Motto. "Nic nebylo jejich úmyslům vzdálenější než útok a válka; ne oni, ale jejich protivníci vyvolali krveprolití a hrůzy ničení. Oni byli první v Evropě, kdo ne pro pozemský majetek, ne pro světskou moc a vládu, ale na ochranu ohrožených nejvyšších lidských statků, práva na sebeurčení a svobody svědomí, jen z donucení sáhli ke zbrani a strašlivý dlouhý boj proti celému ostatnímu světu, který nezamýšlel nic menšího než jejich úplné vyhubení, nejen přijali, ale podivuhodně vítězně dovršili."
Tímto výstižným citátem zakladatele moderní české historiografie chci uvést zamyšlení nad velikánem národního obrození.
V historických hodnoceních husitské epochy se autoři těchto děl někdy velice obtížně vyrovnávají s tím, aby jejich byť i kritický náhled byl veskrze nezaujatý. Zčásti nebo zcela neobjektivního hodnocení husitské revoluce se dopouštějí někteří katolicky orientovaní domácí i zahraniční autoři, kteří ve svých odborných pracích mnohdy zcela opomíjejí i sociální a nadnárodní aspekt husitské revoluce a ve svém svatém zápalu vlastně poodkrývají svůj konfesijní přístup.

Jeden z našich nejvýznamnějších historiků František Palacký postavil husitství do popředí českých dějin, a přesto mu tento jeho subjektivní postoj nebránil v tom, aby jevy, události i jednání jedinců posuzoval objektivně a kriticky. Proto se své profesi a jejímu poslání svým rozsáhlým dílem nezpronevěřil. Vždyť Palackého imperativ "... má-li historie nám býti učitelkyní, nesmíme dělati z ní sobě - děvky !" by měl být nejzákladnější směrnicí nepsaného kánonu historika. Přestože v některých ohledech bylo již pochopitelně Palackého dílo překonáno, jsou jeho monumentální Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě stále nevyčerpatelným zdrojem poznání, z něhož vychází i dnešní, mladá generace historiků. Současná česká historiografie samozřejmě analyzuje husitskou éru novým pohledem bez ideologizujícího a v nedávné době marxistickou historickou vědou tak zdůrazňovaného přístupu třídního.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po babicce mi zustalo toto nekoliksvazkove dilo. Musim uprimne rici, ze se Palackeho mluvy trochu bojim. Nejsem si jist, zda z toho budu vlastne nejak moudrej.
A propos...z ceho Palacky vlastne vychazel pri sepisovani teto narodni historie?

Ano, Jáchyme, Palackého dílo není skutečně oddechovou četbou na nedělní pošmourné odpoledne. Mohl bych Ti tady vyjmenovávat sáhodlouze, z kterých archivů Palacký čerpal. Byl by to dlouhý seznam. Věř, že to byla profesionální práce historika, který vycházel z kritického zkoumání a porovnávání různých pramenů. Právě tuto metodu, bez níž se historik nemůže obejít, Palacký novátorsky aplikoval.
Místo toho Ti však vřele doporučím dílo Jiřího Kořalky: František Palacký. Tam najdeš vše. Je to strhující četba o dodnes stále nedoceněném velikánu našeho národa. Jiří Kořalka měl nějaké problémy s publikační činností za bolševika a o to víc je to dílo svěží a aktuální. A pokud Tě neodradí šestisetstránkový text, vhůru do toho!

Hlavně byl Palacký tím prvním kdo v celku a v takém rozsahu sepsal dějiny Českého národa. Každý kdo přišel po něm už měl svým způsobem ulehčenou práci tím, že z něj mohl vycházet a také v drtivé většině vycházel.

Diky chlapci. Jen jsem se trochu bal, zda i v pripade Palcakeho nebylo obcas vareno z vody jen pro povzbuzeni narodniho sebevedomi. Neco jako v pripade rukopisu.
No ja mam s obdobim narodniho obrozeni jeden zasadni a zrejme neprekonatelny problem. Priserne mne nebavi. A nebavilo. Mozna to ted zni rouhacsky a rikate si, ze jsem tudiz spatny vlastenec, kdyz se o tuto eru naseho budovani ceskeho podvedomi nezajimam, ale mne to proste nechytne. A nejsem schopen tu knihu pak docist.

Nemůže každého bavit všechno. Pokud pominu husitství, tak další téma pro mě je období Pánů z Krumlova a následně Rožmberků, Doba temna a pak vznik První republiky. V ostatních časových obdobích docela plavu.

Určitě nebylo. Jeho největší studijní cesta směřovala do Itálie, kde dlouho studoval ve Vatikánském archivu, jednom z největších na světě. Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Chci poznámku k Rukopisům. Palackého velkým vzorem a nakonec i učitelem byl další z titánů národního obrození Josef Dobrovský. Se svým učitelem se však Palacký diametrálně odlišoval v názoru na pravost Rukopisů. Zatímco Dobrovský odvážně, kriticky a hlavně veřejně odsoudil Rukopisy jako padělky, Palacký věřil v jejich pravost. Dle mého názoru to nebylo u Palackého selhání ani tak profesní, jako spíše lidské. Snažím se ho pochopit. Možná ve skrytu své duše dal Palacký přednost svému cítění obrozence a vlastence před nekompromisním postojem historika. Nevím, ale bylo-li to nějak takhle, z ryze lidského hlediska a v souvislosti s dobou Palackého chápu a tento postoj nám naopak může našeho Otce národa zlidštit.

Dnes už názor na toto období nemusí být nutně legitimací prokazující vlastenectví. Bylo to bezesporu obrovské vzepjetí národní, probuzení odepisovaného národa Habsburského soustátí. Spousta názorů na toto období našich dějin je kontroverzních. Ale víte, co je zajímavé? Drtivá většina lidí, kteří mají nagativní názor na husitství, má obdobný názor i na obrození. A to je příznačné.

Ja vim, ze se tehdy dely velike veci a ze ti lide jako Palacky, Dobrovsky, Jungmann a dalsi meli stejne velkou odvahu jako mistr Jan a nebali se verejne hlasat pravdu a povznaset ducha naroda i pres rizika, ktera z toho v te dobe plynula. V Husove dobe by je nejspis upalili. To uz v dobe CK monarchie nehrozilo, ale nijak to nesnizuje jejich odvahu. Ja jen nejak davam prednost tomu aktivnimu odporu, pred tim pasivnim.

Včera na ČT2 byla uvedena repríza dokumetu o Františku Palackém z r. 1998. Byl zajímavý hlavně tím, že dle mého názoru byl vyvážený s akcentem na jeho monumentální dílo Dějiny a převratný a moderní Palackého přístup k badatelské činnosti spočívající v odklonu od kronik směrem k relevantnějším pramenům. Hlavní slovo v dokumentu měl Dr. Kořalka, patrně náš největší znalec života i díla zakladatele moderní české historiografie.
Byl tam uveden jeden pozoruhodný pohled na věc, který si už dnes spousta kritiků Palackého (díla) vůbec neuvědomuje. Totiž to, že na dílo obdobného rozsahu, na němž se už v té době (1. pol. 19. st.) v zahraničí podílely celé instituce a mnoho jednotlivců, byl Palacký uplně sám! Jak sám říkával na té své obří stavbě byl "stavitelem i podavačem". Ano, a to doslova. Neboť např. ve Vatikánském achivu prozkoumal na 5000(!) listin a z 500(!) pořídil vlastnoručně opisy. (Tato 2 čísla se velmi dobře pamatují, proto uvízla i v mé opotřebované paměti.) Ke konci jeho pobytu v Římě mu už vypovídal zrak a měl i jiné zdravotní potíže pramenící z přetěžování organizmu, únavy a nedostatku odpočinku.

V závěru dokumentu byla nastolena zajímavá otázka, totiž ta, zda ještě v dnešní době můžeme nazývat Palackého z dnešního pohledu už možná úsměvným archaismem "Otec národa"? Nebyla na ní dána jednoznačná odpověď resp. byla, ale vyhýbavá. Pouze bylo uvedeno, že z pohledu doby Národního obrození a následného vývoje jako otec národa chápán byl zcela určitě. Nahlíženo prizmatem doby počínajícího 3. tisíciletí, je pro někoho toto označení rovnou nepřijatelné nebo aspoň kontroverzní. Je mi ale úplně jedno, jaký mají na toto označení názor "všeznalí" současní kritici jeho díla a politického angažmá, ale já s ním problém nemám...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já se předně musím přiznat, že tomu pojmu nerozumím a plete se mi s "Otcem vlasti" (Karel IV.).
Ale položme si otázku, který ze současných historiků může říci, že by jeho dílo bylo vydáno v tolika vydáních a ještě 100 let po prvním vydání?
Je nutno si přiznat, že v některých teoriích se vývoj posunul trochu jinam, ale ne tak rázně jako u kvanta jiných historiků.
A především, už mu nikdo nesmaže prvenství v založení moderní české historiografie.
Množství nejstarších šlechtických rodů nazýváme podle označení, kterého užíval Palacký a u množství obecních částí, vesnic a měst došlo k oficiálnímu ustálení až na Palackého popud. Pak mě už jen napadá, že dodnes se v odborných kruzích využívají staré edice pramenů, které Palacký vydal.
Mohli bychom dnes ukázat na někoho, kdo má srovnatelně dalekosáhlé zásluhy - veřejně viditelné a doposud živé?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Je to velice jednoduché a i zapamatovatelné. Palacký byl jednoznačně vůdčí osobností procesu, jemuž dnes říkáme "Národní obrození" a které se snažilo v prvé řadě přispět k "probuzení" národa, uvědomění si vlastní národní identity v rámci R-U i identity jedince patřího někam do společenství národa.

Protože se dnes mnozí snaží podobně jako husitství, tak i národní obrození všemožně bagatelizovat, znevažovat, ignorovat ale i zesměšňovat, tak do jejich slovníku se pochopitelně "Otec národa" hodit nemůže a pomalu se na něj na rozdíl od "Otce vlasti" zapomíná. Souvisí to také s tím, že pojem "národ" je těžko definovatelný a že dnes v době globalizace a integrace v rámci EU se pojem "národ" stává pomalu nepotřebnou veteší. Opak je pravdou a až se jednou za několik desetiletí/století bude třeba EU zase rozpadat, bude možná zapotřebí nového Palackého.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já taky říkám a píšu, že Pekařův pohled na českou historii ovlivnila bezpochyby jeho konfese katolíka, ale přesto jeho erudici dokážu složit hold a nemám potřebu u něj tak okázale akcentovat to, že jeho katolictví nestranný náhled vpodstatě taky vylučuje...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dnešní díl "toulek" na ČR 2 - Praha byl věnován Františku Palackému.
Věřte, že tento díl stojí za poslechnutí, a to zdaleka ne jenom pro příznivce Palackého. Dozvíte se v něm mj. např. i to, proč zakladatel moderní české historiografie nejedl husu.
Potenciálním posluchačům přeji příjemný poslech.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

F. Kutnar a J. Marek o Palackém a jeho díle mj. píší:
"... k němu se v souhlasu i nesouhlasu vrací všechna příští česká historiografie, aby v něm pokračovala, doplňovala jej, revidovala a korigovala, aby se v nových a nových situacích vypořádávala s jeho dějinnou filosofií a jeho politickým odkazem. Tento úděl historikova díla vypovídá sám o jeho nesporné hodnotě, o velikosti jeho tvůrce a odlišnosti ode všeho, co bylo v české historiografii před ním a po něm."

zdroj: F. Kutnar - J. Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, I. Od počátků národní kultury až po vyznění obrodného úkolu dějepisectví v druhé polovině 19. století, Praha 1973, str. 152

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)