Čo ma zaujalo z vojenského života... V bitke u Lipan stálo na strane radikálnych táboritov 18000vojakov, proti nim tzv.panská jednota o sile 25000vojakov.
Obrnený žebřiňák, co jsem křižák to jsem ješte nevidel... Super nápad tieto bojové vozy. Poskytovali zásoby potravín, zbraní, dalo sa v nich spať, presúvať sa. Slúžili ako hradby...

No jinak proti vnějšímu nepříteli husité měli vždy početní nevýhodu, co já vím.

Proti 5.križiackym výpravám husiti určite boli menej početní. Prvá krížová výprava proti Prahe vyzbrojila 30000vojakov a na husitskej strane stálo 10000.

V husitskom vojsku bola veľká disciplína, morálka. Určite tu bola tendencia k rovnosti, k rovnakému plneniu povinností, nerozlišovalo sa či ide o pána alebo sedliaka. Nováčik u vojska zarábal rovnako ako skúsený vojak čo bol u vojska napr.2roky. Bol to táborský ideál rovnosti, skutočnej rovnosti aj majetkovej aj pracovnej!

No to bylo samozřejmě jen ze začátku. Ke konci už byli v polním vojsku všechno placení profesionálové, povětšinou cizinci. Projevila se u nich slabost jejich nepřátel a to byla špatná morálka. Tak radikálové zkončili...

Pokud Vás bratři zajímají realistické přibližné odhady husitských a křižáckých vojsk, tak Vám vřele doporučuji knihu Naše velká armáda od JUDr.Frankenbergera (Praha 1921), která se z mého hlediska zcela jasně a logicky zaobírá těmito počty, taktikou a popisem bojů. Fakt skvělá! Jediné co se v ní dá opomenou je opět milně uvedené tažení Jana Žižku do Uher, které on nikdy neprovedl, ale to nic nemění na tom, že tato kniha opravdu dobrá. Dále je zajímavá kniha Husitské vojenství od Durdíka (Praha 1953) a konkrétně k bitvě u Lipan jsou vynikající knihy Lipanské křižovatky a Lipanské ozvěny od Čorneje.

Zaujala ma pohyblivosť husitských vojsk. Táboriti sa presunuli za 3dni na pomoc Prahe, čo bolo 90km. Pritom stihli ešte poraziť vojsko Zigmunda. Tiež Žižka pri ústupe a následnom dobití Kutnej Hory a prenasledovaní uhorskej armády spravil 120km za 3dni. Ešte aj hasili Kutnú Horu.

Louny boli brutálne pobité od Zigmundovej madarskej armády v roku 1420.

_________________
Bok po boku svorne jdem, proti světu, proti všem.

6. ledna 1424 svedl Žižka vítěznou bitvu s vojskem Půty z Častolovic, Jana Městeckého z Opočna a jejich spojenci u České Skalice. V této době bylo Žižkovi s velkou pravděpodobností drahně přes 60 let a tento "stařec" vedl své vojsko k vítězství i v zimním období neohlížeje se na nepsané tehdejší konvence týkající se toho, že v zimě se neválčí. Tento zdánlivý rozpor se středověkou válečnou tradicí svědčí o Žižkově neutuchajícím zápalu pro věc, za níž bojoval.

Nojo, jenze kde tyhle knihy sehnat? Obavam se, ze to bude i v antikvariatech nemozne. Ja uz buh vi jak dlouho shanim Vojenske dejiny Ceskoslovenska prvni dil z Naseho vojska a nemam sanci. A to vysla pocitam nekdy v osmdesatych letech.

Ja mam spise pocit, ze duvod, proc se ve stredoveku v zimnim obdobi nevalcilo, byl spise ten, ze tomu ono obdobi nepralo. Nepruchodne, zapadane cesty, zadne jidlo, kratke dny, zima. Zimni tazeny bylo z financniho, ekonomickeho i fyzickeho hlediska nesmirne narocne a pokud uz nejake bylo, nemohlo svym trvanim dosahovat delek tazeni letnich. Myslim, ze to tudiz ani nebylo tak o nepsanych pravidlech a regulich, jako o bycejne narocnosti takoveho podniku.

Jáchym:
Ja mam spise pocit, ze duvod, proc se ve stredoveku v zimnim obdobi nevalcilo, byl spise ten, ze tomu ono obdobi nepralo.

Jasně, Jáchyme. Tyto důvody byly zcela prozaické, praktické a nikdo v zimě válčit nechtěl. A právě svízele zimního válčení stály za těmi nepsanými konvencemi. Ale jak je vidět, Žižkovi snad nevadilo vůbec nic.

Uz jsem v bitve promokl v brneni az na kost mnohokrat. A povim vam, ze to neni nic prijemneho. Ale vzdycky jsem si rikal, "Dal jsi se na historicky serm? Tak to ber se vsim vsudy", ale uprimne rikam, ze v plne zbroji by se mi do chladneho lednoveho dne, nerkuli vecera vubec nechtelo.

Je to někdy opravdu práce pro Indiana Jonese, ale nezoufej! Já už šmejdím několik let, takže jsem už profláklý ve všech antíkách v Budějcích. Dokonce mi už husitské knížky nechávají pod pultem. Čím víc jich ale mám, tak tím víc jsou pro mě Budějce malé. Naštěstí mám kámošku v Praze, která se někdy obětuje a projde mi antíky tam.

No tak ted uz tu mas i kamose.