Jihočeský klášter řádu cisterciáků ve Zlaté Koruně jistě netřeba příliš představovat. Leží asi 8 km od Českého Krumlova. Založen byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1263, kdy do něj přišli mniši cisterciáci vyslaní z rakouského kláštera Heiligenkreuz ( http://www.stift-heiligenkreuz.org ) a od samého počátku neměl snadné žití. Vítkovci - předkové Rožmberků - v tomto klášteře viděli možné ohrožení svých mocenských zájmů v jižních Čechách a proto mu škodili jak mohli.
Jaký má vztah k husitství? V roce 1420 klášter napadli husité, dobyli ho a mnichy do jednoho oběsili na stromě v klášterním nádvoří. Z mého pohledu se jedná o neospravedlnitelný masakr, protože cisterciáci jsou řádem, který vně klášterních zdí nepůsobí, jedná se o řád čistě kontemplativní a nepředstavovali tedy pro husity žádné nebezpečí.
Až do 17. století nebyl klášter osazen komunitou a až ve zmíněném 17. století došlo k velké renovaci, jejímž výsledkem je dnešní podoba. Roku 1785 klášter zrušil Josef II. a zrušený klášter odkoupili Schwarzenberkové. Ti do kláštera umístili naprosto nevhodné manufakturní provozy. Za 2. světové války protektorátní úřady Schwarzenberkům klášter zkonfiskovaly. V roce 1948 klášter převzal stát. Do r. 2000 jej spravovala Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích a od r. 2000 dodnes je areál ve správě NPÚ (Národní památkový ústav) České Budějovice.
A nějaké obrázky:


Trocha historie nikoho nezabije.


Žhavá současnost.


Kapitulní sál - má nádhernou akustiku.


Klášterní knihovna.

Vloni jsem klášter navštívil, rozhodně k návštěvě doporučuji. Prohlídkový okruh zahrnuje klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (zajímavůstkou je zde imitace náhrobku Přemysla Otakara II.), klášterní knihovnu, opatskou kapli Sv. Andělů strážných, křížovou chodbu, kapitulní sál a refektář (čili jídelnu komunity).


Opatská kaple sv. Andělů strážných.

_________________
Ut omnes unum sint.

No, nevím, zda by jim na všechny mnichy stačily větve jednoho stromu.
Ale k věci. Ano, Zlatokorunský klášter husité dobyli, a to dokonce dvakrát. Nevím, které dobytí měl citovaný na mysli, ale to nevadí. Při tom druhém, které se odehrálo při začátku Žižkovy podzimní ofenzívy v jižních Čechách, opat Rutger nejprve požádal do Budějovic o ozbrojenou pomoc, ale dále ti zbylí, kteří nebyli oběšeni na stromě, na nic nečekali a z kláštera prchli. Cisterciáci ze Zlaté koruny nalezli nakonec útočiště v rakouské Kremži.

Ještě malá, poněkud obecnější poznámka k tomu. Žižkovým bratřím, kteří klášter dobývali, pomáhali i klášterní poddaní, kteří na tyto řeholníky, "živící se" pouze kontemplací měli dávno spadeno. Tím neomlouvám "chiliastický teror" vůči mužským i ženským řeholím, pouze je třeba i tyto excesy chápat v širokých dobových souvislostech.
K důvodům, které vedly husity k této nenávisti vůči klášterům, těmto "peleším lotrovským"a jejich osazenstvu, podrobněji zde a něco málo ještě i tady.
Je to však tak závažné téma, že by se na něm nechala klidně obhájit disertační práce.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Enem pár poznámek:

=Opat žádal o ozbrojenou pomoc - no proč by ne, má se nechat jen tak zabít?

=Poddaní měli na klášter spadeno - dá se to vyložit v souvislosti s realiemi cisterciáckého mnišství. Každý klášter měl jako svou součást "fratres conversi" neboli konvrše či obláty, prapůvodním posláním těchto byla práce na klášterních pozemcích, aby se mniši mohli věnovat cele modlitbě. Pokud jim to vadilo, mohlo k nějaké pomoci obléhatelům dojít.

=Obláti fungují u cisterciáků dodnes, jen jejich poslání se změnilo. Jedná se o společenství mužů a žen, kteří žijí ve světě, ale mají určitý podíl na životě klášterního společenství, např. účastí na částech společné modlitby nebo slavení Eucharistie.

= Ovšem to nic nemění na tom, že klášterníci, pokud by je husiti nechali na pokoji, nepředstavovali pro "revoluci" nebezpečenství.

= Je dost dobře možné, že některé kláštery nežily tak jak měly, ale nelze to zevšeobecnit úplně na všechny. A právě z tebou uvedeného odkazu se zdá, že husiti zevšeobecnili co se dalo...

_________________
Ut omnes unum sint.

Vyčítal jsem mu to snad? ...
To nebyla výtka, to bylo pouhé konstatování historického faktu v prezentovaných souvislostech.

Zkrátka museli na ně makat, aby se oni mohli věnovat té své kontemplaci. O. K.
V nedávné době se však tomu říkalo příživnictví a jedna biblická parafráze zní: "kdo nepracuje, ať nejí ..."

No, tak to se obávám, že tohle je přesně jedna z mnoha otázek, na niž by měla dát odpověď ona mnou výše zmiňovaná dizertačka. Tedy pokud by tu dizertační práci ten dotyčný obhájil, že.

Jo, dejme tomu!
Je třeba si však uvědomit, že současná, nejen česká historiografie zařadila husitské hnutí mezi "revoluci před revolucemi". A jak to ve všech revolucích, aniž bych to chtěl nějak bagatelizovat, chodí? No, přece když se kácí les, lítají třísky, není liž pravda ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

S těma tříškama při kácení lesa opatrně, tím se dá ospravedlnit vpodstatě jakýkoliv masakr.

Znám ten veršík z Písma.
Zapomenul jsem podotknout jaká to byla práce - fratres conversi pracovali na polích. Mniši fyzicky pracovali taky, ale ne mimo areál kláštera. Ve Vyšším Brodě u cisterciáků dodnes funguje třeba knihařská dílna, bratři ve středověku měli také své fyzické činnosti - jednak činnost asi všeobecně známou - dělali opisy knih, dále třeba pracovali na zahradách, řada řeholníků třeba ovládala řezbařinu nebo malířinu ("Mistr Vyšebrodského oltáře" mohl být taky řeholník, dodnes se pořádně neví, co to bylo zač). Takže s tím příživnictvím opatrně. Mniši taky pracovali, ale trochu jinak. A i na těch polích dělali, ze středověku se zachovaly iluminace z knih, zobrazující mnichy obdělávající pole. Viz:

_________________
Ut omnes unum sint.

Možná že při vypálení tohoto kláštera došlo k nějakému usmrcení, ale oběšení všech kuklíků na stromě je pouhá pověst. Znám ještě jednu. Když se zlatokorunští kuklíci dozvěděli, že se blíží Táborité, vzali do zaječích směrem k Budějcím. Cestou ale byli ve vesnici Opalice dohnání. Tak si vylezli do koruny stromu, kde byli zázrakem panenky Márijky přehlédnuti. Táborité přešli, kuklíci slezli a šťastně a bez úhony dorazili ke svým spolupapežencům do Budějc.
Zde jsou "nevyvratitelné" důkazy:
http://sabin.rajce.idnes.cz/Maskovec%2C ... 200022.JPG
http://sabin.rajce.idnes.cz/Maskovec%2C ... 200024.JPG
Tak která verze je pravdivá? Žádná přeci. No ale když mluvíš s někým neinformovaným, tak si můžeš vybrat jakou chceš.

Ještě bych se na okraj vrátil k "chudobnému" životu zmíněných kuklíků. Původně se tento klášter jmenoval Trnová Koruna, protože mu byl králem dán do vínku trn z Kristovo koruny, ale časem byl už klášter tak bohatý, že se jeho název změnil na Zlatá Koruna. Toť vše k masakru a chudobě.

P.S. Jo a pokud budeš chtít ještě něco vědět z jižních Čech, tak se na mě klidně obrať.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Vidíš, a nás učili v dějáku už před nesčíselně lety, že Zlatá Koruna je název upomínající na to, že klášter založil Přemysl Otakar II., prostě se to později přejmenovalo po zakladateli - takže máme tu dvě zcela rovnocenná tvrzení. A jak víme, jsou li dvě rovnocenná protichůdná tvrzení, lze se s dobrým svědomím přiklonit ke kterémukoliv z nich.

_________________
Ut omnes unum sint.

Vidíš, a já zase tadyhle
čet' tohle: (to se nám to pěkně rýmuje )

"Původ názvu:
Přemysl Otakar II. daroval klášteru, který založil, údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Na Přemyslovo přání byl klášter podle této relikvie nazván Svatá Trnová Koruna (Sancta Corona Spinea). Je doloženo, že na počátku 14. století došlo ke změně názvu na Zlatá Koruna, pravděpodobně v souvislosti s velkým bohatstvím kláštera. Tento lidový název se přenesl i na obec vzniklou v blízkosti kláštera, který sám však stále užíval svého původního jména." ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

PRAVDĚPODOBNĚ - to ještě není stoprocentní jistota.

_________________
Ut omnes unum sint.

Náhodou jsem narazil na toto fórum a téma...
... a jen bych chtěl dodat, že toto je 100% novodobá pověst. Pokusím se vysvětlit proč.

Podle původní pověsti (těžko říct, jestli se zakládá na pravdě) část mnichů z kláštera uprchla a ty, kteří utéct nestihli, husité pověsili na lipovém stromořadí, které vedlo podle laického kostela svaté Markéty ke klášteru (někdy se uvádí, že byli oběšeni přímo na lípě u svaté Markéty, kostel byl dávno zrušen, ale měla by na něm být pamětní tabule). Pověst dále uvádí, že od té doby (vlivem nespecifikovaného zázraku) na lípě rostly listy, které byly stočené do kornoutku a připomínaly mnišskou kápi. Jelikož celé stromořadí postupem časů zaniklo (včetně lípy u sv. Markéty) a zůstala z něj jediná lípa, na které ale kornoutovité listy nerostou, přesunula se pověst na lípu na kláštěrním nádvoří, na které se tyto listy také objevují. Tahle lípa (zvaná Kapucínka) ale husitské doby nepamatuje, je stará "jen" kolem 400 let. Jinak ještě pověst pokračuje, že část uprchlých mnichů byla pronásledována a podařilo se jim před husity ukrýt až v dutině starého dubu u Opalic (vybetonované torzo památného stromu stále existuje).

Na celé pověsti ale trochu nesedí dvě věci. První je ta, že podle pověsti před husity všichni utekli a kdo neutekl, byl zabitý. Pak by nezbyl nikdo, kdo by (vůči husitům) negativně vyznívající příběh mohl odvyprávět. Druhá nesrovnalost - do puntíku identická pověst (husité, klášter, oběšení cisterciáci, lípa, listy do tvaru kápě) se vyprávěla i o Sedlickém klášteře.

Obojí pak docela koresponduje s tím, že téměř všechny pověsti o husitech, které je vykreslovaly ve špatném světle, dodatečně vymysleli a mezi lid rozšířili jezuité. Někde si je lidi překroutili zpět tak, aby z husitů byli zase hrdinové, jinde to holt zůstalo (když je do pověsti zahrnuta skutečná lípa, jejíž listy připomínají kápě zabitých mnichů, tak to ani moc nejde).

Jirka

Doufám tedy, že ta náhoda byla šťastná a já nebudu tím, kdo by jí znepříjemňoval.
Přesto si myslím, že Tvé argumenty proti autentičnosti pověsti jsou poněkud slabé.

Jakákoliv negativní skutečnost se po kraji rychle roznášela a to i v případě, že by nikdo z mnichů nezůstal živ. Svědkové bydleli všude kolem, chodilo se po okolních cestách... ten přenos informací fungoval poměrně spolehlivě. Navíc se traduje, že někteří unikli - to znamená, že šíření bylo ještě cílené, umocněno emocemi, o které v té době nebyla nouze.

(Jednalo se o "sedlecký" klášter?) Ano, tady se už dostáváme k jednomu fenoménu pověstí - šablonovité opakování; ale z toho se nedá příliš usuzovat na starobylost pověsti. Takové pověsti je nejdřív potřeba podrobit srovnání a následné analýze.

O jesuitech se praví hodně, ale vše jim příčíst na vrub nelze, stejně jako za každý zánik vsi či hradu nemohou husité.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Pak ještě můžu dodat, že první záznam o téhle pověsti pochází teprve ze 17. století, do té doby se v žádné kronice neobjevil

Kdyby událost byla skutečně takhle dramatická, objevil by se záznam dřív než po 200 letech, kdy už nebyl jediný člověk, který by to zažil osobně a nemohl žít ani nikdo, kdo by příběh znal z vyprávění pamětníků. Je tam zkrátka příliš mnoho nesrovnalostí na to, aby se tahle pověst dala považovat za historický fakt a z toho vyvozovat závěry.

Samozřejmě nezpochybňuju útok husitů (zřejmě to nějací mniši odnesli), ale asi bych na základě pověsti z diskutabilním původem netvrdil, že husité zmasakrovali celé osazenstvo kláštera, nota bene tak, že ho rozvěšeli po stromech ...

Žádná pověst se nesmí brát za historický fakt a vyvozovat závěry lze teprve až po důkladné analýze. Namnoze ani nelze dohledat kořeny některých pověstí, rozhodně však, stejně jako věrohodnější místopisné názvy, jistý reálný základ mají a nikdy nebyly vymýšleny z dlouhé chvíle.

A to, že se nějaká zpráva objeví až po dlouhé době, ještě neznaméná, že tehdy teprve vznikla.
Příkladem jsou v historii třeba hrady - o tom, že byl hrad nadobro opuštěn, se píše se zpožděním desítek let, klidně i 50-100 let. Stejně tak i počátek hradu. U mnohých událostí ani nebylo potřeba zaznamenávat věc, o které lidi věděli, bylo to jako nošení dříví do lesa. I když to bylo napsáno, mnoho se ztratilo nebo bylo zničeno, během válek se některé úřední zápisy a knihy ani nevedly...

Holt, je to trochu složitější a písemný záznam v takovýchto případech je vždy věrohodný jen z 50%.
Ale to už se týká jiného tématu než pro který je tato sekce.
Je ale dobře, že pochybuješ a přemýšlíš, jedině tak se můžeš dobrat jisté realitě blíž.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Souhlasím s tím, že ne vše je zaznamenáno ihned, ale 200 let už je přeci jen trochu dlouhý odstup na takovou událost. Je to v podstatě jako kdyby dnes někdo popsal událost z roku 1800, o které se až dosud nikde neobjevila ani řádka.

Přitom jde o událost přímo spojenou s klášterem, navíc takovým, který útokem husitů nezanikl. Pokud by byli oběšeni všichni, nezbyl by nikdo, kdo by ze svého pohledu mohl příběh vyprávět (negativně vůči husitům). Pokud část mnichů unikla, pak se vrátila a zjistila, co se zde stalo, určitě by událost zaznamenala. Ne třeba hned, věřil bych, že by měli jiné priority (snad pár měsíců nebo let, než by klášter uvedli do provozuschopného stavu), ale rozhodně by s tím nečekali 200 let... Od jaké jiné instituce tehdejší doby by člověk čekal, že si sama o sobě povede záznamy?

Další nesrovnalost - pamětní tabule na kostele svaté Markéty znázorňující oběčené mnichy taky pochází až ze 17. století.

A ještě jedna - jiná pověst (bohužel nevím, v jaké době se objevila tahle) uvádí, že přítomní mniši byli pobiti v chodbě kláštera - o lípě nebo oběšencích nic...

Pověst se přenáší klidně i po celá dlouhá staletí (jiná je věc v jaké už podobě). Ovšem není nic zvláštního na tom, že se někde v nějakém pramenu utrousí nějaká zmínka, jen tak mimochodem, nikterak cíleně.

A to, že byl klášter vypálen, neznamenalo, že bude automaticky o této události učiněn zápis. Podobně jak u hradů, třeba po sto letech, byla jen v urbáři položka - zámek pustý, ta a ta pustá ves, zbořený klášter...
Třeba to tak být nemuselo, ale pro to musí být náležité argumenty a to vyžaduje důkladný rozbor pramenů a zasvěcené hypotézy. Což je na vynaložení jen kvůli pověsti příliš pracné, proto nad tím žádný historik nebude trávit měsíce a roky, aby na to přišel.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419