Jiří Motyčka píše:
No, nejsem si zcela jist, zda by se tohle dalo konstatovat beze zbytku o všech římskou církví kanonizovaných svědcích víry (úmyslně toto poslední sousloví nedávám do uvozovek). Obávám se, že z hlediska objektivních historických fakt z jejich pozemského života byli někteří z nich od Boha vzdáleni víc než leckterý z nás.
Ale "víra i hory přenáší" ...
Řešením téhle otázky bych se nezabýval. To už si přebere Bůh. Ostatně, kanonizační řízení se "nevaří z vody".
Obvykle to trvá pár let, než je někdo prohlášen "ctihodným" (tzn. že ještě není klasicky svatořečen, nicméně se zjistilo, že pro svůj život, pro své činy nebo víru, v nejlepším případě pro všechno dohromady, si jaksi zaslouží naši úctu.
Dalších pár let se pak vleče beatifikační řízení, kdy už se naznalo, že dotyčný je nejspíš v nebi, proběhne baatifikace a to už je pak vyzdvižen k tomu čemu se říká "oltářní úcta", čili po něm může být dedikován kostel nebo kaple (asi tak jako u CČSH jsou různé ty sbory Jana Husa, Jana Žižky a podobných person, případně "Božích bojovníků"). V beatifikačním procesu už se musí kandidát beatifikace prokázat nějakým zázrakem, který udělal Bůh na jejich přímluvu (ač si myslím, že protestanti nejsou zázrakům moc nakloněni).
No a uběhne zase nějaká doba, kdy se dotyčný zkoumá dále, počet zázraků na jeho přímluvu (které zkoumá příslušná komise, u nějakých dejme tomu třeba uzdravení složná z lékařských expertů) se během té doby musí přiměřeně zvýšit a zázraky se musí zevrubně prozkoumat. No a nastává kanonizace, kdy je kandidátovi přiznáno to slůvko svatý před jménem.
Čili já bych se o správnost kanonizací zas tak neobával. Trvá to dost dlouho na to, aby se dalo prokázat, jsou li v tom nějaké podfuky nebo ne. Dám konkrétní příklad - 14 františkánů zmasakrovaných po vpádu Pasovských, když si na nich protestanti vybili hněv. Beatifikační proces začal někdy během třicetileté války a není dokončen dodnes, ač stále probíhá.
To je k tomu našemu postoji k svatým.
Jiří Motyčka píše:
Tuto tezi já musím odmítnout z toho prostinkého důvodu, že náš postoj k vašim svatým nepochybně vy považujete za
subjektivní.
Odmítej si, ostatně - co je mi po tom, že...
Jistě může docházet k excesům (legendární je výrok nějaké babky při modlitbě:
"Pane Ježíši, přimlouvej se za nás u Panny Marie."), ostatně to nelze zevšeobecnit. Lidi dneška mají o náboženství mnohdy poněkud zkreslené představy, i co se týče církevní praxe. Proto jako příklad takové pomýlenosti cituji výše tu jakousi babku.
Čili jedinec se můe mýlit, ale to ještě neznamená, že se automaticky mýlí celý kolektiv, jehož je dotyčný součástí. Tedy když modlářské rysy má modlitba té katolické babky, neznamená to, že všichni katolíci jsou modláři. Když to převedu na něco jiného - někde se vyskytne kněz pedofil (viz USA), což ale neznamená, že touhle deviací automaticky trpí celé kněžstvo v katolické církvi, ač se to někdy v mediích tak prezentuje.
Padre ano. Tak vemme slepou holku, narodila se bez zorniček. On jí požehnal, zorničky se jí sice neobjevily, ale začala vidět. Zkoumali to lékaři s výsledkem, že ve vědě pro to vysvětlení není. Mám takový pocit, že ta holka žije ještě dnes.
Ještě to by nám tak scházelo ... 
