| www.husitstvi.cz http://www.husitstvi.cz/forum/ |
|
| Vycházely 4 artikuly pražské z Husova učení? http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=16&t=224 |
Stránka 1 z 1 |
| Autor: | Jiří Motyčka [ 01.01.2006 - 22:33 ] |
| Předmět příspěvku: | Vycházely 4 artikuly pražské z Husova učení? |
Už na tomto fóru se - tuším Sabin - zmiňoval o této otázce. Já bych si dovolil toto téma rozvést podrobněji z toho důvodu, že nemálo názorů je založeno na tezi, že husitská revoluce svým strhujícím nástupem a vývojem v dalších letech na Husa nenavázala a od jeho učení se mírně řečeno dokonce odchýlila. Jak v dalším uvedu, je tomu poněkud jinak. Pochopitelně Husovým cílem nebyla revoluce, ale reforma církve. Pro husity se pak revoluce stala prostředkem pro dosažení s Husem společného cíle, jímž byla právě církevní reforma. Stačí tedy porovnat Husovo učení a jeho kazatelskou činnost s jednotlivými husitskými články, které se staly ideovým programem, který sjednocoval celé hnutí. |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 01.01.2006 - 22:37 ] |
| Předmět příspěvku: | I. artikul – přijímáni eucharistie pod obojí způsobou |
Hus nezavedl praxi přijímání podobojí i pro laiky, přestože bylo prováděno v prvotní církvi. Výrok z Janova evangelia (J 6, 53, 54) - Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." - v Husově interpretaci paradoxně nevyjadřoval nutnost přijímat i krev Kristovu v podobě vína ke spáse. S přijímáním podobojí začal Jakoubek ze Stříbra s teoretickou podporou Jeronýma Pražského a praktickou podporou Mikuláše z Drážďan. Hus na počátku r. 1415 zastával „pouze“ krystalicky demokratický postoj, aby bylo „…dovoleno podávati z kalicha aspoň těm, kdož by o to ze zbožnost požádali…“ Nedlouho před smrtí však Hus důrazně a jednoznačně z Kostnice potvrdil a podpořil přijímání eucharistie pro laiky i z kalicha. |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 01.01.2006 - 22:39 ] |
| Předmět příspěvku: | II. artikul – stavení a potírání smrtelných hříchů |
Smrtelných hříchů bylo sedm. Mezi ně patřily smilstvo, obžerství, pýcha, lenost a lakota, kterých se většinou dopouštěli bohatí, a závist a hněv, jež byly zase přisuzovány spíše chudým. Husiti tyto zjevné hříchy zabraňující spáse rozšířily ještě o války, vraždu, zlodějství, opilství, křivopřísežnictví, hazardní hry, lichvu (neúměrný zisk), pověrečné chování a další. U kněžstva to byly tyto hříchy: simonie (svatokupectví), kam počítají poplatky za křest, biřmování, zpověď, pomazání, pohřeb, vigílie (bohoslužba v předvečer círk. svátku), svěcení kleriků, oltářů a sakarálních staveb, mešních rouch i kalichů a zejména pak poplatky za odpustky (seznam hříchů viz také tento manifest). Nechci na tomto místě složitě rozebírat Husovo učení o predestinovaných (předurčených) ke spasení a předzvěděných k zatracení. (viz http://husitstvi.cz/verouka/husovo-ucen ... tske-moci/) Toto učení vycházející z Viklefa a zveřejněné dávno před Kalvínovým učením o predestinaci, vymezuje církev, jejíž hlavou je Kristus nikoli papež. To znamenalo, že věřící křesťan nemohl a ani nevěděl, zda je předurčen ke spasení. Jeho pozemský život však měl i přesto směřovat k životu věčnému, ke spáse, tj. měl žít v souladu s Božím zákonem a bez smrtelných hříchů. Takový život pak mohl svědčit o tom, že se jednalo o předurčeného jedince. Z tohoto Husova učení vycházely texty jeho nesčetných kázání, v nichž tepal ony hrozné výše uvedené hříchy, které jsou právě v přímém rozporu s Božím zákonem a na něž byli husité tak citliví a pochopitelně nejvíce v případech, kdy se těchto hříchů dopouštěli právě představitelé církve. |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 01.01.2006 - 22:40 ] |
| Předmět příspěvku: | III. artikul - svobodné kázání slova božího |
Personifikací tohoto artikulu byl vpravdě Hus sám, a to bez ohledu na jeho tragický konec, kterým za tuto svobodu zaplatil tím nejcennějším, vlastním životem na kostnické hranici. Husité tedy zcela spontánně a bez rozpaků chápali tuto svobodu jako potřebu seznamovat s Božím zákonem v jejich pojetí co nejširší vrstvy obyvatel Českého království. Součástí tohoto programu byly i překlady Písma do mateřského jazyka i jeho rozšíření. Rovněž jazykem husitské bohoslužby přestala být latina, aby se věřící mohl do ní aktivněji zapojit a všemu rozuměl. Je třeba zdůraznit, že tato svoboda nebyla chápana jako anarchie, a proto text tohoto článku nařizoval, že slovo boží mohou hlásat pouze řádně vysvěcení kněží s vyloučením potulných laických kazatelů a samozvaných proroků. |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 01.01.2006 - 22:42 ] |
| Předmět příspěvku: | IV. artikul - zákaz světského panování církve |
Co se týče poslání světské moci vycházel Hus rovněž z Viklefa. (viz http://husitstvi.cz/verouka/husovo-ucen ... tske-moci/) Nadřazenost světské moci nad mocí církevní tvořila základ Viklefovy reformy církve. Nezastupitelný úkol světské moci spočíval v tom, že nenajde-li církev sama v sobě dostatek vůle a odhodlanosti k tomu, aby se vrátila ke svému původnímu pastoračnímu poslání v duchu prvotní církve, je nutno, aby ji k nápravě dovedla světská moc pochopitelně v souladu s Božím zákonem a v součinnosti se zdravou menšinou v církvi nezasaženou nákazou morálního úpadku a mamonem. Zdrojem svatokupectví, mnohoobročnictví, touhy po moci a přepychu, největších nepravostí církve bylo vlastnictví půdy, a proto Hus i Viklef požadovali sekularizaci majetku církve světskou mocí, tj. panovníkem, šlechtou a světskými úřady. Tento náhled na řešení omezení světského panovaní církve došel ohlasu i u dvora krále Václava IV. Zjednodušeně řečeno šlo tedy husitům v tomto artikulu o uplatnění Husových názorů týkajících se návratu církve k ideálu apoštolské chudoby církve prvotní. Tento artikul byl s velkou razancí realizován v praxi, protože pozemkové vlastnictví bylo trnem v oku takřka každého světského feudála a zejména kališnická šlechta pro něj měla i mandát na základě právě tohoto artikulu. |
|
| Autor: | Sabin [ 04.01.2006 - 08:51 ] |
| Předmět příspěvku: | Re: IV. artikul - zákaz světského panování církve |
Ano, to je pravda, že tato myšlenka našla ohlas i u krále Václava IV., ale později se ukázalo, že to nebylo z hlediska jeho osvěty nebo ze starosti spásy lidu českého, ale pouze z hlediska vidiny zisku majetku. Toto vše vyplynulo to na povrh, když Václav IV. povolil prodej odpustků, protože z toho měl procentuální zisk. Jiří Motyčka píše: Tento náhled na řešení omezení světského panovaní církve došel ohlasu i u dvora krále Václava IV.
|
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 04.01.2006 - 09:34 ] |
| Předmět příspěvku: | Re: IV. artikul - zákaz světského panování církve |
Sabin píše: Ano, to je pravda, že tato myšlenka našla ohlas i u krále Václava IV., ale později se ukázalo, že to nebylo z hlediska jeho osvěty nebo ze starosti spásy lidu českého, ale pouze z hlediska vidiny zisku majetku. Toto vše vyplynulo to na povrh, když Václav IV. povolil prodej odpustků, protože z toho měl procentuální zisk.
Ano, Sabine, je to bohužel tak a je to třeba objektivně přiznat. Tento artikul byl nejednou zneužit nejenom kališnickou ale i katolickou šlechtou, která to zdůvodňovala nesmyslným argumentem, že bere církevní půdu do ochrany před kacíři. Je však třeba zároveň dodat, že právo mrvé ruky (odúmrť), jak o tom píši v jiném příspěvku, neskutečným způsobem světskou šlechtu znevýhodňovalo. |
|
| Autor: | Sabin [ 19.01.2006 - 16:40 ] |
| Předmět příspěvku: | Re: IV. artikul - zákaz světského panování církve |
Ano to je pravda. Vždyť v 15.století vlastnili jednušky skoro polovinu království. Proč vlastně papež zavedl (jeden z mnoha) dogmatických zákonů, že se kněží nesmí ženit. Kvúli tomu, že je odříkání světských slastí přibližuje k Bohu. Blbost! Přeci aby se nedělil majetek a pěkne pomaloučku polehoučku se rozšiřoval majetek i zároveň tím v ruku v ruce i moc Říma. Tento vliv se rozlezl po světě jako mor v těle. Jiří Motyčka píše: Je však třeba zároveň dodat, že právo mrvé ruky (odúmrť), jak o tom píši v jiném příspěvku, neskutečným způsobem světskou šlechtu znevýhodňovalo.
|
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 19.01.2006 - 22:59 ] |
| Předmět příspěvku: | Re: IV. artikul - zákaz světského panování církve |
Sabin píše: ...se rozšiřoval majetek i zároveň tím v ruku v ruce i moc Říma. Tento vliv se rozlezl po světě jako mor v těle.
Ano, tak. Nejobludnější podobou touhy po majetku a s tím ruku v ruce touha po moci byl papežský fikalismus, který odsával zlato takřka z celé katolické Evropy do papežské pokladny. A bylo jedno, zda papež sídlí v Římě nebo v Avignonu. Vždyť přesun papežského sídla z Říma do města na řece Rhoně, v překrásném provensálském kraji na jihu Francie byl dán skutečností, že v tomto "avignonském zajetí" francouzkými králi mohl papež lépe a více ovlivňovat politické dění v tehdejší Říši římské. Ano, pravý zástupce sv. Petra na zemi, že. No a papežský fiskalismus byl pak tím pravým "apoštolským vzorem" pro podřízený katolický klérus počínaje arcibiskupy a konče tím nejposlednějším farářem v zapadlé vísce. |
|
| Autor: | vladimir [ 09.07.2008 - 16:41 ] |
| Předmět příspěvku: | |
Ono je otázkou, co si husité představovali například i pod trestáním smrtelných hříchů - vždyť sem patří i obžérství, pomluva, lenost, ješitnost či závist. Navíc pravé potrestání těchto hříchů přináleží stejně až Bohu.. |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 09.07.2008 - 22:52 ] |
| Předmět příspěvku: | jak trestat |
vladimir píše: Ono je otázkou, co si husité představovali například i pod trestáním smrtelných hříchů - vždyť sem patří i obžérství, pomluva, lenost, ješitnost či závist... Oni především viděli, co tyto smrtelné hříchy způsobůjí v praktickém životě církve, která se ocitla v hluboké duchovní i morální krizi.Např. to, že farář, ostentantivně ignorující celibát a žijící v konkubinátu, měl několik konkubín a s nimi kupu nemanželských dětí, o něž se mnohdy navzdory sým nemalým příjmům ani nestaral. Faráři s takovými teřichy, že si neviděli ani na svůj pohlavní úd, když vykonávali malou potřebu, navštěvovali hospody, kde hráli v kostky, karbanili a opíjeli se do němoty. Na svých farách rovněž pořádali - dnes bychom řekli - rauty, kde se stoly prohýbaly pod tíhou vybraných dobrot a drahých vín. A to vůbec nemluvím o biskupech, arcibiskupech se svými nákladnými dvory, které jim mohl závidět mnohý světský magnát. S takovými duchovními by se přísní husitští mravokárci nejraději vypořádali prostřednictvím světské moci už tady na zemi, neboť takový pastýř nemohl být v žádném ohledu sluhou božím pro své farní ovečky. Byli to vlci v rouše beránčím. Můžeme pak mít husitům za zlé, že se s nimi chtěli vypořádat a nakonec taky vypořádali?... vladimir píše: ...Navíc pravé potrestání těchto hříchů přináleží stejně až Bohu... Tuto zásadu chtěli někteří husitští myslitelé uplatňovat bezvýhradně v otázce trestu smrti, který někteří odmítali, nebo ho chtěli aplikovat pouze na ty opravdu nejtěžší zločiny. Ale o tom jsme tady na fóru již debatovali...
|
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 17.01.2013 - 12:25 ] |
| Předmět příspěvku: | geneze 4 článků |
Víme, že v době ohrožení Prahy první kruciátou, velice krátce před bitvou na Vítkově byly sestaveny čtyři pražské artikuly. Dále víme, že na formulaci čtyř článků má významný podíl Jakoubek ze Sříbra, v jehož postile z let 1413 až 1414 již "... v zárodečné podobě jsou přítomny ...", přestože "byly zformulovány později" (J. Marek, str. 194). |
|
| Autor: | Jiří Motyčka [ 27.02.2014 - 00:51 ] |
| Předmět příspěvku: | ještě něco málo k tomu ... |
Jan Hus tím, že neuposlechl zákaz kázání v Betlémě, dal jasně najevo svůj postoj ke svobodnému kázání slova Božího. Předzvěst artikulů o zákazu světského panování církve a trestání smrtelných hříchů najdeme v Husově spisu Knížky o svatokupectví. Zde se také dočteme mj. i o tom, že představitele církve (faráře, biskupy) by měla volit křesťanská obec. Byla to vpravdě revoluční myšlenka, jež obcházela např. pravomoci papežů vycházející z hierarchie církve. V tomto duchu si táboři zvolili Mikuláše z Pelhřimova za seniora své církve. |
|
| Stránka 1 z 1 | Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ] |
| Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group http://www.phpbb.com/ |
|