To mi připomíná, že jsem sem někam chtěla napsat o tom jak blbnou neapolitánci se svatejma. Je to zkráceně opsané z Neapolských fragmentů od Lenky Uchytilové, která učila na tamní univerzitě:
"Důstojník britské tajné služby Norman Lewis přijel do Neapole v roce 1943 se Spojenci a z jeho deníku se dočteme mnoho o neapolských svatých. Píše o tom, že kostely byly v té době přeplněny různými obrazy a plastikami, které mluvily, krvácely, kývaly hlavami a vylučovaly pot i léčivé šťávy. Svatá v kostele Carmine udivuje tím, že se jí po čase ochodí boty jako kdyby je skutečně používala, jiný kostel má díru, kam když strčíte hlavu, zaručeně vás přestane všechno bolet.
K NEJBIZARNĚJŠÍM SVATÝM PATŘÍ OTEC PIO, KTERÝ V DOBĚ VÁLKY STARTOVAL K NEBI JAKO RAKETA, aby chránil italské piloty proti Angličanům. Jeho podobenky najdeme v každém obchodě, elegantnější obchody je mají diskrétně v zadní místnosti či na toaletě. Padre Pio je tak mocný, že dokáže ještě dnes zastavit provoz na nejfrekventovanější silnici v Casertě: jednoho rána se objevil jeho obličej na zdi domu na via Appia, což zablokovalo provoz, tisíce lidí chtějí vidět zázrak-kříž a obličej. Po několika dnech vyjde najevo, že obličej patřil Che Guevarovi, kterého zde před lety vypodobnili studenti, a který vytanul na povrchu po vytrvalých deštích.
Lidé doslova dychtí po zázracích a adorují i ty nejpodivnější svaté, již by jim je zajistili. Ženy omdlévají v deliriu před nejrůznějšími relikviemi a ty musí být v kostelech pečlivě uzamčeny, protože by si někdo rád odnesl domů kus kosti s certifikátem a tam vystavil na čestném místě v naději, že se mu bude zdát o správných číslech v loterii.
Patronem Neapole je svatý Januarius Gennaro. Mučedníkova krev - tmavá hmota v lahvičce během jednoho procesí roku 1389 údajně zkapalněla a to se pak stávalo každý rok. Pokud zázrak vynechal, zpravidla vybuchl Vesuv.
A tak, když roku 1799 Gennaro připustil, že láva dotekla až do Neapole, obyvalelé ho obvinili z kolaborace, sochu hodili do moře a nahradili ji svatým Antonínem Abatem. Přišel další výbuch a rybáři byli pověření, aby Gennara ze dna znovu vylovili.
Od té doby je zázrak zkapalnění předváděn věřícím 3x za rok, kněz obrátí proti světlu svící hruškovitou lahvičku a několikrát jí otočí jako při ochutnávce vína. Hmota začně klouzat podél stěn a zázrak je tady, každý se dere dopředu a chce nádobu políbit, krev se mezitím konzistencí a barvou podobá octu balsamico.
V devadesátých letech vyšel v odborném časopise Nature článek Woorking bloody miracles. Podle něj je krev thixotropem, jako například kečup. Látka při zatřesení přejde z pevného do kapalného stavu. Už ve 14. století ji bylo možno vyprodukovat z vaječných skořápek, soli, vody a jistého minerálu, který se nachází ve vulkanickém prachu na svazích Vesuvu (chemicky jde o hydroxid železa s kuchyňskou solí rozpuštěný ve vodě). To, že se někdy ampulí hodiny pohybuje, aniž by se uvnitř cokoli hnulo, dokazuje, že jako posledního katalyzátoru je třeba evidentně dosáhnout určité vlhkosti vzduchu, například několikahodinovým modlením v postranní kapli."
_________________ Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
|