Na toto téma jsem objevil zajímavý článek, který zde dávám k diskuzi.
Sion očima archeologů nám přináší nový a řekl bych pravděpodobný scénář posledních dní, hrstky statečných bojovníků v čele s Janem Roháčem z Dubé. Zde je citace článku:
Dobytí Sionu je záhadné
Nedaleko od Kutné hory stojí víska Chlístovice a za humny v lese na strmém ostrohu nad říčkou Vrchlice stojí zbytky hradu. Nechal ho v roce 1426 postavit husitský vojevůdce Jan Roháč z Dubé po svém odchodu z veřejného života. Nazval ho Sion
Zikmundův škůdce
Hrad postavil jako správní centrum panství a své sídlo Jan Roháč z Dubé. Jenomže člověk často míní a doba ještě častěji mění. Bývalý vojevůdce nebyl první ani poslední, kterého osud zaskočil.
Politický vývoj Roháče postaví na stranu nekompromisních nepřátel císaře Zikmunda. Ten nelení a prohlašuje ho zemským škůdcem. Obležení hradu na sebe nedává dlouho čekat.
Kruté oblehání?
Obléhání trvá plné čtyři měsíce, posádka se urputně brání. Až válečná lest císařských vojáků jednu z posledních bašt husitství zdolává. Podkopávají se pod hradbami a hrad dobívají.
Sion byl dobyt 6. září 1437 a již za tři dny byl hejtman se svými druhy v Praze mučen a pověšen.
Alespoň tak to líčí v rozsáhlé publikaci České dějiny její autor Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Ale v souvislosti se Sionem přicházejí na řadu pochybnosti.
Nebyl to mocný hrad
Rozloha hradu je přibližně šedesát krát čtyřicet metrů. Nejedná se tedy o mocnou opevněnou stavbu, spíše o hrádek. Piccolominim uváděných devadesát obránců by se tam při sebevětší snaze prostě nevešlo. A pokud, čirou náhodou ano, kam by asi umístili zásoby nejméně na čtyři měsíce?
Nestřílelo se tolik
Ještě dnes je možné ve zříceninách narazit na kamenné koule z praků oblehatelů. Našlo se jich zatím kolem stovky. Středověká válečná taktika nebyla nijak složitá a náročná. Při obléhání hradu byly vždy k dispozici alespoň dva praky. Každý z nich dokázal vystřelit čtyřicetkrát za den. Kolik koulí by to muselo být za čtyři měsíce?
Neválčilo se tak moc
V šedesátých letech minulého století zříceniny podrobně prozkoumali archeologové. Ze všech nálezů představovaly válečné předměty nějakých pět procent. Je to poněkud málo. U ostatních hradů, zničených po dlouhodobém obléhání, jde o pětašedesát až devadesát procent.
Navíc archeologové nenašli žádné pozůstatky po údajném podkopání hradu, nebo dokonce jen samotných hradeb.
Nebyl to Zikmund, ale Roháčův synovec
Velitel obléhatelů Hynek Ptáček z Pirkenštějna byl synovcem Jana Roháče. Čtyři měsíce urputně bojoval, ale Sion dobil jen pár dní před příchodem posil netrpělivého císaře Zikmunda.
Nebylo co pít
To nejlepší na konec. Na "nedobytném" hradě není studna. Ani jímka, kterou by šlo odněkud napustit, nebo studánka či pramínek. Jediný zdroj vody, bez které čtyři měsíce nevydrží ani nejdrsnější válečník, je říčka Vrchlice. Sice malý kousek od hradu, ale za hradbami. Představa přestávky v boji, během které si obránci skočí k potoku pro pár věder vody, je neskutečná.
Nebyl to chudý husita
Je to trochu moc náhod na jeden malý hrádek, pozdějším papežem označovaný za pevný a nedobytný hrad. Jak to všechno skutečně bylo, ví snad jen skupina duchů, podle pověsti střežící poklady Jana Roháče z Dubé.
Duchové nám určitě nic neprozradí, a tak můžeme alespoň přemýšlet o záhadě středních Čech. Našla by se zde ještě jedna nesrovnalost. Ve škole nám přece vždy tvrdili, že husité si byli naprosto rovni a neměli žádný majetek. Vše přece naházeli do kádí na rynku. Ale že panství a finance na stavbu hradu měl čirou náhodou právě hejtman…?
....toť citace elaborátu z webu lovecpokladu.cz a teď by se k tomu vyjádřila moje osůbka 
♦ Za jakým účelem byl hrad Sion postaven víme...bylo to roku 1426.
♦ Ano, byl to malý hrádek, který unesl max. 100 členů posádky.
♦ A teď k meritu věci. Budoucí papež Silvius byl za husitských válek vlastně ještě dítě, které bylo v Římě vychováváno v duchu tehdejší římsko-katolické politiky a tedy byl ten, který později husity nenáviděl. Asi dvacet let po skončení husitský válek přijel do Čech, aby sepsal o těchto bouřlivých dobách kroniku.
Nebyl tedy nestraným kronikářem, ani soudobým pozorovatelem....jeho zápisky je bohužel třeba brát s reservou, ačkoliv jsou přínosem k historii...je ovšem nepochybné, že Silvius měl přístup k materiálům, které již smutně zavál čas
Proč to činil, věděl on sám, osobně se domnívám, že i on byl svým způsobem fascinován skutečností, že nějácí sedláci s cepem, zvítězili nad římskou válečnou silou v čele s Žižkou, kterého on sám nazval "potvorou ohyzdnou, která z podivného šlechtické rodu vzešla" a chtěl se proto dozvědět, jak to bylo vůbec možné a co je hnalo vpřed do krvavých bitev.
Toliko k Silviusově záznamům, které nemohou být důkazem ve věci.
♦ Jan Roháč z Dubé rozhodně nemusel být chudým šlechticem a jistě nebyl, doby kdy se házel společný groš do kašny byly přece dávno pryč.
Co víme je toliko, že Jan jeden veliký poklad vlastnil...byla to majetková Zemská kniha, tedy kniha, kde byl zaznamenán veškerý nabytý majetek české šlechty za husitských válek ( dnešní "elvéčka" ) a tuto knihu měl u sebe na Sionu.
Toto věděl i jeho synovec Hynek Ptáček, a právě proto Sion pouze obléhal a nezaútočil na něj. Najisto se svým strýcem naoko vyjednával, aby knihu získal. Měl strach, že strýc knihu zničí a on zůstane bez nabytého majetku.
Navíc se vědělo, že Zikmund byl v té době již očividně těžce nemocen a tak Ptáček a Roháč možná kalkuvali s jeho smrtí, která by situaci na Sionu pravděpodobně zvrátila.
To může vysvětlovat i to, že ač na hradě nebyla voda a potraviny, tak Roháč tuto situaci ustál...dlouhé čtyři měsíce obléhaní a asi s pomocí právě Ptáčka.
Rozhodně se nebojovalo tvrdě a dlouho, jak prokázal archeo-průzkum.
Roháč byl však k Zikmundovi a jeho pomocníkům zatvrzelý a se synovcem se nedohodl.
Roháč nebyl hloupý a jistě věděl, že jde na Sion vlastně umřít ( pokud nepřijde pomoc např. od polských bratří ), jinými slovy spáchat sebevraždu s proti Zikmundovským odkazem, což se mu v podstatě povedlo, neboť tím, že jej Zikmund nechal oběsit ve stavu šlechtickém, tak na sebe opět přivolal hněv české šlechty, která mu již v podstatě zobala z ruky...udělal v podstatě další fatální chybu jako v Kostnici s Husem...
Vraťme se však Roháčovi. Zikmund se z Prahy neustále dotazoval na výsledky dobývání Sionu Hynkem Ptáčkem a samozřejmě mu po měsících "status quo" došla trpělivost a poslal svoje žoldáky tuto věc jednou provždy vyřídit.
Ptáček se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, strýcem a Zikmundem.
Dobře ví, že by jej Zikmund za svoji nerozhodnost nepochválil ( v nejlepším případě
) a tak musí rychle jednat...Sion s obrovskou přesilou dobude...společně se na tom však již podíleli Zikmundovi kumáni, kteří na příkaz Zikmunda přivezli zajatého Roháče živého do Prahy a Zikmund, na smrt nemocný stařík se naposledy zaradoval...proklatý rožmberk a český tyran
musí opustit zanedlouho Prahu a to, oč většinu života bojoval nechává za svými zády... smrt mu zastoupí cestu ve Znojmě.
Ptáček však dopadl také špatně, neboť Roháč svůj poklad sice kupodivu nespálil, ale v knize chyběly záznamy o jeho majetku, které někdo nožem vyříznul...
uff to bylo dlouhýýý
, Roháč se stal "lapkou" a byl vystupňován tlak na likvidaci tohoto, teď již oficiálně zemského škůdce. Ale že by někoho zradil, to snad ne. Rozhodně nezradil ideály, za něž spolu s bratrem Žižkou bojovali...
