prvotní církve, je nutno, aby ji k nápravě dovedla světská moc pochopitelně v souladu s Božím zákonem a v součinnosti se zdravou menšinou v církvi nezasaženou nákazou morálního úpadku a mamonem. Zdrojem svatokupectví, mnohoobročnictví, touhy po moci a přepychu, největších nepravostí církve bylo vlastnictví půdy, a proto Hus i Viklef požadovali sekularizaci majetku církve světskou mocí, tj. panovníkem, šlechtou a světskými úřady. Tento náhled na řešení omezení světského panovaní církve došel ohlasu i u dvora krále Václava IV. Zjednodušeně řečeno šlo tedy husitům v tomto artikulu o uplatnění Husových názorů týkajících se návratu církve k ideálu apoštolské chudoby církve prvotní. Tento artikul byl s velkou razancí realizován v praxi, protože pozemkové vlastnictví bylo trnem v oku takřka každého světského feudála a zejména kališnická šlechta pro něj měla i mandát na základě právě tohoto artikulu.

Autor: Jiří Motyčka

Diskuzní fórum:
Diskuze k článku „Vycházely 4 artikuly pražské z Husova učení?“