Jan píše:
... Pravoslavní si ho poněkud bezdůvodně přivlastnili (pokud vím, tak se sice někde účastnil pravoslavné liturgie, ale to bylo jednou a nejsou snad doklady o tom, že by na pravoslaví přestoupil /oprav mne, jestli se mýlím/), stejně jako Jana Husa (který s pravoslavím v životě nepřišel do styku, jejich vřazení do kalendária pravoslavných světců tedy poněkud postrádá logiku.
Nebudu zde řešit logiku "
vřazení do kalendária pravoslavných světců" ani to, zda si pravoslavná církev kohosi "
přivlastnila" a zda k tomu měla relevantní důvody či nikoli. To je vcelku její problém.
Jisté je to, že Jeroným Pražský byl na danou dobu, o níž se bavíme, velkým a náruživým cestovatelem a disponoval vášní pro poznávání cizích krajů přímo na vlastní oči, nikoli zprostředkovaně. Navštívil mj. spolu s českými šlechtici Svatou zemi a poté také Litvu a
Bílou Rus, kde se seznámil s liturgií ortodoxního ritu.
To se pak hodilo, když se v Praze v r. 1414 začalo rozhodovat o příjímání pod obojí způsobou, kdy Jeroným přispěchal radou i zkušeností právě z Rusi a s východní církví zachovávající původní ritus s přijímáním i Kristovy krve v podobě vína. Pravoslavná aplikace svátosti oltářní v podobě vína podávaného lžičkou byla však pro Jakoubka ze Stříbra nepřijatelná, protože bez ohledu na praktickou stránku věci (římští katolíci měli vždy k slzám dojemnou péči o to, aby se konsekrované víno z kalicha nevycintalo či "
nevycejpralo"
) rozhodoval vždy prapůvodní způsob prvotní církve.
Jeroným se s pravoslavím přímo seznámil, ale jak ho znám, k této konfesi by pravděpodobně nepřestoupil jenom proto, že součástí jejího ritu bylo přijímání podobojí. Objevují se hypotézy, že Jeroným Pražský začal přijímat podobojí dokonce ještě před Jakoubkem ze Stříbra. Zda to bylo na základě zkušenosti s pravoslavím, můžeme jen spekulovat, i když bych to apriori nevylučoval.
Pozn. Co se týče Husa, tak ten je ve výše uvedených souvislostech úplně mimo zorné pole těchto úvah.
