Jiří Motyčka píše:
...reformace česká předběhly min. o 1 století dobu, která na tyto pokrokové myšlenky zdaleka nebyla ještě připravená. A tím bylo bohužel celé hnutí handicapováno...
Jako laik bych řekl, že nejenom o jedno století.
Mnohými dodnes nebylo jejich učení pochopeno dodnes. Systematicky bylo handicapováno (ba či přímo mrzačeno!) po několik dalších století militantně agresivním katolicismem, kterému notovali němečtí spisovatelé a historici, kteří násilně a naprosto lživě vkládali negativní činy husitů v odborné literatuře i tam, kde pro to neměli žádnou podporu písemných pramenů.
Tato záměrná germanisační desinformace však paradoxně vytvářela pomocnou odrazovou půdu právě v době národního obrození. Další ránu husitskému povědomí zasadil až komunistický totalitní režim, který toto hnutí znetvořil k obrazu svých pojmů.
Myslím si, že po celou dobu, se historiografická povaha hnutí prolínala s ideovým pojetím.
Je však až obdivuhodné, co všechno husitské hnutí v průběhu věků muselo přestát a přesto si zachovalo živý zdravý základ i po více jak půl tisíciletí.
Dnešní nevelké zastoupení protihusitských nálad pramení ještě ze setrvačnosti někdejší katolické agrese a německé demagogie. Zbylému procentu odpůrců husitství pomohla zas komunistická "pro-husitská" propaganda.
Od dob Palackého není tak složité se dostat přímo k pramenným informacím a vytvořit si nezaujatý historiografický postoj. O jejich nadčasových myšlenkách vypovídá již jen jejich živý ohlas i v současnosti.
Dokonce by se dalo s mírnou nadsázkou nadhodit, že husitské hnutí bylo od svého úplného vzniku nepřetržitě tupeno a první částečnou historickou rehabilitací mu byl až Palacký! Satisfakce víry podobojí se však dočkalo již mnohem dříve.
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419