Věnujme v tento dnešní den, v den svátku sv. Jiřího tichou vzpomínku i na našeho významného a moudrého krále, krále Jiřího z Poděbrad, kterého doma nazývali králem dvojího lidu a v cizině většinou kacířem...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, ano. Jednou jsem mě zeptali: Jaký Český král byl podle tebe nejlepší? Neváhal jsem a řekl, Jiří z Poděbrad! Byl to skvělý král

_________________
Už od malinka jsem byl srdcem husita. Jsem členem CČSH. Věřím v boha našeho pána a spasitele Ježíše Krista. Věřím, že až na tomto světě nebudu, potkám se s našim svatým mistrem Janem Husem a budou tam i moje sestry a moji bratři v Ježíši Kristu.

Kolejne miejsca na Śląsku związane z Podebradowiczami.
Ziębice, Oleśnica, Kłodzko:

http://www.ziebice.si.net.pl/index.php? ... &Itemid=27

http://olesnica.nienaltowski.net/Herb_k ... ckiego.htm

http://olesnica.nienaltowski.net/RenesansOlesnicy.htm

http://olesnica.nienaltowski.net/Mauzol ... bradow.htm

http://pl.wikipedia.org/wiki/Hrabstwo_k%C5%82odzkie

Znalazłem jeszcze jedną ładną rzecz;
Traktat o Pokoju Europejskim Jerzego z Podebradu z polskich zbiorów ...

K tomu ještě malé doplnění. V r. 1462 se Jiřímu z Poděbrad podařilo získat na svou stranu polského krále Kazimíra, s nímž uzavřel přátelskou smlouvu v Hlohově. Hlavně však sledoval plán, který měl odvrátit pozornost od českého "kacířství" dříve, než by papežská kurie získala spojence a vyhlásila kruciátu. Projekt, předložený poradcem Antoniem Marinim, spočíval ve spojení branných sil křesťanských zemí, jež by pod vedením českého krále zasadily drtivý úder turecké říši a dobyly zpět Jeruzalém. Případné spory mezi účastníky koalice by řešil jakýsi mezinárodní soudní dvůr. Na základě původního Mariniho návrhu vznikla během krátké doby koncepce širší a závažnější, která místo protitureckého spolku upřednostňovala myšlenku mezinárodní mírové organizace. První datovaný doklad o tomto projektu mírové unie či ligy je z června 1463, kdy byl text zapsán do registru polské královské kanceláře ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na stronie Muzeum w Kłodzku znalazłem zdjęcie lapidarium na dziedzińcu. Te dwie kamienne tarcze herbowe na ścianie to herby hrabiów kłodzkich - synów Jerzego z Podebradów. Jeszcze w latach 80. były wmurowane w scianę jednego z domów na Starym Mieście. Dom stał na zakręcie i pewnego dnia w jedna z tarcz herbowych uderzył samochód ciężarowy i ja trochę uszkodził. Wtedy przeniesiono je dopiero do muzeum.

http://www.dawneklodzko.pl/index.php?kat=muzeum_ziemi_klodzkiej&side=galeria01&nr=41

Na stronie miasta Zgorzelca znalazłem następującą wiadomość:

Klątwa Papieża

W drugiej połowie XV wieku na Śląsku silne były nastroje antyczeskie. Wrocław był centrum koalicji antypodiebrańskiej czyli skierowanej przeciwko królowi Czech Jerzemu z Podiebradów. Jerzy miał stary zatarg ze stolicą apostolską na tle mianowania praskich biskupów. Papież nie chciał zatwierdzić kandydatów Jerzego, ten oświadczył, że zgody papieża nie potrzebuje. W roku 1460 Wrocław uznał swa podległość wobec Podiebrada, ale na Śląsku cały czas tliło się zarzewie opozycji. W roku 1464 Jerzy kazał stracić rycerza Jana z Wiesenburga, który podejrzewany był o przygotowywanie, na zlecenie wrocławian, zamachu na życie króla. Kaźni dokonano w Kłodzku. Przypominam te historie, bo 23 grudnia roku 1466 papież nałożył na czeskiego króla klątwę.

Ještě v době, kdy byl Jiří z Poděbrad zemským správcem, se v zemi vytvořila opozice z jeho nepřátel a to dokonce z řad některých husitů, kteří ho za jeho zády farizejsky zrazovali spolčujíce se s jednuškami.

V květnu 1453 se Jiří zúčastnil v Rakousích jednání s Ladislavem Pohrobkem, jemuž v té době bylo 13 let. Za nezletilého Ladislava jednali pochopitelně zástupci římského císaře Fridricha III., který byl Ladislavovým poručníkem. Jednání proběhla pro Jiřího z Poděbrad vcelku úspěšně, neboť Ladislav přijal kapitulační požadavky, které podmiňovaly jeho přijetí za českého krále a jejichž součástí bylo i potvrzení a přijetí jihlavských kompaktát. Dalším závazkem Ladislavovým bylo respektování zemských svobod a prosazování Jana Rokycany arcibiskupem. Jiří si z Rakous také odvážel tajnou listinu, datovanou 2. května 1453, jíž mu bylo svěřeno správcovství země na dalších 6 let. Zcela jinak se však vyvíjela v době jeho nepřítomnosti situace doma.

V Čechách totiž v této době zbaběle vystrčili růžky Jiřího nepřátelé. Nejprve byla v Praze odstartována proti zemskému správci agitační akce prostřednictví letáků. Iniciátory této kampaně byli exkonšelé Zikmund Sláma a Václav Duršmíd, nad nimiž drželi ochranou ruku Jan Smiřický a také Aleš Holický ze Šternberka. Radní na Starém Městě pražském oddaní zemskému správci letákovou kampaň nejen příkře odsoudili, ale dokonce Duršmída, jednoho z aktérů 30. 4. 1453 nechali popravit. Když se Jiřího nepřátelům nepodařilo vyvolat anarchii s následným převratem v Praze, bylo třeba změnit taktiku a přitlačit na pilu. Předáci opozice přišli s absurdním nápadem, totiž zdiskreditovat u Ladislava Pohrobka Jiřího z Poděbrad, jako člověka, jenž chce nástupce trůnu připravit o život. Nejsmutnější na tom je, že se k tomu propůjčil a hlavní role v této nechutné frašce s tragickými prvky ujal husita(!) Jan Smiřický, aby tak tím nejpodlejším způsobem zradil bratra ve víře a svého zemského správce. Smiřický napsal Ladislavovi Pohrobkovi dopis, v němž ho nabádal k tomu, aby zemské hranice Koruny české překročil jen v čele silného vojska, „nemá-li dvě hlavy“. Tento dopis s hanebným varováním se naštěstí dostal do rukou Ulrichu Celskému, který se stal o 3 roky později zemským hejtmanem a správcem uherské země a byl tedy přívržencem Ladislavovým. Celský nepředal tento kompromitující dopis Ladislavovi, ale Jiřímu z Poděbrad. Klobouk dolů před takovýmto gentlemanským jednáním.
Další režie, která si v ničem nezadala s Shakespearovským dramatem, se ujal sám Jiří z Poděbrad po návratu z Rakous. Na zasedání správčí rady země, jejímž členem byl i Jan Smiřický, zemský správce nejprve celý dopis ocitoval. Pak se zeptal přítomných, jaký trest si pisatel dopisu zaslouží. Všichni a to včetně Smiřického se vyslovili pro hrdelní ortel. Teprve poté Poděbrad ukázal všem přítomným dopis, na němž se v děsivé předzvěsti houpala Smiřického pečeť. 7. září 1453 byl pak Smiřický pod staroměstským pranýřem sťat. Den před popravou ještě nadiktoval svému notáři závěť, v níž se vyznává pravověrný husita, který svého zavrženíhodného činu lituje ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Slezská Vratislav měla velký probélm s uznáním Jiřího z Poděbrad za svého krále.
Tak se stalo, že v létě 1459 zaslali Vratislavi stovky opovědných listů šlechtici z Čech, Moravy i Slezska. Byli to Jiřího věrní a to nejen utrakvisti.

Bojovně naladění Vratislavané vedeni militantními kněžími a kazateli se však nedali zastrašit. Jistě mezi nimi byla v živé paměti Kapistránova protihusitská a protižidovská agitace z r. 1453.
Jak byla tato kampaň vedená těmito kazateli nesmlouvavá a zavilá, čteme v Palackého Dějinách: "Nebyli to však konšelé, co vládli městem a úmysly obyvatelstva, nýbrž kazatelé a kněží; ... mezi nimiž čím který vztekleji uměl na kázáních svých bouřiti proti kacířům a Jiříkovi, tím větší docházel obliby u chátry městské. Jiřík, tak hlásáno bylo, nemodlil se Bohu, ale svému arcikacíři Rokycanovi, a nemyslil, než jak by vykořenil ze světa víru křesťanskou a vyhubil vyznavače její; bylť on prý ukrtutnější než Nero, byl veliký onen drak, jenž pokálel církev jedem svým, byl dravý vlk, zloděj a vrah, vedravší se do ovčince Páně, byl lev hrozný, jenž drápy svými, zuřivěji nežli Turci, roztrhati hledal nesšívanou sukni Kristovu." Ano, jako bychom slyšeli echo Kapistranova protihusitského kázání.
Pro tyto pomatence byl kacíř Jiří z Poděbrad dokonce větším zlem než Turek. Tito fanatici by byli schopni zverbovat proti Jiřímu vojsko a vyrazit proti němu přední městskou branou, aniž by si ve svém svatém zápalu stačili všimnout, že se jim zadní branou do města valí turecké hordy...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K tomu ještě malou konkrétní i obecnější poznámku, která se týká volby českého krále.

Na počátku r. 1510 došlo k události, která byla v naprostém rozporu se státoprávním principem Českého království, které bylo volební monarchií. Co se stalo? České stavy po domluvě s Vladislavem Jagellonským uznaly jeho dceru Annu právě v rozporu s "ústavním" principem volební monarchie jako dědičku české koruny. Ve své podstatě na protiprávním jednání stavů bylo přesně to, co Case považuje za zcela běžnou součást rozhodování při královské volbě.
Jiří z Poděbrad byl tedy právoplatně zvoleným českým králem, a to bez ohledu na žijící ženy panovnických rodů.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Možná kdyby králi Jiřímu vyšel ten tah se smlouvou o vzájemné spolupráci všech křesťanských králů, byla by jeho pozice zcela jiná. Papež by byl více méně ze hry, Korvín by se musel podřídit a třeba by jsme ani nemuseli hledat budoucího českého krále za hranicemi.
To jsou ale zase ta pouhá kdyby.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

K těm králům.
Císař Fridrich III. se v té době zrovna "spřátelil" s Matyášem (o vzájemném vztahu Jiřího a Matyáše také tady), polský král Kazimír IV. byl kvůli Řádu německých rytířů na kordy s papežem a francouzský král Ludvík XI. dal na dobrozdání svých rádců z řad kleriků, kteří byli pochopitelně pod vlivem papežské kurie, jež přešla vůči Jiřímu z Poděbrad nejen v této věci do diplomatické ofenzívy. Takže se zase o všem rozhodlo v Římě...

Jj, bohužel.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A jsme opět tam kde jsme byli. Místo toho, aby se jednušky starali o spásu duší věřících, tak se více starali o svůj vliv a moc.
To se pak chudák Jiřík mohl strhat a bylo mu to prd platné.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Právě jsem dočetl knihu V zemi kalicha, autor Dr.Josef Pešek, nakladatelství Melantrich 1923.
V kapitole o snaze krále Jiřího o utvoření stálého spolku, jehož úkolem by bylo vyhnat Turky z Evropy, jsem se na straně 190 dočetl toto:
Rovněž nestal se skutkem jiný plán, aby Jiří byl postaven v čelo výpravy proti Turkům a po vítězství nad nimi mohl dosednouti na císařský trůn v Cařihradě...
Ještě jsem o těchto dvou návrzích nikde nečetl, takže nevím jestli jsou to pouhé myšlenkové pochody Dr.Peška, zveřejněné pouze v této jeho knize a nebo se jedná o všeobecně známé informace, které jsem přehlédl? Spíše bych se ale klonil k první variantě.
Dedukce Dr.Peška je docela logická, ale zjevně neuskutečnitelná. Odchodem na Východ by se Vatík zbavil kacířského krále, ale už vidím nafoukané Germánské jednušky jak ochotně bojují pod jeho vedením.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Ani jedno ani druhé, protože citované je pravdou jaksi poloviční.
Ano, Římská kurie měla představu o tom, že by se měla vytvořit jakási protiturecká koalice a jistě by se nebránila představě, že by se do čela této výpravy postavil kacířský král (který by se přes noc stal křesťanským), neboť by tak kurie zabila dvě mouchy jednou ranou. Co kdyby na té velké a vítězné (buď Bohu sláva!) výpravě husitský král (nedej Bože) zahynul? Nejen z těchto důvodů se k těmto představám stavěl Jiří z Poděbrad velice skepticky, i když si byl zároveň vědom toho, že tímto postojem "přátelství" Říma neposílí.
Jiří - jak je známo - dával přednost projektům, které pro něj vypracovali jeho poradci Antonio Marini a Řehoř z Heimburgu, jejichž základem bylo vytvoření celoevropské protiturecké koalice. To zase odmítal Řím jenom proto, že tyto návrhy pocházely z Prahy, z dílny kacířského krále, i když podstata a cíl těchto projektů byly stejné. Papežský protinávrh pochopitelně nebyl přijatelný pro Jiřího a tak furt dokola v začarovaném kruhu...
BTW & OT. Z této nejednotné Evropy pak Turek dokázal vytěžit strategickou iniciativu pro své vítězné tažení tímto kontinentem takovým způsobem, že o 2 století později zaklepal na brány Vídně.

No, a co se týče toho Cařihradu, tak představa, že by po pádu tohoto města v r. 1453 do náruče Osmanské říše se v Evropě našel nějaký antický hrdina, který by ho vrátil do rukou křesťanů, je čirou utopií. Hypoteticky vzato by pak vítězný "herkules" jistě mohl usednout na trůn východního císařství, protože by na něj měl morální právo vítěze.
Ale Jiří z Poděbrad po zvážení všech pro a proti se nakonec vzdal i ambicí na získání římské královské koruny, potažmo císařské koruny západního císařství.

Podrobněji k tomu v tomto článku, zde a ještě také tady. Trochu "jiný" pohled na uvedenou problematiku najdete i zde.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když to tedy shrnu, tak není nikde psáno, že král Jiří měl být v čele křesťanského vojska, které mělo vyhnat Turky z Cařihradu a po případném vítězství se měl stát císařem.

Jinak ti bratře Jiří opět děkuji za pohodové, podrobné a vyčerpávající informace. Já věděl na koho se mám obrátit.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!