V 18. kapitole evangelia podle Matouše čteme:
"Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: 'Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. ...'"
(Mt 18, 2-4)

Čtvrtý, zvýrazněný verš byl údajnou inspirací pro život a počínání adamitů. No, já nevím! Asi se domnívali, když běhali po lese nahatí, že se tím pokořili, protože byli jako malé děti a budou i těmi maličkými v království Božím. Jinak nevím, jak si to vysvětlit.
Ale co ten nevázaný sexuální život? Obávám se, že na něj už tento verš napasovat nešel.
Podrobněji k problematice naháčů - viz SEM ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V 19. kapitole evangelia podle Matouše čteme zajímavý a svým obsahem i důležitý rozhovor Ježíše s bohatým mladíkem, který se ho ptá, co ještě by měl učinit, aby byl spasen, když Desatero dodržoval …
"Ježíš mu odpověděl: 'Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.'" (Mt 19, 21)
… a po odchodu mladíka, který po obdržené odpovědi posmutněl, se obrací k apoštolům:
"Ježíš řekl svým učedníkům: 'Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.'" (Mt 19, 23-24)

O čtyřiadvacátém verši jsme se už zmiňovali tady a jednadvacátém zde. Proč se tedy k této pasáži znovu vracím, i když v rozšířené verzi? Je to nasnadě!
Mistr Jan Hus, když svá vášnivá kázání obracel proti nezřízenému životu movitých představitelů kléru, jistě si pomáhal těmito verši z Matoušova evangelia a své chudé posluchače ujišťoval, že oni se nemají čeho obávat a pokud jinak žijí spořádaným životem, tak budou spaseni a vstoupí do království božího. Naopak prelátům a bohatým mnohoobročníkům radil, co mají udělat, aby se ještě na poslední chvíli zachránili. Zbavit se svého majetku a rozdat ho potřebným. Že byl tento Husův apel pochopitelně oslyšen, netřeba snad dodávat.
Takže po výbuchu revoluce musela nastoupit násilná sekularizace církevního majetku, při níž Boží bojovníci častokrát ironicky zdůrazňovali, že jim jde při tomto ozdravném procesu o spásu těch, kterým byly jejich majetky sekularizovány.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

U evangelisty Matouše v jednadvacáté kapitole čteme:
"Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: 'Na mého syna budou mít přece ohled!' Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!' Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili." (Mt 21, 33-39)
Nejprve si přibližme obecný výklad. Hospodář a majitel vinice je Hospodin. Vinicí je pak míněno nově vzniknuvší křesťanské náboženství v židovském či pohanském prostředí. Oněmi vinaři jsou všichni odpůrci a nepřátelé nového náboženství, za nimiž přicházejí sluhové Boží jako hlasatelé nové víry, z nichž mnozí své hlasatelství zaplatili různými formami mučednictví. No, a konečně syn zde pochopitelně představuje Ježíše Krista, Syna božího.

Jak pravděpodobně tuto zajímavou pasáž Písma Nového zákona vyložili husitští exegeti (vykladači Bible)? Těmi služebníky, posly Božími, byli husité resp. husitští kněží, kteří světu zvěstovali "nové" pravdy Boží, a těmi vinaři byli představitelé znemravněné církve, která se ocitla v hlubokém úpadku. Také husitští věrozvěstové platili svými životy za svoji upřímnou víru v lepší život bez těch, kteří jim nemohou být příkladem ani v náznaku. Mezi prvními mučedníky se ocitli tři mládenci Jan, Stašek a Martin popravení při odpustkových bouřích v Praze r. 1412 a pochopitelně mistři Jan Hus a Jeroným Pražský.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V 8. kapitole knihy Jozue se dočteme o tom, jak Jozue naložil s městem Ajem dle nařízení a rady Hospodinovy:
"Potom řekl Hospodin Jozuovi: 'Neboj se a neděs. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a vytáhni proti Aji. Hleď, vydal jsem ti do rukou ajského krále i jeho lid, jeho město i jeho zemi. Naložíš s Ajem a jeho králem, jako jsi naložil s Jerichem a jeho králem. Avšak kořist a dobytek si necháte jako lup. Postav proti němu za městem zálohy.' Jozue a všechen bojeschopný lid vytáhli proti Aji. Jozue vybral třicet tisíc mužů, udatných bohatýrů, a v noci je rozmístil. Přikázal jim: 'Hleďte, za městem se položte do zálohy proti městu. Příliš se od města nevzdalujte, buďte všichni připraveni. Já a všechen lid, který bude se mnou, se k městu přiblížíme. Jakmile oni vytrhnou proti nám jako předtím, dáme se před nimi na útěk. Ať za námi vytrhnou; odlákáme je od města, neboť si řeknou: ‚Utíkají před námi jako předtím.‘ Proto se dáme před nimi na útěk. Pak vyrazíte ze zálohy a město obsadíte; Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou. Až se města zmocníte, zapálíte je. Tak učiníte podle slova Hospodinova. Hleďte, to jsem vám přikázal.' Jozue je tedy rozmístil a oni se stáhli do zálohy a usadili se mezi Bét-elem a Ajem, západně od Aje. Jozue pak strávil tuto noc uprostřed lidu. Za časného jitra vykonal Jozue přehlídku lidu. Pak táhl s izraelskými staršími před lidem na Aj. S ním vytáhl všechen bojeschopný lid. Postupovali a došli až naproti městu. Utábořili se na sever od Aje. Mezi nimi a Ajem bylo údolí. Jozue vybral asi pět tisíc mužů a postavil je do zálohy mezi Bét-elem a Ajem, západně od města. Lid, celý tábor, zaujal postavení severně od města a zadní voj západně od města. Jozue odešel té noci doprostřed doliny. Když to zpozoroval ajský král, on i všechen jeho lid, mužové města, za časného jitra rychle vytrhli do boje proti Izraeli v určený čas na okraj pustiny. Nevěděl však, že jsou proti němu za městem zálohy. Když se Jozue a všechen Izrael měli s nimi střetnout, dali se na útěk směrem k poušti. Tu byl křikem přivolán všechen lid, který byl v městě, aby je pronásledoval. Pronásledovali Jozua a dali se od města odlákat. V Aji, totiž v Bét-elu, nezůstal nikdo, kdo by nevytrhl za Izraelem. Nechali město otevřené a pronásledovali Izraele. I řekl Hospodin Jozuovi: 'Pozvedni oštěp, který držíš v ruce, směrem k Aji, neboť jsem ti jej vydal do rukou.' Jozue pozvedl oštěp, který držel v ruce, směrem k městu. Jakmile pozvedl ruku, zálohy se ihned vyřítily ze svého postavení, přihnaly se, vpadly do města, dobyly je a ihned město zapálily. Ajští muži se ohlédli a spatřili, jak z města vystupuje k nebi kouř. Nemohli však utéci sem ani tam, neboť i lid, který utíkal do pouště, se obrátil proti pronásledovatelům. Když totiž Jozue a všechen Izrael viděli, že záloha dobyla město a že z města vystupuje kouř, obrátili se a pobíjeli ajské muže. A ti z města jim vytrhli vstříc, takže Ajští byli Izraelem sevřeni z jedné i z druhé strany. Izraelci je pobíjeli, nenechali nikoho vyváznout a uniknout. Ale ajského krále chytili živého a přivedli ho k Jozuovi. Izrael pobil všechny obyvatele Aje na poli, v poušti, kam je pronásledovali. Všichni do jednoho padli ostřím meče. Pak se celý Izrael vrátil do Aje a vybil jej ostřím meče. Všech mužů i žen, kteří toho dne padli, bylo dvanáct tisíc; padli všichni ajští muži. Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhubeni jako klatí. Jen dobytek a kořist z města si Izrael nechal jako lup podle slova Hospodinova, které přikázal Jozuovi. Jozue vypálil Aj a učinil jej navěky pahorkem sutin, místem zpustošeným, jak je tomu až dodnes." (Joz 8, 1-28)

Nepřipomíná vám tenhle starozákonní text cosi jako vzdálenou ozvěnu jiné, byť daleko mladší události z dějin husitské epochy? Ano, bitvu u Lipan, ale nejenom ji - viz níže.
Archetyp taktického prvku s předstíraným útěkem a oddíly čekajícími v záloze je starý jak válčení samo snad už od dob, kdy lidé-sběrači po sobě začali házet sebranými šutráky. U husitů však tato taktika připomíná spíše jejich porážky. Kromě bitvy na lipanských pláních bych si dovolil ještě uvésti porážku Jana Čapka ze Sán u Náchoda z r. 1427, která mě maně napadla.

Podobně jako s obyvateli města Aje to dopadlo i s obyvateli českých měst Prachatic (s výjimkou žen a dětí) a Chomutova (tam bohužel vinou rozběsněných táboritek došlo i na ženy), která husiti dobyli. Kolikpak Žižkových válečníků si v té vřavě plné násilí a běsnění vzpomnělo v Prachaticích či Chomutově na Jozuovy bojovníky v Aji? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mnoho se toho na tomto DF napsalo o vztahu Husa, Chelčického (viz tady ...) a husitů k trestu smrti. Proč ho ho tedy ti "zlí" husité ve své podstatě tak odmítali, čímž byli vlastně i v tomhle nadčasoví? K tomu viz např. v těchto příspěvcích:
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=4427#p4427
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=4607#p4607
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=4665#p4665 (+ odkazy uvnitř tohoto příspěvku!)

Pochopitelně i husité museli někde najít - vzhledem k době v níž existovali - opodstatnění tohoto svého postoje k trestu smrti. A kde jinde by to hledali než v Písmu svatém? Hledali, až to zdůvodnění nalezli v těchto dvou verších 1. knihy Mojžíšovy - Genesis Starého zákona:
"Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím." (Gn 9, 6) a "... kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou. ..." (Gn 4, 15)

Poněkud jinak tomu bylo mezi husitskými válečníky - k tomu viz sem.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Lze také najít odkaz i v Novém zákoně?
Domnívám se, že ano, a to (např.) ve 13. kapitole Skutků apoštolů:
"Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit."
(Sk 13, 28)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Snad nikoho netřeba přesvědčovat o tom, že Jan Žižka si níže uvedený verš ze sedmé kapitoly knihy Jób musel okamžitě "přivlastnit", protože mu úžasně konvenoval. A to hned z několika důvodů, třeba že ...
víme z tohoto tématu, že Žižka na své počínání uplatňoval spíše starozákonní odkazy a tenhle verš je právě ze Starého zákona Písma svatého.
ČEP: Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka? (Jb 7, 1)
Kraličtí: Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

Teď se možná divíte, proč právě tento verš. Hned to vysvětlím tak, že to bude nad slunce jasnější. V latinském překladu, tzn. Vulgátě, má totiž podstatná část tohoto verše následující podobu:
Militia est vita hominis super terram; et sicut dies mercenarii, dies ejus. (Život člověka na pozemském světě je vojenskou službou; ...)
Je třeba si uvědomit, že Vulgáta vznikla jako překlad původního hebrejského textu, v němž je (také) použito slůvko "...'caba', což znamená hlavně vojenskou službu, ale pak i jakoukoli otročinu, ze které se člověk sám nemůže vymanit."

Za citované podstatné doplnění děkuji Mgr. Anně Lavické, evangelické farářce z Chrudimi.
No, a nyní již zbývá jen vysvětlit, proč se tohle znění nedostalo do ČEPu, ale především do překladu Kralických, kteří velmi ctili dikci hebrejského originálu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... v tomto roce si mj. připomínáme také 600. výročí tzv. husitských "poutí na hory".
Kde se tenhle fenomén vzal? Musíme si opět připomenout biblický text jako inspiraci i pro události, jež se zrodily na Boží hod velikonoční, který v r. 1419 připadl na 16. dubna.

Začněme Starým zákonem, kde se v proroku Izajášovi, ve druhé kapitole mj. píše:
"I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: 'Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.' Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma." (Iz 2, 2-3)
Člověk nemusí být kdovíjakým znalcem Bible, ale když aspoň přibližně zná pozadí poutí na hory, tak rázem pochopí, jak přesně tenhle biblický starozákonní text na ně pasuje. Husitští duchovní vůdci ho vybrali opravdu naprosto trefně. Návrší, kde se husité setkávali, se muselo tyčit nad okolní krajinu, aby až se na něm všichni sejdou, byli blíže k Hospodinu, ale zároveň, aby neztratili kontakt s okolním pozemským světem. Prorok vyzývá věrný Hospodinův lid (za nějž se považovali i husiti), aby v zástupech přicházeli na pahorky.
Z těch husitských kopců sice nevyjde žádný Hospodinův zákon, ale na nich se začalo mluvit o některých článcích, které později vešly ve známost jako slavné 4 pražské artikuly, jež se staly jakýmsi "zákonem" husitské revoluce.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Také pro název hory Oreb u Třebechovic posloužil biblický název ze Starého zákona:
"Hospodin totiž sestoupil na horu Sínaj, na vrchol hory. Zavolal Mojžíše na vrchol hory a Mojžíš tam vystoupil. Hospodin Mojžíšovi řekl: 'Sestup a varuj lid, aby se nikdo ne pokoušel proniknout k Hospodinu ve snaze ho uvidět. Mnoho by jich padlo. Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, se musí posvětit, aby se na ně Hospodin neobořil.' Mojžíš řekl Hospodinu: 'Lid nemůže vystoupit na horu Sínaj, neboť ty sám jsi nás varoval slovy: Vymez podél hory hranici a horu posvěť.' Hospodin mu řekl: 'Teď sestup, potom vystoupíš spolu s Áronem; ale kněží ani lid nesmějí proniknout a vystoupit k Hospodinu, aby se na ně neobořil.' Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to." (Ex 19, 20-25)
Než se stal centrem východočeských husitů a Žižkovou vojenskou základnou Hradec Králové, tak středobodem bratří a sester z tohoto regionu se stalo malé návrší u Třebechovic, nazvané biblickým jménem Oreb. Začalo se jim proto říkat "orebité". S touto horou se setkáme v Písmu Starého zákona, ve 2. Knize Mojžíšově (Exodu), kde nese název Sínaj. Zde Hospodin předal prostřednictvím Mojžíše svému vyvolenému lidu Desatero božích přikázání.

V dalších knihách Bible, např. v 5. knize Mojžíšově, se tato hora nazývá též Choréb a v tomto názvu již slyšíme ten třebechovický Oreb, který stejně označují i Kraličtí překladatelé Bible.
"Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě." (Dt 28, 69)
Toto je tedy citace z 5. knihy Mojžíšovy (Deuteronmium), z osmadvacáté kapitoly, verš 69 v kralickém znění.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na jisté hoře došlo k Proměnění Páně. Do tohoto příběhu nás zasvěcuje např. evangelista Lukáš, když v 9. kapitole píše:
"Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. Vtom se ti muži od něho začali vzdalovat; Petr mu řekl: 'Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.' Nevěděl, co mluví. Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. A z oblaku se ozval hlas: 'Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.' Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli."
(L 9, 28-36)
Zde Ježíš poctil důvěrou tři apoštoly, aby je přivedl na "nějakou" horu a dokázal jim, že je Syn Boží, který se zde setkává ještě se dvěma proroky. Proměnění Páně je pro křesťany jedním z nejstěžejnějších biblických příběhů a jistě si dokážeme představit, co asi tak znamenal pro pozdně středověké, hluboce věřící poutníky na hory. Hora, na níž došlo k Proměnění Páně je starší křesťanskou tradicí, tedy i husity, ztotožňována s horou Tábor, hebrejsky Har Tavor, řecky Horos Thabór. Tento kopec se nachází v Galileji, 17 km západně od Galilejského jezera a dosahuje výšky 575 metrů. Dnes víme, že husité pojmenovali min. tři návrší biblickým jménem "Tábor". Jedná se o Burkovák u Bechyně, Tábor u Lomnice nad Popelkou a ostroh nad řekou Lužnicí, kde na Hradišti hory Tábor vystavěli své nové město. V něm věrní křesťané měli nalézti ochranu a spásu.

Horu s názvem Tábor mnohokráte ve svých kázáních zmiňovali revoluční kazatelé v čele s Janem Želivským. Z toho je patrné, jaké až posvátné úcty u husitů dosáhl název Tábor, který se spolu se symbolem kalicha táhne jako červená nit husitskou epochou až do Bílé hory. A odvozený název táboři, táborité nejméně do poloviny 15. století.

K tomu viz také ještě sem a zde ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... u Mladé Vožice.

Jednu horu husité pojmenovali něžným a roztomilým názvem Beránek. Kde ten se vzal? Tak např. u evangelisty sv. Jana hned v prvné kapitole, verši dvacátém devátém čteme:
"Druhého dne spatřil Jan Křtitel Ježíše, jak jde k němu, a řekl: 'Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa' ..." (J 1, 29)
Ano, Ježíš stejně jako ten obětní beránek obětoval svůj život na kříži za všechny lidi a jejich hříchy. Jedná se tedy o všespasitelný čin, který nemohl nenajít odezvu v názvu hory, kde se konala také jedna z husitských poutí, o níž bezpečně víme.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jistě nebude od věci, abych se v souvislosti s poutěmi na hory ještě krátce zmínil o jednom motivu a tím je stan. Velký stan jako improvizovaný svatostánek husiti postavili třeba na Burkováku a v něm pak proběhla i bohoslužba.

Kde najdeme odkaz v Bibli na tuto situaci? Je to např. v 1. knize Mojžíšově (Genenesis), ve 12. kapitole, kde praotec izraelského národa Abraham staví na kopci stan:
"Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno." (Gn 12, 8)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Patrně o hoře Tábor v Galileji pojednává také tento novozákonní příběh z osmadvacáté kapitoly Matoušova evangelia:
"Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: 'Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.'" (Mt 28, 16-20)
To už je doba po Ježíšově velikonočním Zmrtvýchvstání, kdy se zjevuje svým učedníkům, apoštolům, jichž už není 12 ale o jednoho méně, protože Jidáš, který Ježíše za pouhých 30 stříbrných zradil, spáchal sebevraždu. Onou horou, na níž se Zmrtvýchvstalý Ježíš zjevil svým učedníkům, byla pravděpodobně taky hora Tábor.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... také v třiatřicáté kapitole proroka Izajáše:
"Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne." (Iz 33, 20)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V těchto dvou ze tří zásadních biblických obrazů takto Ježíš mluví o dětech:
1) "Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: 'Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského ...'" (Mt 18, 2-3)
a
2) Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: 'Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží ...'" (Mk 10, 13-14)

Z těchto dvou úryvků je zcela transparentně vidět, jaký měl Spasitel vztah k dětem.
I husiti se pochopitelně chtěli dostat do království Božího. Kdo by nechtěl, že, natož bojovníci Boží. A tak i bratr Žižka občas své spolubojovníky nazýval "dětmi", např. když vydal jasný povel k výpadu na nepřítele: "Hrrr na ně, děti!" A tyto "jeho děti" v Janu Žižkovi zase viděli svého otce, a proto po jeho smrti 11. 10. 1424 u Přibyslavi se východočeské pozůstalé bratrstvo začalo nazývat sirotky.
Jistě i polní kazatelé, když ke shromážděným husitským válečníkům - nejen před bojem - pronášeli motivační kázání, tak je nazývali "dětmi Božími" a jako perikopy do jejich kázáních při těchto příležitostech se výše uvedené biblické obrazy velice dobře hodily.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)