Nevím, zda jsem toto moje malé zamyšlení zařadil do správného topicu, ale kdyby měl někdo lepší nápad, tak to s radostí přesunu. Děkuji.
Dáša Nová píše:
... Když jsem pak jezdila do Itálie, divili se, proč jsme se Slovákama nebojovali a nechali je odejít. Tak jsem je odbejvala tím, že kdyby Slováci měli moře, určitě by se o něj bojovalo...přitom je mi líto i těch Tater ...
Ano, takto se může divit jen ten, který nezažil krutou a krvavou válku v bývalé Jugoslávii, největší konflikt v Evropě od 2. světové války! Tak hloupě se může divit jen ten, kterému jeho sourozence nebo rodiče, manžela či manželku nebo jeho dítě nezabila kulka vystřelená z kalašnikova jejich příbuzného, který řízením osudu nebo čirou náhodou žil v jiné republice Jugoslávie.
Díky Bohu při rozdělení Československa nedošlo k obdobné bratrovražedné válce. A to zcela oprávněně s úlevou přivítal celý svět. Bohužel se na to rychle zapomnělo.
Kdyby k válce - nedej Bože! - došlo, kdopak by v tomhle konfliktu asi tak obsadil roli Srbů? Myslím, že odpověď na tuhle sugestivní otázku je nasnadě. Byl by to ten větší nacionalista z těch dvou rozdělovaných národů. Po válce, až by pozůstalí počítali své mrtvé příbuzné a každý rok plakali nad hroby svých blízkých - to ti "šťastnější", kteří mohli těla svých mrtvých příbuzných pohřbít, protože je našli -, psychicky nalomeni by vzpomínali na to, jak úplně zbytečná to byla válka, ať už byla rozpoutána z jakéhokoli důvodu. A Mezinárodní trestní tribunál pro bývalé Československo v Haagu by po válce začal vydávat mezinárodní zatykače na české nebo/i slovenské válečné zločince, protože jak ukázala Jugoslávie, pověstná slovanská "holubičí" povaha by se ukázale zase jako pověra.
Ano, tomuhle nezměrnému lidskému utrpení a této mezinárodní ostudě jsme se velkým obloukem vyhnuli ...