Když už jsme, fratres (et sorores, jsou li zde nějaké), u Husa a jeho problémů s Církví, tak dnes se mi dostal do rukou aktuelní Katolický týdeník, kde existuje rubrika "Odpovědna", a tam je nadhozena kýmsi z brněnské diecéze otázka: "V KT 27/28 jste věnovali celou stránku Husovi. Samé filosofování, ale žádné závěry pro čtenáře. Mne zajímá hlavně otázka, zda byl Hus vinen nebo ne. Nedlouho po II. svět. válce jsem v Brně slyšel přednášku jedné paní profesorky, která poté, co vypočítala Husovy bludy, potvrdila jasně, že Hus vinen byl. Jaký je váš postoj?"
A co odpovídá teolog a novinář Martin T. Zikmund (vzhledem k Zikmundovi Lucemburskému docela úsměvné, že reaguje právě on): "Máme li hovořit o Husově selhání, lze potvrdit, že v některých věroučných záležitostech se mýlil (to platí pro nauku o církvi a svátostech, zatímco jeho vyznání o Bohu, Kristu, Panně Marii, vykoupení atd. bylo pravověrné). Je diskutabilní, zda byl Hus skutečně ochoten nahlédnout své dílčí omyly a odvolat je. Nicméně, sotva lze tuto věc rozetnout, neboť celé křesťanstvo se tehdy zmítalo ve zmatcích (trojpapežství), mnoho církevních představitelů a klášterů zcela selhávalo mravně (obchodování s církevními statky, obřady i odpustky) a Jan Hus měl v celém svém procesu v první řadě stále před očima ohled na své někdejší žáky a posluchače. Vykládat tento ohled negativně by bylo příliš laciné. Jestliže mám shrnout svou odpověď , řekl bych to takto: Jana Husa lze "překonat" jen pozitivně - tím, že se necháme inspirovat jeho důrazem na kazatelství, zapojení laiků do liturgie i jeho odvahou kritizovat církevní pokrytectví, je-li oprávněné. A tím, že nebudeme opakovat jeho omyly, k nimž už se dnes ovšem takřka nikdo nehlásí. Pokud jde o kostnický koncil (až na glejt císaře Zikmunda!) , můžeme říci, že reagovaly na středověké poměry standartně, což ovšem neznamená, že správně. Kdyby koncilní otcové místo odsouzení zvolili ono ježíšovské "Jdi a nehřeš více!", české dějiny by se pravděpodobně odvíjely jinak. V dějinách však neplatí "kdyby". Jde spíš o to, abychom se dnes nenechali odradit těmi, kdo se k Husovi hlásí, ani přijali jeho evangelijní étos a lásku k církvi (jakkoliv jí rozuměl pokřiveně). Uvědomme si, že tento český reformátor je v našem povědomí přítomen zvláště skrze interpretace druhých. Co by dnešní český a moravský katolík potřeboval objevit, je Husovo dílo samotné. Brzo by poznal, jak Hus znal a miloval Církevní otce, které cituje takřka na každé stránce svých knih (sv. Augustin, sv. Bernard, sv. Atanáš, sv. Řehoř aj.). A poznal by, že přes všechny výhrady má k Husovi mnohem blíže, než ti, kteří Husa populisticky používají jako argument proti církvi."
_________________ Ut omnes unum sint.
|