Název: Husitské Čechy – struktury procesy ideje
Autor: prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.
Vydalo: Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001
Obal:


V předmluvě k tomuto velevýznamnému dílu se autor vyznává: „...Poučený čtenář postřehne, že autor tu míří i sám proti sobě. Jestliže na jedné straně sebelepší přehledné dějiny 15. století nemohou zachytit vše, ač by chtěly, pak na straně druhé tato kniha od podobného záměru dokonce upouští. Autorovou snahou bylo jednak zodpovídat otázky související s přehlíženými jevy i pospolitostmi, jednak zkoumat hlubinné, navenek nepříliš zřetelné dlouhodobé procesy. Ty nejednou vyvěraly ze století předcházejícího a přesahovaly do století následujícího.
Podtitul knihy napovídá, oč mi šlo...“

Ano, čtenáři „husitské“ odborné literatury, je to publikace netradiční, netypická a zároveň nadstandardní. Když si už myslíte, že o husitství víte hodně nebo dokonce ve své „nadoblačné pýše“ jste přesvědčeni, že dokonce všechno nebo skoro všechno, je třeba sáhnout po této knize. Při jejím podrobném a pozorném studiu jste postupně vyváděni z tohoto svého omylu a jste znovu ujišťováni v prastaré sokratovské pravdě parafrázované rčením „vím, že nic nevím“.
Kniha sestává ze 6 oddílů.
I. Husitská revoluce - anomálie evropských dějin. Zde se autor zabývá krizí společenského systému, sociální situací před revolucí, reformními programy a snaží se odpovědět na otázku, zda husitská revoluce byla revolucí přes revolucemi.
II. Pražské revolty a bouře 1420-1483. Tento oddíl pojednává o aspektech Želivského diktatury, vývoji pražského souměstí od r. 1427 do r. 1471, mocenských zápasech posledních 2 dekád 15. st. a o chronologii povstání 09/1483 – 03/1485.
III. Táborská republika a její obce. Tady autor podal obsáhlý syntetický přehled historie husitského Tábora a jeho postavení v před i polipanském období.
IV. Reformní záměry, ideály, vize. Tento oddíl se týká geneze české reformace, postavení Husa a Jeronýma Pražského především před soudem dějin, chiliasmu, vývoje 4 artikulů od počátku do konce revoluce, postavení měst v revoluci a zajímavé otázky "husitského pojetí" očistce v eschatologické oblasti věrouky.
V. Na druhé straně: katolíci a židé. V této části se dozvíme o postavení římsko-katolické církve v husitské době, české herezi ve světle evropských souvislostí v letech 1420-31, husitských Čechách viděných prizmatem italského humanisty Eneáše Silvia Piccolominiho, o Korvínovi a pražské židovské komunitě v letech 1389-1485.
VI. Dvě dlouhé „vlny“ husitského věku. Veskrze fundovaný výklad pojednávající o svobodě slova (božího), válce, příměří a vybojované toleranci. Druhá část se pak týká vývoje od dualizmu státní moci přes dělenou moc v období válečném, dvojvěří až po nasměrování ke stavovské monarchii.
Co dodat závěrem? Je to publikace pro toho, koho zajímají souvislosti, nadhled ale i detailní přístup odborníka na slovo vzatého a v neposlední řadě i to, co je uvedeno v podtitulu knihy.

Četl jsem, mám doma... velmi dobrá kniha, snaží se o objektivní hodnocení husiteské revoluce. Autor se nebojí uvádět i např. pro mě nepopulární názory. Ale dílo je to komplexní a erudované, jedno z nejlepších děl na trhu.

K této knize ve vydání z roku 2008 František Šmahel uvádí, že termín anomálie pro husitskou revoluci nenalezl jednoznačného přijetí. Velmi zajímavé jsou otázky které zde klade a to: Více než sto let si husitské bádání klade otázku, proč se živitelé české společnosti dali strhnout revolucí a opouštěli své grunty. A jednoznačná odpověď není známa.
Samozřejmě každého kdo se trochu zabýval husitstvím napadají některé odpovědi, ale profesionálové to vidí takto.

Druhou také zajímavou otázkou je: Přes všechno vynaložené úsilí zůstává záhadou, co všechno přivedlo nastupující generaci českých učenců k Viklefovi.
Zde má jistě každý z Vás tu známou odpověď o Anně dceři Karla IV, kterou provdal do Londýna za anglického krále Richarda II a od ní se dostaly Viklefovi knihy do Prahy. Nebo jsou i jiné verze spojené se studenty a mistry (Jeroným Pražský-Oxford).
Zase profesionálové nevědí co všechno...

Já, ač neprofesionál, bych si dovolil to vidět takhle:
Husitství důsledně hledalo inspiraci pro řešení palčivých otázek každodenního života v Bibli (máme o tom celé téma, které aktuálně obsahuje 99 příspěvků). Tato řešení hledali nejprve husitští kněží, později se o to snažili dokonce i laici (Chelčický ajv.). Proto jsem přesvědčen, že konkrétní odpověď na citovanou otázku nalezneme tady: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=14066#p14066 ...

Nechci se vracet k tomu, jak se k nám Viklefovy spisy dostaly, protože to je všeobecně známo, takže přejdu rovnou k nastíněné otázce.
Nikde jinde nenalezly Viklefovy převratné myšlenky tak příznivé a připravené klima jako právě na pražské univerzitě. Proč?
Reformní hnutí vznikající na pražské univerzitě a reprezentované českými mistry hledalo pro svoji názorovou platformu, jež směřovala důsledně k praktickému životu tehdejší společnosti, teoretickou základnu, kterou našlo právě ve Viklefových spisech. Než přistoupíme k dalšímu výkladu, musíme nejprve od sebe oddělit Viklefa filosofa a Viklefa teologa. Co se týče pojetí univerzálií, stěžejní problematiky pozdní scholastiky, byl Viklef zastáncem realizmu. Příslušníci tří cizích národů na univerzitě byli naopak přívrženci nominalizmu. Čeští mistři se přidrželi v tomto filosofickém sporu pochopitelně Viklefa. Toto rozdílné pojetí univerzálií přispělo nemalou měrou k umocnění vyhroceného a národnostně podbarveného sporu mezi českými profesory a studenty a zbylou většinou na univerzitě.
V teologické oblasti českým mistrům nejvíce konvenovalo Viklefovo učení o církvi, jež směřovalo k návratu k prapůvodní chudé církvi předkonstantinovské éry, církvi, která by nedisponovala pozemkovým vlastnictvím aj. nepřiměřeným majetkem. Tento neúměrný majetek církve vedl k jejímu mocenskému postavení a světskému panování, jež bylo na hony vzdáleno biblickým imperativům. Nadměrný majetek církve byl pak zdrojem nesčetných krizových jevů v církvi, proti nimž Hus a jeho reformní skupina vystupovali. S Viklefem byli zajedno v tom, že když církev nebude ochotna sama se těchto krizových jevů zbavit, bude nutné odstranit hlavní příčinu tohoto stavu, tj. odejmout církvi nadměrný majetek třeba i s pomocí světské moci. Není snad třeba připomínat, že tento apel husitská revoluce splnila měrou vrchovatou ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Uvedu svůj laický názor: K té první odpovědi se také přikláním. Myslím, že se nám nemůže podařit vžít se do myšlení a situace tehdejších hospodářů. Tehdy nebyli žádní ateisté. Úroveň poznání byla diametrálně jiná od současnosti a proto zřejmě i religiozita byla velmi silná. Působení kazatelů a přítomného chiliasmu mělo obrovský vliv. V době morů a krátkého života měla eschatologická nauka místo v každém dni.
Přesto však nevím zda je to jen dílčí odpověď. Tak jak to asi vnímá i František Šmahel.
K té druhé odpovědi musím napsat, že nemám dost informací a nevím zda jen hledání názorové platformy přivedlo pražské univerzitní mistry k Viklefovi. Již Husovi učitelé znali Viklefovi spisy. Jeroným Pražský odchází na Oxford až roku 1398 a pak měl zřejmě vliv. Spíše bych řekl, že Viklefovi spisy iniciovali vznik názorové platformy na pražské univerzitě. Zřejmě je s Viklefem spojovala kritika církve, ale přechod od nominalizmu k realizmu asi nebyl snadný.
Co dalšího mistry na univerzitě k Viklefovi přivedlo to nevím.

F. Šmahel jisté řešení naznačuje i v této odborné publikaci ...
Jedno je jisté. Prostí lidé neopouštěli své grunty po celou dobu revoluce, ale pouze v krátkém období na samém jejím počátku. Je však pozoruhodné, jak tyto biblické citace přesně na tuto situaci pasují.

... k tomu viz ještě také sem ...

Jistě bychom i mezi profesory cizích národů na pražské univerzitě našli jako výjimky (skryté?) Viklefovy příznivce. A naopak. Mezi českými mistry bychom našli jeho odpůrce (např. Stanislav ze Znojma, Páleč, ... i když jejich cesta k odvrácení se od Viklefa byla docela trnitá).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)