Smrtelných hříchů bylo sedm. Mezi ně patřily
smilstvo,
obžerství,
pýcha,
lenost a
lakota, kterých se většinou dopouštěli bohatí, a
závist a
hněv, jež byly zase přisuzovány spíše chudým.
Husiti tyto zjevné hříchy zabraňující spáse rozšířily ještě o války, vraždu, zlodějství, opilství, křivopřísežnictví, hazardní hry, lichvu (neúměrný zisk), pověrečné chování a další. U kněžstva to byly tyto hříchy:
simonie (svatokupectví), kam počítají poplatky za křest, biřmování, zpověď, pomazání, pohřeb, vigílie (bohoslužba v předvečer círk. svátku), svěcení kleriků, oltářů a sakarálních staveb, mešních rouch i kalichů a zejména pak
poplatky za odpustky (seznam hříchů viz také
tento manifest).
Nechci na tomto místě složitě rozebírat Husovo učení o predestinovaných (předurčených) ke spasení a předzvěděných k zatracení. (viz
http://husitstvi.cz/verouka/husovo-ucen ... tske-moci/) Toto učení vycházející z Viklefa a zveřejněné dávno před Kalvínovým učením o predestinaci, vymezuje církev, jejíž hlavou je Kristus nikoli papež. To znamenalo, že věřící křesťan nemohl a ani nevěděl, zda je předurčen ke spasení. Jeho pozemský život však měl i přesto směřovat k životu věčnému, ke spáse, tj. měl žít v souladu s Božím zákonem a bez smrtelných hříchů. Takový život pak mohl svědčit o tom, že se jednalo o předurčeného jedince. Z tohoto Husova učení vycházely texty jeho nesčetných kázání, v nichž tepal ony hrozné výše uvedené hříchy, které jsou právě v přímém rozporu s Božím zákonem a na něž byli husité tak citliví a pochopitelně nejvíce v případech, kdy se těchto hříchů dopouštěli právě představitelé církve.