Vzpomněla jsem si na báseň od Josefa Svatopluka Machara, který si psal 40 let s Aloisem Jiráskem.
KOSTI ŽIŽKOVY
(V Čáslavi r.1622.)
Kdos byl ty, poctivý a věrný Čechu,
ctiteli zbožný dávné minulosti?
Kněz Páně snad dle srdce Lutherova
s Husity vřelou krví ve svých žilách
a tak jsi proved, zač ti dlouhé věky
dost žehnat nemohou...
Zlé přišly časy,
král Friedrich ondy bědně ztratil pole,
a císařský hněv na Čechy pad těžce.
Na staroměstském rynku sťaté hlavy
velmožů kdysi, pánů nejpřednějších,
teď trčí bídně na Mostecké věži,
potravou jsouce havranům a vranám.
A Šultýsova za sousední Hory
poslána domů, naražena na hák
nad branou městskou, zírá do ulice,
jíž chodil kdysi jako primas ctěný.
Jednušky římské, když ty hlavy padly,
své hlavy zdvihly, drze posílají
zlovolné jazyky své na procházku,
že jinak jest a jinak ještě bude,
až spleněn bude plevel české země...
To vše jsi slýchal, poctivý ty Čechu,
a ještě více: ani mrtvým nemá
být přáno klidu... V Kutné Hoře vedl
pan mincmistr si ondy jako ďábel:
prý arcivrah ten Žižka, rebel, lupič,
spokojen nesmí zůstat ve svém hrobě,
prý, mordijí, sám zajede si v Čáslav
a dá té šelmě, což jí právem patří...
To slyšel jsi...Vzals oddaných pár bratří
a mluvili jste tiše vážně dlouho.
A v noci šli jste v chrám, hrob otevřeli
a našli kosti otce, želeného
tak tesklivě a často v těch zlých časech.
A poklekli jste - co svíc plápol blýskal
se v slzách vašich - řadou políbili
kost čela toho, složili vše potom,
kde dravé jednušky jich nevyslídí,
a místo označili - -
duše drahé,
zda věřily jste, věk že přijde jiný:
a poklekne k těm kostem v zbožné úctě?
Už svítalo, když domů jste se brali.
A hodiny ty jedinými byly,
jež nazvali jste štěstím v proudech hoře...
Čas zlý byl, přišel horší, přines chvíli,
kdy žebráci a psanci, opouštěli
jste město, kraj i zemi svoji rodnou
a v dálku šli, svým duším hledajíce,
mír, klid a volnost, jež vám doma brány.
A když jste naposledy ohlédli se
a věž viděli, v jejímž stěnu skryty
jsou kosti Jeho, útěchou vám jistě
byl klid jich svatý, který neporuší
katanů ruka, jež vás v dáli žene.
A šli jste, šli... Ó lidé bezejmenní
a neznámí, buď mír i vašim kostem,
jež v cizí půdě kdesi tiše leží!
(Apoštolové)
_________________ Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
Naposledy upravil Dáša Nová dne 22.10.2009 - 01:05, celkově upraveno 1
|