Gdaňsk a okolí (PL) – po stopách husitské výpravy k Baltu

Gdaňsk je jedno z nejstarších a největších polských měst, ležící v Pomoří na řece Visle na břehu Baltského moře. V letech 1308 až 1454 bylo město součástí řádového státu německých rytířů.

Výprava k Baltu je považována za jednu z nejvýznamnějších spanilých jízd husitů do okolních zemí. Sirotčí vojsko pod vedením hejtmana Jana Čapka ze Sán v ní podpořilo polského krále Vladislava II. Jagella v boji proti Řádu německých rytířů. Sirotci prošli územím Lužice, Nové Marky, Pruska až k dnešnímu Gdaňsku, aby se po zahájení jednání o míru vrátili zpět do Čech, kde se připojili k obléhání Plzně.

Následující fotografie pořízené v červenci 2016 mapují stěžejní fázi husitské výpravy v okolí Gdaňsku.

Po vypálení kláštera v Pelpinu se husitské oddíly objevily 29. srpna 1433 před městečkem Tčev (Tcew), které ještě tentýž den padlo. Ve městě byla získána obrovská kořist a množství zajatců Řádu. Vedle komtura z Marienburgu ( Malborku) padla do zajetí skupina českých žoldnéřů. Ti byli následně odvedeni na hranici, jež byla navršena uprostřed husitského ležení, a před zraky všeho vojska upáleni jako zrádci českého „jazyka“.

Od Tčeva pak husitská vojska zamířila k městu Gdaňsk.

V poledne 1. září stanula husitská a polská vojska v sousedství města – na Biskupské hoře, kde se utábořila. Z tohoto návrší bylo možno vidět bohaté a lidnaté město rozložené při ústí Visly. „Bylo jich tolik na vysokém vrchu“ poznamenal si pruský kronikář, „že byli podobni mračnům“.

Obě vojska se zdržela před gdaňskými hradbami pouze 4 dny. Došlo k drobným srážkám, soubojům a šarvátkám, avšak útok na pevné město nebyl vůbec podniknut. Husité byli s Poláky mimo dostřel městského dělostřelectva a sami se jen pokoušeli ohrozit palbou z těžkých kusů městské hradby a snad i přístav. Avšak větší škody ani tu dělostřelba pro velkou vzdálenost nezpůsobila (v polských zdrojích je zmíněno zničení nemocnice).

Dne 4. září husité odtáhli od Gdaňsku směrem k moři. Po cestě vypálili klášter Olivu (Oliwa). Spálena snad měla být i blízká osada Sopot.

Ještě téhož dne husité dorazili až na samý mořský břeh. Byl to jistě nezapomenutelný zážitek pro husitská vojska, když se před nimi rozprostřela do nedohledna mořská pláň. Mořský břeh pod Olivou je plochý, písčitý a na několik set metrů je moře mělké. Jezdci i pěšáci se vrhali radostně do mořských vln a v mořských vodách byly konány rytířské hry a turnaje: „Všichni zároveň, jezdci i pěšáci, vstupovali do moře, pokud to mořské hlubiny dovolovaly. Dělali výlety do mořských vln, skákali jeden přes druhého, hráli si objímajíce se navzájem. Onen den přinesl vojsku překrásnou podívanou. Zdolavše země nepřátel tvrdým zpustošením, přišli bez pohromy a jako vítězové až k mořské hladině“. Bylo pasováno mnoho bojovníků na rytíře a radost a jásot zněly ze všech stran. Tehdy prý také Jan Čapek ze Sán vjel na koni do mořských vln a promluvil ke svým bojovníkům: “Hle bratří, přiznávám se vám, že dosáhnuv v těchto místech konce světa, nemohu dále postupovati, protože mi v tom brání mořské vody!“

Od mořského břehu se obě vojska obrátila ke Starogardu, kde došlo k novému vyjednávání o příměří. Avšak ani tento pokus nebyl úspěšně završen a obě vojska se odtud hnula směrem k Bydgoszczi, přičemž se husité po cestě zmocnili hradu Jasieniec. Husité aniž vyčkali konečných výsledků jednání, dali se na pochod domů.

Zdroj:
• Macek J. – Husité na Baltu a ve Velkopolsku;
• Stąporek M. – Jak Czesi (groznie) na Gdansk spogladali;
• Šmahel F. – Husitská revoluce 3;
• Wikipedia.