Jiří Motyčka píše:
Nemohu souhlasit. U Čechů není hlavním atributem povahy šovinizmus. Vztah k "Habsburskému rodu" a k Němcům je dán pouze a jenom, eufemisticky řečeno, neblahými historickými zkušenostmi. V prvém případě 300letou porobou českého národa, s níž se ztuha hledá historická paralela a v druhém případě to souvisí se zachováním našeho mateřského jazyka, meziválečným obdobím a 2. sv. válkou...
P.S. V této souvislost však již bylo
mnoho řečeno v diskusi k tématu "Benešovy dekrety", a proto nechci toto téma rozvádět a opakovat se. Viz
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?t=223 . Vstoupil na naše fórum přítel
excalibura? Jestli ano, přesto vítej!
Excalibur měl v ledasčem pravdu, ovšem ne zdaleka vždy. Oceňuji ale nezaujatý přístup. 300 let je hodně dlouho, nemyslíš? A je vůbec možné takovou dobu vidět černobíle? Jistě, událo se mnoho a mnoho špatných věcí. Ale nelze popřít i pozitivní aspekty! V tom to spočívá. Habsburkové, to samé. Nelze vidět věci černobíle. Cožpak byli všichni z tohoto rodu hajzlové, s prominutím? Není poválečné ČSR dostatečným důkazem? To mě tu rozčiluje. Zaujatost...
Dorful píše:
Vlastenec je hrdý na svou vlast a brání její hodnoty.
Nacionalista též, ale navíc považuje svojí vlast za vyjímečnou až nadřazenou.
Šovinista k tomu ještě otevřeně vše cizí nenávidí.
Vlast pak nechápu pouze jako zemi, ale i národ, jazyk, kultura, historie...
Znova. Vlastenec je hrdý na svoji vlast. Je to vztah k rodné zemi, její historii, kultuře.
Nacionalismus je vztah k národu, nacionalista považuje národ (obecně!) za něco výjimečného, je to původně založené na tezi, že národ si má vládnout sám. Nacionalista bývá zpravidla i vlastenec. Nebezpečí nacionalismu je ve vznikání neustále menších a menších státních celků a nebezpečí radikalismu.
Vlastenectví není primárně o národu! Vlastenectví je aplikovatelné i na vícenárodnostní stát, nacionalismus nikoliv. V současnu, kdy je většina státu národních, se nacionalismus často rovná šovinismu.
Jasné?! ; )
Ještě abych závěrem dodal, narozdíl od Excalibra si husitské éry převážně cením. O Janu Husovi ani nemluvě.