bojový vůz

Nejmenší taktická jednotka husitského vojka.

Husitské vozy nebyly v počátcích patrně ničím jiným než obyčejnými, běžně užívanými selskými vozy. Teprve asi průběhem doby na základě zkušeností získaných v bojích došlo k rozlišení spížních a vlastních bojových vozů. Pro tento účel bylo využíváno vozů větších a pevnějších, vybavených na vnější boční straně deskou ze silných fošen. K vybavení bojových vozů náleželo i silné prkno zavěšené ze spodu mezi koly podél vozu, aby bojovníci za vozem byli lépe chráněni proti nepřátelské palbě. Vedle toho vezl každý vůz řetěz, jímž byla spojována kola vozů při sražení v hradbu, pro potřebu ochrany mezer mezi vozy také „taras s berlú“ a konečně ženijní nářadí – lopaty, sekyry, rýče, kratce, motyky – které sloužilo při úpravách cest pro pohybující se vozový šik.

Složení osádky bylo řešeno zřejmě na základě zkušeností tak, aby tato nejmenší jednotka měla zajištěnou jak určitou palebnou sílu (střelci z kuší a ručnic), tak také ochranu vozu a spřežení pro boj zblízka ve dvou pavéznících, čtyřech cepnících a ve stejném počtu sudličníků. Celkový počet mužů šikovaných k vozu činil 18-21 lidí, nebyl však vždy stejný, ale podle potřeby větší či menší. Osádka měla svého hejtmana. Každých 10 vozů bylo opět organizační jednotkou pod velením desátníka, jehož povinností bylo dodržovat pochodový pořádek vozů, udržovat správné vzdálenosti a bdít nad správným dorážením vozů při sestavě v hradbu. Vyšší organizační článek tvořil vozový řád, který měl svého hejtmana. Nad hejtmany jednotlivých řádů byl hejtman nad vozy.

Husitský bojový vůz
Zdroj: Durdík J. – Husitské vojenství

Osádka bojového vozu
Zdroj: Durdík J. – Husitské vojenství

Vybavení bojového vozu – 1) „Taras s berlů a děrů“, 2) žlab na krmení koní, 3) řetěz, 4) dvě libry prachu, 5) kopa kulí, 6) dvě kopy šípů, 7) dvě sekery, 8) dvě lopaty, 9) dva rýče, 10) dva háky, 11) dvě kratce
Zdroj: Durdík J. – Husitské vojenství