Pokud se chcete alespoň trochu navrátit do našich husitských časů - jeďte do Stříbra!
Jeli jsme tam vlakem a vystoupili stanici před Stříbrem - ve Vranově, pak jsme šli po červené značce, vpravo byla Mže, taky bunkry z druhý světový a vlevo středověké doly na stříbro. Z jednoho byl takový silný tah vzduchu až na cestu, ta jáma byla hluboká jako 3 plzeňské věže nad sebou. Asi po třech kilometrech přijdete do hornického skanzenu. Byly tam jen tři prohlídky za den - stojí za to vidět královskou dědičnou štolu Prokop. Je tam 5 stupňů nad nulou, půjčujou kabáty a helmy, fotit se může zdarma.
Druhá část prohlídky, o které se ani nikde nepíše, jsou opravdové středověké doly, to je rozdíl proti těm úhledným chodbám ala metro, jdete tam sehnutí a najednou se před vámi otevře prostor, kde je to nahoru třeba 30 metrů a průrva 60m. Mají tam 2 torza misek, na kterých vynášely ženy a děti rudu na povrch, děti od 11 do 15 let nosily tu menší misku, jak jim bylo 15, tak dostaly větší, která i s rudou vážila až 50 kg, taky proto se dožívaly tak málo let... nevím, jak to mohly unést, asi to tahaly po zemi. Jsou tam i původní žebříky které tam staletí ležely v nějaké speciální vodě, že se s nimi nic nestalo, je to vlastně rozpůlená kláda a do ní udělané záseky jako schody.
Na začátku prohlídky si můžeme přečíst, které významné osobnosti to tam navštívily, hned na první cedulce je, že tam byl 3. 2. 1421 Zikmund Lucemburský. A liška ryšavá si svoji stříbrnou noru opravdu celou prolezla. Samozřejmě né proto podívat se jak tam ty lidi dřou, aby jim pomohla, ale zkontrolovat, kolik je tam stříbra, aby mohla dávat křižákům žold.
Je tam úžasně zdravý vzduch, pokud má někdo alergii na pyl, úplně si tam lebedí. Ale hlavně to tam tak zvláštně voní jako nikde jinde, tak to je vůně, jakou oni tam měli. Vůně středověkého stříbrného dolu. Navíc ten průvodce ve 100 m pod zemí zhasl, to byla ta nejčernější tma. Myslela jsem přitom na ty lidi ubohý, který tam dřeli. Taky na ty husity naházený do stejných šachet v Kutné Hoře. Je toho tam spousta ještě neprozkoumanýho...
Naproti skanzenu je most, když ho přejdete, za chviličku jste na náměstí. Ještě jsme došli na 13. poledník, všude je spousta středověkých hradeb a pod nimi na křižovatce před starým kamenným mostem jsem objevila dokonce
pomníček Jakoubka ze Stříbra ač jsem spíš myslela na Přibíka, protože jsme si tu o něm hodně psali.
To husitské Stříbro je úžasné, v názvech ulic tam v té nejstarší části ty husity také pořád potkáváte. Až po návratu jsem zjistila na těchto stránkách:
http://www.kohoutikriz.org/data/w_rokyt.php , že v ulici Jakoubka ze Stříbra se nachází jeho rodný dům, tak snad ho příště někdo z nás nafotí ...
výše zmiňovaná ulice ...
... Jakoubkův pomníček
