Dáša Nová píše:
... Takže Vítězný listopad by byl jak
Toto sousloví jsem zatím ještě neslyšel/neviděl a bohdá ho ani nikdy neuslyším/neuvidím, takže bych si tím hlavu nelámal ...
... Museli bychom se totiž ptát, co nebo kdo zvítězil. A na to není jednoznačná odpověď!
Mohli bychom třeba říci, že zvítězila především demokracie a svoboda.
Bohužel tak jednoduché to není, přestože ony dvě vymoženosti jsou nepochybně velkými výdobytky pro společnost, která zažila hnědou a posléze i rudou totalitu.
Jsem pevně přesvědčen, že jednou z velkých příčin morálního, společenského a politického marazmu, který zažíváme v posledních letech - neboli sklízíme úrodu toho, co jsme zaseli -, je jedna neblahá skutečnost. Ta spočívá v tom, že krátce po listopadu byla nastartována grandiózní ekonomická a hospodářská transformace nejen bez masivní legislativní podpory ale i bez elementárního právního rámce. Je příznačné, že duchovní otec hesla, které bylo založeno na tom, že transformace musí předbíhat(!) před legislativními úpravami a změnami, patří dnes mezi naše největší euroskeptiky.
Ano díky této tezi, kterou jsem hrubě zparafrázoval, proběhla tato transformace skutečně kosmickou rychlostí reprezentovanou mj. malou i velkou privatizací s nechvalně známými kupónovými knížkami. Tato rychlost ovšem zároveň s tím, že se "přerozdělily" obrovské majetky, vygenerovala různé piráty z Karibiku, různé mrázky, krejčíře, pitry, starky, kočky a jim podobné čelní představitele nové, ryze české mafie. Zárovň s tím se nám zde vyrostla chobotnice s dlouhými chapadly korupce, která prorostla do nejvyšších politických, policejních ale želbohu i zpravodajských struktur. Někdy se tomu efemicky říká (jedním z mnoha k nám proniknuvších anglismů) "lobbing", ale to by oni tzv. "lobisté" nesměli přicházet za svým "posláním" s kufříky naditými bankovkami neustále tvrdnoucí české měny.
Všichni jsme se těšili na nezávislé školství a kulturu, na fungující zdravotnictví a svobodnou a obrozenou vědu s výsledky, které nám bude závidět celý svět. Místo toho i do těchto sfér pronikla neviditelná ruka trhu, která zde řádí jak černá.
Vědečtí pracovníci musí stávkovat, aby si vydobyli peníz aspoň na přežití a základní fungování. Jak existují a "prosperují" některé privátní kliniky a školy, jistě všichni dobře víme. Když si začal radní pro kulturu za ODS (mimochodem se zemědělským vzděláním!) z pražského magistrátu plést pražská divadla s prosperujícími fabrikami, byla z toho opět hrozba stávky a takové sjednocení divadelních umělců, jaké jsme tady od listopadu '89 nezažili.
Mnozí z nás jsme očekávali, že KSČ bude postavena mimo zákon a že především představitelé ÚV KSČ, vlastizrádci, kteří pozvali vojska VS v r. 1968 do Československa a představitelé represivních institucí, jakými byli mj. esenbáci, estébáci, milicionáři (např. za r. 1969 v Brně), bachaři, ale i soudci a prokurátoři atd. budou postaveni před spravedlivý soud. A výsledek? KSČM má stabilně 15 procentní preference a soudkyně, která poslala na smrt Pavla Wonku, si běhá klidně po svobodě a jestli není v důchodu, tak možná stále ještě působí v advokacii.
A tak bych mohl pokračovat do alelujá ...
Ale abych nebyl jen negativní, pesimistický a nevyvážený, přidám i něco pozitivního.
To se týká právě oné svobody. Já mám na mysli pochopitelně především svobodu náboženskou, o níž se nám za minulého režimu mohlo jenom zdát. I kdybychom v oněch zlých dobách měli k dispozici internet, obávám se velmi, že bychom si takto o náboženství a věcech souvisejících s vírou povídat nemohli.
Také v oblasti badatelské na poli vědní disciplíny zvané
historie došlo k pokroku. Bylo potřeba setřít balast, který na různá období našich národních dějin nanesla marxistická historiografie. To se týká především
husitství a pobělohorského vývoje, období temna, národního obrození, ale i jiných. Protože však tato období velice úzce souvisí - zjednušeně řečeno - s náboženstvím a po listopadu '89 se k novému rozmachu pozvedla především katolická církev, bude ještě třeba na tomto úhoru vyorat mnoho hlubokých brázd, abychom mohli jednoznačně říci ano, tato období přestala býti vykládána tendenčně.
I zdravotnictví se v mnohém zlepšilo, studenti mají možnost studovat na věhlasných světových univerzitách a v kultuře se může prezentovat i to, co bylo minulým režimem striktně zakázáno. Mohou se vydávat knihy, které bolševik házel do stoupy a podobně jako ten jezuita je dával na index "
libri prohibiti".
Kdo na to má, může naprosto svobodně cestovat a poznávat cizí kraje a kultury.
Mezi pozitiva bych si dovolit přičíst i to, že jsme napevno zakotvili v takových strukturách jakými jsou NATO a dovolím si tvrdit nakonec i EU. Po dlouhých desetiletích jsme se stali nedílnou součástí euroatlantické civilizace, jež stojí na - stále ještě chci věřit, že - pevných základech křesťanství.
P.S. Proto jsem v naší malé a improvizované anketě hlasoval "Ne."
Pokud někdo dočetl až sem, děkuji mu za pozornost věnovanou tomuto mému malému zamyšlení nad jubileem, které si dnes připomínáme.