Zaujimavy link s dobovymi vyobrazeniami:

http://www.cassovia.sk/historiaclanky/bratrici

Je neuveřitelné, že pokud jde o husity, tak se většina lidí na Slovensku hrdě hlásí k těm co je poráželi, ač byli velitelé (duchovní i světští) Maďaři a Slovensko bylo vlastně pouze Horní zemí Uherska a Maďaři se Slovákama zacházeli hůř než s dobytkem. Pokud ale jde o všechny další věci, tak Slováci nemůžou Maďarům přijít na jméno. Neni to divné?

V husitskom období v 15.storočí nie je ani jeden záznam o slovenskom farárovi, ktorý by bol obvinený z buričstva, z kacírstva. Je to smutné. Istý záblesk z minulosti tu však je. Matej Čák Trenčiansky vraj bol vyobcovaný z cirkvi. Celkovo na mňa Slováci pôsobia dojmom že sa majú veľa čo učiť od Čechov a že najšťastnejšie obdobie svojej histórie majú za sebou a to roky 1918-1992.

_________________
Bok po boku svorne jdem, proti světu, proti všem.

Já si myslím, že to je taky tím, že vládnoucí Maďaři prostě Slováky nepouštěli k ničemu (vzdělání, vláda), aby si náhodou neuvědomili svou národní identitu, nezačali myslet a nakonec se rozhodnout, že si budou vládnout ve své zemi sami. S Bratříky přicházeli i čeští duchovní, kteří vytvářeli nové fary kde se učilo i kázalo česky a po určité době vývoje i slovensky. Než však stačilo přebrat žezlo nastupující mladé slovenské duchovenstvo, tak bylo vše opět udušeno. Možná proto většina Slováku nesnáši jakoukoliv zmínku o husitech nebo Češích, protože si myslí, že musí Čechům navždy děkovat a být jim vděční. To je ale samozřejmě nesmysl.

Po Lipanech vstoupila část husitských bojovníků do žoldnéřských služeb u Zikmunda v Uhrách, nebo u jiných panovníků a v jiných zemích, především v Polsku a Rakousku. S Janem Jiskrou z Brandýsa přišlo na Slovensko i několik tisíc bývalých husitských vojáků. Společné sociální cítění a srozumitelný jazyk bývalých husitů přispívaly k šíření názorů bratříků i utrakvismu (hlášení do Říma z r. 1449 uvádí, že příslušníci Jiskrových vojsk zavádějí v Horních Uhrách přijímání podobojí) mezi slovenskými poddanými a jejich počátečním sympatiím vůči nim. Přestože jako žoldnéři museli sloužit těm, kteří je platili, vnitřně zůstali v převážné většině dál stoupenci husitské konfese. Potenciálním podnětem k pozdějším četným nepravostem spojovaných s bratříky na Slovensku bylo jistě nepravidelné vyplácení žoldu. Druhou živelnou (původní) složku hnutí bratříků tvořily potulné skupiny vojáků, kteří si budovali ke své ochraně polní tábory. V období 1447 až 1451 pravidelně přepadávali např. žoldnéři z posádky Petra Aksamita z Košova na Plaveckém hradě společně s poddanými sedláky z okolí obchodní karavany na cestě do Polska.
Po odchodu či vlastně po vyhnání Jiskry z Uher počátkem roku 1453 přešla část jeho vojsk otevřeně k bratříkům. V jejich čele stál právě bývalý Jiskrův kapitán Petr Aksamit, operující na Spiši, v Šariši, Abově a Zemplíně. Pokusy uherských pánů porazit bratříky vojensky skončily neslavně. Už před r. 1453 měli bratříci stálé polní tábory na Zelené Hoře u Hrabušic, v Haligovcích na Spiši a v šarišském Chmeľově. Po r. 1453 to byly tábory i u Medzilaborců, v Sabinově, v Teplici na Spiši, na Vyšehradě, v Turci a v Gajárech, později i v Petru u Hlohovce a ve Veľkých Kostoľanech. Roku 1454 uherští páni poslali Jiskru zpět do Uher, aby paralyzoval bratřické hnutí. Porážka bratříků u Trebišova v listopadu 1454 ochromila jejich činnost v Zemplíně. Kežmarok však před Jiskrou úspěšně bránili i v r. 1455 hejtmani Brcál a Bartoš. Proti bratříkům začala ostře vystupovat i města, zejména Levoča a Bardejov.
Největšího rozmachu dosáhlo bratřické hnutí v letech 1453 až 1458, kdy jejich počet z původních 5.000 vzrostl na počátku r. 1458 na 15.000 až 20.000 mužů v asi 36 polních táborech a hradech. Hnutí posílili kromě domácích poddaných i bratříci z Polska. Předními hejtmany byli vedle Aksamita Jan Talafús z Ostrova, Matěj z Kněžic, Korbel a bratři Brcálové. Koncem r. 1457 bylo hnutí pevně organizovanou silou, a to bez ohledu na existenci potulných skupin bratříků. V r. 1457 při sporech o vládu v zemi stáli bratříci na straně Hunyadyů (!) a Jiskra na straně královského dvora. Podle soudobých zpráv se bratřická bratrstva řídila demokratickými zásadami a praktikovala společné vlastnictví spotřebních statků. Tím nepochybně navazovala na tradici Tábora s jeho spotřební komunou.
Od počátku r. 1458 byli bratříci silně decimováni uherským panstvem, které v nich spatřovalo ohrožení stávajících poměrů, a hnutí začalo upadat a tříštit se. Pro některé velitele bylo nejdůležitější získat jakkoli a na komkoli co největší kořist, což se po r. 1458 stalo již charakteristickým a nemělo s původními husitskými ideály pranic společného.

V březnu 1458 odešel Jan Jiskra do Polska, vstoupil do služeb krále Kazimíra IV. a odešel bojovat proti řádu německých rytířů. Kapitánem Horních Uher jmenoval král Matyáš (Korvín) Šimona Rozgonyiho, který v květnu 1458 na hlavu porazil u Blatného Potoka (Sárospataku) bratřické kapitány Aksamita a Talafúse. Aksamit padl a Talafúsovi se podařilo jen s asi 200 bojovníky prchnout do Šariše a odtamtud do Polska. Ostatním bratříkům se potom ještě dařilo držet dál určité pozice a Matyášovi přívrženci se snažili s nimi zachovávat příměří pouze vyjednáváním a vykupováním penězi.
Počátkem r. 1460 se Jiskra vrátil z Polska a marně se pokoušel smířit s králem Matyášem. Jednotliví kapitáni a rady starších bratříků sice Jiskru respektovali, ale nyní už samostatně uzavírali dohody s uherskými pány. Vliv bratříků a Jiskry byl stále dost značný, zejména na východním Slovensku a ve stolicích Gemer a Novohrad, kde se rozpoutaly prudké boje mezi Jiskrou a Matyášem. Prostředníkem příměří se nakonec stal český král Jiří z Poděbrad. Výsledek jednání z ledna 1462 byl pro Jiskru velkým zklamáním, protože po zaplacení konkrétně stanoveného odstupného měl se svými Čechy z Uher odejít.
V Šariši, na Spiši a o hrad Muráň se rozpoutaly nové ostré boje vedené s velkou vytrvalostí a zarputilostí. Soustředěný útok nepřátel přinutil skupiny bratříků ke sjednocení pod vedením Jana Jiskry. V březnu 1462 patřil jiskrovcům na Spiši už jen Kežmarok a část gelnické doliny a jejich hlavní vojenské síly se stáhly do Liptovské, Turčanské a Zvolenské stolice. Když už vypadala situace pro Jiskru beznadějně, Matyáš přijal Jana Jiskru do svých služeb a za odevzdání hradů, jež spravoval, mu přislíbil povýšení na barona, tučné odstupné a darování hradu Solymose s majetky v Aradské a Temešské stolici. Přejímka Jiskrových hradů se protáhla a s jejich kapitány se uzavíraly zvláštní dohody a platilo se jim rovněž odstupné. Mikuláč Brcál a Bartoš odevzdali Kežmarok, Spišský Štiavnik, Spišský Štvrtok a gelnické údolí za přislíbené odškodné na podzim r. 1462. Talafús odešel z Uher pravděpodobně už v r. 1462, protože r. 1463 stál v čele asi dvacetitisícové skupiny bratříků v okolí Nového Targu. Později vstoupil, stejně jako mnoho dalších Jiskrových přívrženců, do Matyášova vojska. Jan Jiskra se r. 1462 po jednadvacetileté vládě nad valnou částí Horních Uher stal uherským baronem s panstvím v jihovýchodních uherských stolicích a až do své smrti (1469 - 1470) nezastával už žádnou významnou funkci.
V průběhu r. 1467 Matyáš velmi drastickým způsobem zlikvidoval poslední oporu bratříků na Slovensku, tábor ve Veľkých Kostoľanech, posílený bratříky vypuzenými z Rakous a bratříky moravskými. Ke svým vojenským podnikům si Matyáš zřídil na tehdejší dobu velké a stálé žoldnéřské vojsko (20.000 - 30.000), které bylo složeno převážně z bývalých bratříků. Disponovalo ze dvou třetin jízdou a v poli se opíralo o taktiku vypracovanou a prověřenou husity.
Bratřické hnutí nesporně přispělo v době svého rozmachu k oslabení pozic Němců na Slovensku a posilovalo vědomí slovenské národnosti. Husitská ideologie v bratřické variantě rovněž podporovala protiuherský odpor slovenského lidu.

Dost slovakov sa pripajilo k husitom
keby som zil v tej dobe bojoval by som pod kalychom tiez

Ano, zvláště kdybys byl poddaným nebo drobným šlechticem a třeba celý den od své vrchnosti slyšel většinou maďarštinu nebo němčinu. A teď najednou přijde někdo, kdo mluví velice blízkým jazykem a kněz při polní mši ti podá, tobě úplně obyčejnému člověku, svátost oltářní, Kristovu krev v podobě vína. Co se to stalo? Divíš se, protože byl jsi zvyklý, že podobojí může přijímat pouze vysluhující kněz při mši, při níž je přijímána i Večeře Páně. A pak když se rozhodneš, že v takovém vojsku chceš sloužit, tak ostruhy si vydobudeš ne tím, že jsi pán, ale jen a pouze za zásluhy a jak se osvědčíš v boji. Kdo by v takovém vojsku nechtěl sloužit? Pochopitelně když po Lipanech začali husité přecházet do Horních Uher a sloužili pod Jiskrou z Brandýsa a Petrem Aksamitem, již to nebyli boží bojovníci, ale spíše profesionální vojáci, kteří však stále nasazovali životy a prolévali krev pod korouhvemi se znakem kalicha, i když už za něčí jiné zájmy...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Neviem či to tu už bolo niekde rozoberané, ale zaujímali by ma práve bratríci o ktorích som sa dopočul. Podľa mojich slabých informácií to sú bývalí husitskí bojovníci ktorí sa dali na cestu žoldnierstva, rabovania a lúpežníctva. Tu sa vyskituje ďalší problém či s vtedy neskrývali práve za kalich a boli odsudzovaný ako husiti a nie ako banda grázlov. Prosím kto o tom niečo vie nech je taký dobrý a objasní mi to, túto situáciu na Slovensku a Čechách. Skôr sa to sťahuje ale na slovensko kde vraj husiti boli tiež skôr zvrátený alebo ako by som to nazval.

_________________
,,Za Boha život, za národ slobodu!" - A.Hlinka
Kto umiera za slobodu, žije večne.

Máš asi na mysli táborské hejtmany, kteří se pak živili různým způsobem (mimo kondotiérství i "loupežením"). Zvláště ve 40-tých letech se objevilo spousta podobných lidí - kolikrát jen opravdu "loupeživých rytířů"; nepokojných zemanů, kteří se nesmířili s koncem války.

Jinou skupinou byli pozdější husitští bojovníci, kteří jsou také často zjednodušeně značováni za "lapky" - pro svoji působnost v tzv. "bojových družinách" do roku 1420.
K tomu víc zde: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?t=453

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Bohužel, nejsi daleko od pravdy. I když tato chrakteristika se vztahuje spíše na konečnou fázi bratřického hnutí v Horních Uhrách (Slovensko).
Podrobně viz http://husitstvi.cz/clanky/bratricke-hn ... slovensku/ ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dobry den. Kedy prisiel Jiskra na Spissky hrad? Vraj sa tam opevnil. Ako dlho tam bol?

Na podzim r. 1441 se Jan Jiskra zmocnil Kežmaroku a kapitánem zde ustanovil Mikuláše Brcála. Poté dobyl hrad Rychnavu a v létě 1443 lstí obsadil Spišský hrad a stal se tak pánem celé Spiše s výjimkou Podolínce. Jan Jiskra tomuto hradu vtiskl podobu, která se zachovala do dnešní doby. Nejdříve dal na úbočí pod hradem postavil malou, ale dobře opevněnou pevnost. Poté nechal vybudovat důkladný fortifikační systém velkého nádvoří. (BTW. Myslím, že jako největší hradní komplex ve střední Evropě měl být už dávno zapsán do UNESCO.)
Po smrti matky Ladislava Pohrobka obsazená území Horních Uher z pověření císaře držel, jak je obecně známo, pro Ladislava Pohrobka.

Hrad měl Jan Jiskra v držení až do r. 1462 s krátkou přestávkou v letech 1452 - 1454, kdy musel nedobrovolně opustit Uhry. Matyáš Korvín přijal Jana Jiskru do svých služeb výměnou za odevzdání hradů, jež Jiskra spravoval. Přejímka Jiskrových hradů byla uskutečněna právě v r. 1462.
Jan Jiskra se v tomto roce po jednadvacetileté vládě nad valnou částí Slovenska stal uherským baronem s panstvím v jihovýchodních uherských stolicích a až do své smrti (1469? – 1470?) nezastával už žádnou významnou funkci.
Hrad roku 1464 panovník daroval tuším šlechticům Štefanovi a Imrichovi Zápolským.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nevíte někdo, prosím, jestli se nedá najít něco o bratříckých pevnůstkách na Slovensku? Trochu jsem zvěděl jen z Encyklopedie slo. hradů o Marcelově hradu, ale nic bližšího o ostatních (Gajary a hlavně Velké Kostolany) není. Jen ve Wikipedii.
Díky

Zkus toto vlákno, pokud možno celé ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)