AdamD píše:
V jedné své přednášce uváděl ThDr. Martin Chadima, že ve středověku platila presumpce viny, kdy alespoň dva svědci byli bráni, že mají pravdu a obviněný musel dokázat opak ...
Dovolil bych si to drobet upřesnit a doplnit, i když nejsem doktor.
To, o čem budu nyní psát, se netýká jenom procesu s Jeronýmem Pražským, ale pochopitelně i Husova procesu. Píšu to sem, protože tato diskuse byla zahájena tady a netřeba ji přesouvat. Ale k věci!Kostničtí žalobci - ale nejenom oni - vycházeli z Bible, konkrétně z Matoušova evangelia, 18. kapitoly, kde se mj. praví, že "
... ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď." (
Mt 18, 16)
Oni to pak prezentovali tak, že když proti českým "kacířům" svědčili min. dva až tři svědci, tak vina byla prokázána. Nezkoumalo se, jak věrohodní svědci to jsou. Již několikrát tady na tomto DF zaznělo, že obviněný z kacířství neměl právo na obhájce, a to ani
ex offo. Takže mohl 1000krát přísahat před Bohem, že to netvrdil, že to nehájil, že je to tvrzení nepravdivé, neúplné nebo vytržené z kontextu, nic mu to nebylo platné, když proti němu stáli 2 až 3 "svědci". Tak jednoduché to měli žalobci v inkvizičním procesu a tak beznadějná byla pozice obžalovaného, handicapovaného už jen tím, že byl označen stigmatem kacíře.
Ano, na obžalovaného z kacířství byla aplikována presumpce viny!