JM píše:
... Hus (...) viděl přesto nebo možná právě proto v ženách stvoření křehká, tudíž osoby hříšné, povahy nestálé a povrchní a zároveň smyslné, předurčené svým zjevem k hříchu. Hus proto považoval ošklivost u ženy jako projev boží vůle chránící ji před tím, aby upadla do osidel ďábla. Měl pro tyto ženy pochopení a jejich handicap se jim snažil takto zdůvodnit a jejich úděl jim ulehčit. Avšak uznával a respektoval všechny ženy bez rozdílu, které žijí mravně a bez hříchu, a neproviňují se především proti 6. přikázání ...
JM píše:
... jak už jsem uvedl (...), Hus o ženách neměl příliš valné mínění. Přestože navštěvovaly ve velkém počtu jeho kázání a i jinak se k němu hlásily, neměl Hus potřebu se jim přehnaně podbízet a ubírat na dikci svých k ženám tak kritických postojích ...
Byly to jen dobové předsudky nebo ještě něco dalšího, co vedlo Husa i jiné mravokárce a puritány k těmto postojům, které zaujímali vůči ženám?
No, byla to pochopitelně především Bible, kde nalézali zdroj inspirace pro přísné hodnocení nejen žen ale i svazku manželského.
V Písmu Starého zákona se jedná mj. i o tu část, kde by tohle možná nikdo ani nehledal. Je to
Kniha přísloví:
"
Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam." (
Př 5, 3-6)
Onou
cizí ženou je zde míněna vdaná žena dopouštějící se nevěry. Zrovna tak jí ale mohla být i nevěstka.
A tyto verše z 5. kapitoly Knihy přísloví před ní varují muže a pro ony mravokárce přelomu 14. a 15. století byly bezesporu dokladem toho, že jejich názory a posléze i kazatelská činnost obsahující tyto přísně kritické názory na ženy se sklony ke hříchu, jsou tou jedině správnou cestou.
"
Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?" (
Př 5, 15-20)
Vidíme zde opět motiv "
cizí ženy" ...
Tento až poeticky znějící text s lehounkým erotickým nádechem, který i Kraličtí přeložili obdobně, nabádá k pití jen z vlastní nádrže. Je to totiž to samé, jako se neutíkat k
cizí ženě. Vlastní žena je srovnávána v tomto textu s prameny vod, které byly tak nezbytně důležité pro život v Palestině. Tím je vlastně poukázáno i na jedinečnou hodnotu ženy. Tyto verše byly tedy také důležitou oporou v husitské argumentaci založené na tezi, že i žena je Boží stvoření.
Dále je možné z tohoto textu vysledovat i akcent na význam svazku manželského, který pochopitelně i Hus - bez ohledu na svůj úzce vyhraněný názor na ženy - považoval za velice důležitý.