www.husitstvi.cz
http://www.husitstvi.cz/forum/

Husitské frakce, názorové i politické směry a proudy
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=16&t=828		 Stránka 1 z 1
Autor:  Jiří Motyčka [ 30.06.2008 - 22:04 ]
Předmět příspěvku:  Husitské frakce, názorové i politické směry a proudy
Protože se stále setkávám s názorem, že pro uskupení uvedená v názvu tohoto tématu není vhodné používat současné velice frekventované termíny jakými jsou např. levice, pravice, střed ap., dovolil jsem si založit toto téma. Budeme si v něm povídat mj. o tom, co chce moderní historiografie sdělit současnému i laickému čtenáři, když bez rozpaků používá výše uvedené termíny, ale především proč je běžně a už dlouhodobě uvádí v odborné literatuře.
Můžete pak v této diskuzi vyslovit svůj názor na to, zda jsou tato slovní spojení v souvislosti s husitstvím zavádějící nebo dokonce snad nevhodná, či nikoli.

Pochopitelně toto téma je i obecné o husitských frakcích, názorových i politických směrech a proudech, které se objevily během HR.
Autor:  Jiří Motyčka [ 30.06.2008 - 22:22 ]
Předmět příspěvku:  základní pojmy
♦ frakce - útvar, skupina uvnitř husitského hnutí s odlišnými (náboženskými) názory ev. modifikovaným husitským programem (4 artikuly) a odlišnou politickou orientací

♦ Pojem levice a pravice vznikl na konci 18. st. v době Velké francouzské revoluce. V nově se vytvořivším francouzském parlamentu, Národním shromáždění zasedali umírnění zastánci konstituční monarchie Feuillanti na pravé straně zasedací místnosti a radikální příznivci nového řádu Montagnardi na levé straně sněmovny.

♦ střed - něco mezi levicí a pravicí resp. z každého něco

♦ levý/pravý střed - střed, v němž převažuje příslušný protipól

♦ extrémní, resp. ultra- (levice/pravice) - krajní

♦ konzervativní - směr, frakce usilující o zachování politického statu quo, platných hierarchií hodnot, jejich zažitých tradic, avšak principiálně neodmítající změnu (např. kalich)

♦ koalice - uskupení, sdružení, spolčení, spojenectví různých i zcela opačných názorových i konfesních skupin ke společnému postupu s cílem dosažení určitého (byť i dočasného) záměru

♦ opozice - seskupení vystupující proti většině, která má právě na politickém, vojenském či názorovém kolbišti většinu, nebo má vůbec mocenskou převahu

♦ roajalista - přívrženec panovnického rodu (Lucemburků) a zachování království (s králem Zikmundem na trůnu), též monarchista

♦ restaurace - znovunastolení původního (svrženého) režimu, resp. státního zřízení

♦ radikál - ten, kdo usiluje o zásadní, rychlé a pronikavé změny oproti předchozímu stavu věcí

Těm, kterým nebylo třeba tyto pojmy vysvětlovat, i těm jimž použití těchto slovních spojení a termínů v souvislosti s dějinami husitství nepřipadá vůbec zavádějící nebo dokonce nevhodné, se dopředu omlouvám.
Autor:  Jiří Motyčka [ 01.07.2008 - 17:35 ]
Předmět příspěvku:  příklady...
Pojďme se tedy konečně podívat na několik konkrétních příkladů slovních spojení, jejichž součástí jsou v předchozím příspěvku uvedené termíny.
Uvedený výčet si záměrně nečiní nárok na to, býti úplným, ale měl by odstranit skepsi či nepochopení používání těchto moderních a v současné době již běžných odborných názvů při výkladu dějin husitské revoluce.

Mezi husitskou levici řadíme táborské radikály, mezi extrémní levici, nebo chcete-li ultralevici sektářské chiliastické nepočetné skupiny adamitů a jiných blouznivců na Táboře, s nimiž se nekompromisně vypořádal Jan Žižka.

Když jsem se již dotkl neporazitelného hejtmana, kam právě jeho přiřadit? Nepohybně k levici s tím, že po vytvoření Menšího Tábora, kdy se přiklonil k vč. orebitům, se svými postoji přiblížil spíše k levému středu, kam orebité patřili. Představitele orebské šlechty bychom mohli začlenit spíše k středové až středopravé pozici v husitském frakčním spektru.

Želivského diktaturu novoměstských radikálů nazývá F. Šmahel „plebejskou levicí“. Jinak pražany, jako významnou husitskou frakci, je nutné řadit spíše k husitské pravici a to zejména, když se do čela pražského svazu postavil kníže Korybut, jedna hlavních persón restauračních snah.
Pražany Rokycanu a husitského kronikáře Vavřince z Březové můžeme bez zaváhání zařadit mezi husitský střed. Oba odmítali táborské excesy a to jak ve věroučné oblasti tak i v laickém životě.
Na pražské univerzitě se postupně konstituovala skupina konzervativních mistrů, která sice uznávala kalich, ale jinak se důsledným odmítnutím věrouky táborských kněží přikláněla stále více k oficiální římské církvi.

Těsně před Lipany se jaksi vyměnily role. Z koalice radikálních polních vojsk se rázem stala (vojenská) opozice proti koalici panské jednoty. Ta do sebe vstřebala prakticky celou husitskou pravici, částečně i husitský střed, utrakvistické i katolické roajalisty a katolické konzervativce, kteří odmítali pochopitelně i kalich.
Autor:  Protestant [ 05.10.2008 - 09:17 ]
Předmět příspěvku: 
http://referaty-seminarky.cz/konec-tybo ... chiliastu/
Autor:  Jiří Motyčka [ 06.10.2008 - 11:10 ]
Předmět příspěvku:  'recenze'
Protestant píše:
http://referaty-seminarky.cz/konec-tybo ... chiliastu/
Je to celkem obsažný kompilát z literatury, která je uvedena na konci tohoto článku. Přesto nebo spíše právě proto si dovolím několik upřesňujících resp. doplňujících poznámek.

Citace:
...Ačkoli se práce nazývá „Konec táborských chiliastů“, nelze se zabývat pouze otázkou jejich vybití...
:roll: Tento výraz nemá daleko k termínu "vyhubení" patřícímu spíše do živočišné říše.

Citace:
Politika pikartů a adamitů...
Táborské heretické sekty nebyly žádnými politickými stranami, aby prováděly politiku nebo vedly politické kampaně, byť je nazýváme "krajní levicí" v převážně táborském spektru ideových proudů.
JM píše:
...mezi extrémní levici, nebo chcete-li ultralevici řadíme sektářské chiliastické nepočetné skupiny adamitů a jiných blouznivců na Táboře...
Nebyli tedy utralevicí ve smyslu politologickém, ale spíše ideologickém. Nechtěli za svoji "stranu" nikam kandidovat, ale "pouze" prezentovali své heretické názory prostřednictvím svých mluvčích, chcete-li (lidových) kazatelů...

Citace:
...Odštěpení pikartů a adamitů z revolučních center v roce 1421 je historické pozitivum a neméně pozitivní je i likvidace těchto skupin, které tak svým odštěpením splnily svůj základní historický úkol...
Obávám se, že oni žádným historickým úkolem nedisponovali, to je až pozdější interpretace především marxistické historiografie, která neadekvátně a s ateistickým (ne)pochopením akcentuje jejich úlohu v rámci husitské revoluce.

Citace:
...Uprázdněné královské místo připadalo chudině připraveno pro Krista a jeho tisíciletou říši. Proto chudí útočili na brány klášterů, vyháněli mnichy a bořili i nevěstince...
To nebyl jediný důvod, rozhodně ne ten rozhodující.

Citace:
...novým útočištěm se jim staly proroky označené hory – Burkovák čili Tábor...
Tady jakoby se nám snažil autor uvedeného dílka naznačit jakési ztotožnění Tábora a kopce Burkováku. Biblickým jménem bylo nazýváno více hor a kopců v nejranější fázi revoluce a Burkovák je kopec u Bechyně. Jiným takovým byl např. i vrch u Lomnice nad Popelkou ajv.
Autor:  Protestant [ 28.01.2009 - 21:55 ]
Předmět příspěvku:  tabulky - pravice, levice, střed
http://veritas.evangnet.cz/tradice-reformace
v tradici husovské na konci článku je tabulka rozdělení kdo byl na "pravici" a "levici".
Autor:  Jiří Motyčka [ 16.10.2009 - 21:00 ]
Předmět příspěvku:  o dvou Janech ...
... z Bydlína a ze Smolína.

Jan z Bydlína patřil mezi zakladatele Tábora, kde spolu s Loquisem, Kánišem a dalšími chiliasty tvořili táborskou, nebo chcete-li husitskou ultralevici. Lze se však oprávněně domnívat, že Bydlín patřil k té méně radikální podskupině, jak se můžeme dočíst právě v jeho vyfabulované story v Jiráskově románu Proti všem. Ale vraťme se zpět k historickým faktům.
Než však došlo k založení Tábora, bylo nutné se vypořádat s nedalekým Ústím Sezimovým. Skutečně 21. 2. 1420 bylo město husity dobyto a za touto dobře připravenou a takticky na Popeleční středu plánovanou akcí stáli mj. i Jan z Bydlína a také např. Jan ze Smolína a jistý Vanček zvaný Věněk, o nichž se rovněž málo ví. Vůbec jména husitské utralevice s jejich jepičím životem jsou málo frekventovanými a z důvodu absence většího množství relevantních pramenů se i moderní historiografie o nich zmiňuje pouze útržkovitě.
O Janu z Bydlína píše Palacký a pochopitelně také Vavřinec z Březové, autor husitské kroniky.
Autor:  Dáša Nová [ 25.11.2010 - 18:37 ]
Předmět příspěvku:  Re: příklady...
Jiří Motyčka píše:
... koalici panské jednoty. Ta do sebe vstřebala prakticky celou husitskou pravici, částečně i husitský střed, utrakvistické i katolické roajalisty a katolické konzervativce, kteří odmítali pochopitelně i kalich.

Protože je toto téma i o názorových směrech a proudech, tak v tom případě je 'panská koalice', která zvítězila u Lipan, vlastně prvním ekumenistickým hnutím
na světě, neboť šlo o úspěšnou spolupráci názorově rozdílných církví.
Autor:  Jiří Motyčka [ 25.11.2010 - 19:56 ]
Předmět příspěvku:  Re: příklady...
Dáša Nová píše:
... Protože je toto téma i o názorových směrech a proudech, tak v tom případě je 'panská koalice', která zvítězila u Lipan, vlastně prvním ekumenistickým hnutím na světě, neboť šlo o úspěšnou spolupráci názorově rozdílných církví.
... když už, tak příslušníků názorově rozdílných "církví" (byli to především vojáci!) - a ty uvozovky jsou hodně veliké. :wink:

Ne, Dášo, to je velice zavádějící úvaha a ve své podstatě ahistorická. Již několikrát se tady na fóru psalo o tom, že utrakvisti (nemluvme ještě o církvi nebo o táborech) se nechtěli oddělit od církve římské, ergo sami sebe považovali za katolíky, pochopitelně ty pravověrnější. Z tohoto titulu oplývali dokonce mesiášskými sklony a ambicemi římskou církev (celé Evropy) poučit a napravit a přivést na správnou cestu.
Ve vojsku tzv. "panské jednoty" se nerozlišovaly nějaké konfesní rozdíly jenom proto, že to byla velice účelová koalice, kterou spojoval jeden dočasný(!) cíl. Takže spolupráce ano, ale vůbec NE na jakési ekumenické bázi, na to zapomeňme!

BTW. Ponechme tedy ekumenu, jak ji známe, až minulému století.
Autor:  Tom [ 27.11.2010 - 22:13 ]
Předmět příspěvku: 
no jasně, tam žádná ekumena nebyla, tam platilo klasické heslo : Nepřítel mého nepřítele je můj přítel (i když slovo přítel by mělo být nahraženo za spojenec :wink: )
Autor:  Jiří Motyčka [ 27.11.2010 - 22:31 ]
Předmět příspěvku:  účelový nepřítel <-> přítel
Tom píše:
no jasně, tam žádná ekumena nebyla, tam platilo klasické heslo : Nepřítel mého nepřítele je můj přítel (i když slovo přítel by mělo být nahraženo za spojenec :wink: )
Bingo!
Ale bylo to jen "na chvíli". Po Zikmundově smrti to bylo už zase jinak. Nekteří byli vráceni z hrušky na tvrdou zem už po smrti Jana Roháče z Dubé ...
Autor:  Jiří Motyčka [ 29.03.2015 - 18:00 ]
Předmět příspěvku:  Šnahel & Čornej k tomuto tématu
"Husitství ve východních Čechách odedávna ustupovalo v dějepisectví do pozadí, třebaže po celou dobu revoluce bylo z teritoriálního i mocenského hlediska prvořadou veličinou. Do jisté míry je to třeba připsat na vrub sporným pramenům, jejichž mezery je obtížné překlenout. Snad ještě více však tu působila prostřednost a nevýraznost orebské ideologie, jež zůstávala ve stínu Prahy i Tábora a která snad jen v hradeckém kazateli Ambrožovi měla bohoslovce samostatného úsudku. Co bylo slabinou z pohledu reformní a revoluční teorie, bylo naopak předností z hlediska možných ohlasů všeobecně přijatelných programových zásad. Bez velkých výkyvů a sektářských úchylek nalézalo východočeské husitství střední cestu mezi levicovým a pravicovým blokem. A protože v sobě sdružovalo složky nalevo i napravo od středu, podle okolností převažovalo na jednu nebo druhou stranu."
(Šmahel III., str. 38)

A k tomu na závěr tohoto rozhovoru říká P. Čornej:
"Vypovídá to jistě o hluboké religiozitě jihočeského prostředí na přelomu čtrnáctého a patnáctého století. ... Podstatně silnější životnost prokázalo husitství ve východních Čechách, s nimiž byl úzce spjat „husitský král" Jiří Poděbradský a kde bychom kolem roku 1470 nalezli jen několik katolických far."

JM píše:
Protože se stále setkávám s názorem, že pro uskupení uvedená v názvu tohoto tématu není vhodné používat současné velice frekventované termíny jakými jsou např. levice, pravice, střed ap., dovolil jsem si založit toto téma. Budeme si v něm povídat mj. o tom, co chce moderní historiografie sdělit současnému i laickému čtenáři, když bez rozpaků používá výše uvedené termíny, ale především proč je běžně a už dlouhodobě uvádí v odborné literatuře. ...
Autor:  Dáša Nová [ 20.08.2016 - 14:26 ]
Předmět příspěvku:  Učení táboritů
Čemu věřili a za co bojovali slavní táborité?
Bylo toho samozřejmě víc než jen Čtyři artikuly pražské. Našla jsem těch 14 článků v knížce ''Historie kalicha v Čechách a na Moravě - dle souvěkých pramenů vypravuje B. V. Košut, farář v pruském Porýní. V Praze tiskem Edvarda Beauforta 1890.''
Podle všeho táboritům stačila jedna Bible a jeden dřevěný kalich. Opovrhovali vzděláním, ačkoliv někteří jejich kněží a ti, kteří je zastupovali na sněmech, byli velmi učení lidé. V těch 14 článcích není nic o Večeři Páně, ale na tu měli táboři také zcela jiný náhled než kališníci.

''Abychom aspoň částečně učení Táborů poznali, uvedeme zde 14 článků jejich, jak oni je roku 1420 uveřejnili, a kteří dle Václava z Březiny - jejich urputného nepřítele - takto znějí:

1. Žádné písmo aneb povědění kterýchkoliv doktorů má od věřících zachováno býti, kromě, jestliže v bibli zřetelně obsaženo jest; poněvadž všecky knihy takových lidí jsou jen chytrosti Antikristovy, které zavrženy, zničeny, spáleny býti mají.

2. Každý člověk, který v svobodném umění se vzdělává, neb v něm nějaký stupeň dosahuje, jest marný a pohanský, a hřeší proti evangelium Pána Ježíše Krista.

3. Žádný nález sv. otcův, neb ustanovení starších, žádný jakýkoliv obřad, neb ústní podání od lidí vynalezené, mají se zachovávati: nýbrž vše takové má se zrušiti, zničiti jakožto podání Antikristovo, jestliže Kristus a jeho apoštolé v Novém zákoně nikde nepřikázali, aby se tak dálo.

4. Z předřečených soudili následující: Že žádné křižmo, neb olej, neb voda při křtu posvěceny býti nemají. Nápodobně i žádný kalich, korporále, ornát aneb jiné v církvi obyčejné věci nemají se zaklínati, posvěcovati. Žádné hodinky kněžské mají se odbývati. Žádná mše v ornátu, ani církevní zpěvy mají se držeti; nýbrž raději jakožto ustanovení lidská, zákonu božímu protivná, mají se zrušiti, odstraniti.

5. Dítky nemají se zaklínáním a s obvyklými při křtu kmotřími, ve vodě k tomu konci posvěcené křtíti, nýbrž mohou v každé vodě a kdekoliv pokřtěny býti.

6. Všecky mešní knihy aneb zpěvníky, všecken mešní ornát a jiné bohoslužební oděvy, monstrance, kalichy, stříbrné neb zlaté pásy: vše to zničeno, zrušeno, spáleno býti má, a spíše rolníkům sluší v takovém oděvu choditi a z nich čepice a rukavice nadělati, nežli kněžím v nich služby boží vykonávati.

7. Ušní zpověď nemá se zachovávati, nýbrž postačí, hříchy své Bohu vyznávati.

8. Posty čtyřicetidenní, suché dni a ostatní lidská ustanovení nemají se zachovávati, nýbrž jedenkaždý může dle vůle své co chce jísti.

9. Mimo neděli nemá se žádný svátek světiti.

10. Každý kněz, který v ornátě, v pleši, služby boží neb mši obvyklým způsobem slouží, podoben jest nevěstce, o níž v zjevení sv. Jana řeč jest. A mše má se tak vysluhovati, jak ji Kristus a apoštolé s bradou, bez pleše, v obleku obyčejném a bez oltáře, na kterémkoli místě sloužili.

11. Kněží nesmějí obývati domy, které jim od laiků jakožto almužna, aneb na vždy darovány jsou, aniž pak mají míti světské statky, aniž pak od takových kněží svátosti přijímati se mají.

12. Po smrti nemá se věřiti v očistec, a sprosté a marné jest to za mrtvé se modliti, aneb jiné zbožné obřady vykonávati.

13. Vzývání svatých, kteří jsou v nebi, jest kacířství a modlářství.

14. Žádné obrazy neb podobenství těch věcí, jenž jsou v nebi a na zemi, pod trestem modlářství, nemá nikdo míti, nýbrž každý takový obraz má se jako modla zničiti a spáliti, poněvadž psáno jest: Neučiníš sobě rytiny ani jakého podobenství.''
Autor:  Jiří Motyčka [ 21.08.2016 - 16:35 ]
Předmět příspěvku:  14 článků aj.
Dáša Nová píše:
Čemu věřili a za co bojovali slavní táborité?
Bylo toho samozřejmě víc než jen Čtyři artikuly pražské. Našla jsem těch 14 článků v knížce ''Historie kalicha v Čechách a na Moravě - dle souvěkých pramenů vypravuje B. V. Košut, farář v pruském Porýní.'' ...
Těchto 14 artikulů zmiňuje husitský kronikář Vavřinec z Březové, který táborům věnuje obsáhlou pasáž svého textu. "Vavřincovo" znění je podrobnější a v detailech se lišící, ale podstata je stejná. Takže je zhola zbytečné Vavřince citovat. Z čeho Košut opravdu čerpal, nevím.
Táboři pochopitelně uznávali husitský program stojící na fundamentu 4 pražských artikulů, ale ve svém znění.

Dáša Nová píše:
... V těch 14 článcích není nic o Večeři Páně, ale na tu měli táboři také zcela jiný náhled než kališníci ...
... k tomu Vavřinec poznamenává:
"... modlili se modlitbu Páně, povstal jeden, ten, který měl proměňovati svátost oltářní, neříkal nic více zvučným a srozumitelným hlasem v řeči lidu než slova posvěcující nad hostiemi a vínem. A tak proměňoval tělo Kristovo ne v hostiích podle způsobu církve okrouhlých, nýbrž všelijak nakrájených nebo rukama nalámaných a drahou krev Páně z vína ne v kalichu, nýbrž v jakémkoli poháru cínovém, železném, hliněném nebo dřevěném. A vykonav to, hned občerstvoval svátostí oltářní (vysluhoval Večeří Páně - pozn. JM) kněze při tom stojící a obecný lid.
A tento způsob mše zachovávali všichni táborští kněží v Praze (kde se s tím seznámil Vavřinec - pozn. JM) i jinde, vyhýbajíce se kostelům, a říkali, že tak sloužili své mše Kristus a jeho apoštolové v prvotní církvi."

K tomu ještě pár poznámek:
Kališníky byli i 1) táboři (přijímali taky z kalicha), ale jejich ritus (liturgie) se lišil od 2) pražských kněží, kteří se spíše přidržovali liturgie římské. Na Táboře však byli ještě 3) chiliasti, pikarti, sektáři, kteří byli později z Tábora vyhnáni a s nimiž se nakonec v r. 1421 doslova ohněm a mečem vypořádal Jan Žižka. Takže tu máme vlastně tři skupiny, z toho dvě táborské. Pojetí eucharistie té 3. jmenované skupiny již bylo vysloveně heretické (k tomu podrobněji viz tento článek).
Do těchto uvedených skupin jsem nezahrnul východočeské orebské bratrstvo (pozdější sirotky), kteří oscilovali kolem jakéhosi pomyslného středu mezi pražany a tábory.
Z výše uvedeného Vavřincova vyprávění je zcela zřejmé, že táborské vysluhování Večeře Páně podobojí nebylo z husitského pohledu ničím proti ničemu. Je pravdou, že kulaté hostie jsou vyráběny z nekvašeného chleba, čímž odkazují přímo k Poslední Večeři Páně, kterou slavil Kristus se svými učedníky pesach, tj. svátek nekvašených chlebů, jenž připomínal vyjití Božího lidu z egyptského zajetí. Některé protestantské církve, evangelickou nevyjímaje, používají při slavení Večeře Páně obyčejný kvašený chléb, čímž vlastně vědomě (nevědomky?) odkazují na táborsko-husitskou tradici. Dále pak Vavřinec v oné citované pasáži dokládá, že táborská bohoslužba probíhala v češtině a víno se podávalo třeba i z hrníčku.
Autor:  Jiří Motyčka [ 15.10.2018 - 12:17 ]
Předmět příspěvku:  orebité
Nedávno jsem mailem dostal zajímavý dotaz, o nějž bych se s dovolením tazatele rád podělil ...
jistý Petr Podzimek v mailech píše:
Pocházím z Třebechovic pod Orebem a proto mě zajímá podrobněji ,jak vzniklo Orebitské hnutí a v kterém roce? ... Mě stačí pokud se někde dozvím rok vzniku Orebitů. V Třebechovické kronice se udává rok 1419 což mi přijde trochu předčasné?? Či chyba autora? Zasílám přílohu z knihy. ...
Prokazatelně ke srazu na Orebu došlo v dubnu r. 1420, kdy se chystala vojenská výprava na pomoc Praze ohrožené smrtelným nebezpečím 1. křížové výpravy. Ale v tomto případě se jednalo především o lokalitu vojenského shromaždiště, na němž však jistě charismatický kněz Ambrož měl rozhodující slovo ve smyslu morálního povzbuzení s biblickým poselstvím, kterým chtěl orebským bratřím dodat odhodlání k ozbrojenému boji za spravedlivou věc, tj. za poznanou pravdu Boží.

IMHO bych však nevylučoval ani dřívější shromáždění na Orebu, protože k největší vlně husitských poutí na hory docházelo právě přesně před rokem, tzn. na jaře roku 1419. Co se týče Orebu však pro toto období - na rozdíl od jiných poutních návrší - nemáme pramenné doklady. Odkud se tento údaj vzal v Třebechovické kronice, netuším.
Tím je také dáno, že stanovit aspoň přibližný rok vzniku orebského uskupení je problematické. A tady bych se přikláněl spíše k tomu, že vznik orebského svazu lze položit do období před dubnem 1420, neboť při výše zmiňovaném vojenském shromáždění se už jednalo o částečně etablovaný svaz.
Příloha:
Třebechovická kronika.jpg
Třebechovická kronika.jpg [ 1.23 MiB | Zobrazeno 12909 krát ]
Stránka 1 z 1 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/