Na toto musím odpovědět sám. Musím se přiznat, že někdy mi v diskuzi stoupne do hlavy více krve než je zdrávo a nechám se unést, ale jsou situace ve kterých je to i zapotřebí. Je třeba i burcovat a probudit lidi ze setrvačnosti a ospalosti. Pokud jde o názvosloví jednušky, tak se pouze držím dobových vzájemných označení znepřátelených stran (Ŕímani, jednušky, papeženci x Husiti, Wiklifisté, kacíři). Možná to zní drsně a vypadám jako neústupný a netolerantní fanatik, který honí s cepem lidi po lese, ale to jen tak vypadá. Já jsem vlastně tolerantní jedinec a mám plno katolických přátel, dokonce i má matka a přítelkyně jsou jednušky. Na závěr chci říci, že nepovažuji označení jednušky jako urážku. Ještě chci říct, že pokud se jedná o mé příspěvky nebo články na naše stránky, vždycky je posílám přes svou dobrou duši Votana, který s klidnou hlavou vždy upraví mé rozohněné věty. Pokud ale jde o diskuzy, tak každý jede samozřejmě za své.
Na úvod musím zdůraznit, abych byl správně pochopen, že jsem vyznáním (resp. spíše důsledným přesvědčením) protestant. Můj otec mě nechal pokřtít ve „své rodové“ církvi a to Církvi československé husitské. Proč o tom vůbec mluvím? Protože, přátelé, bratři a sestry, trochu mne zarazily některé názory prezentované v příspěvcích, které jsou až militantně protikatolicky zaměřené. Rád bych věřil, že se nejedná o záměr. Velice mne překvapil často použitý pejorativní archaismus „jednušky“. Nevěděl jsem při čtení dotyčných příspěvků, zda se mám smát, či z toho být smutný. Neměli bychom být, přátelé, spíše tolerantní a praktikovat ekumenismus (ateista nebo věřící) a tím vlastně ctít odkaz M. Jana Husa, který byl, a na to nezapomínejmě, hluboce věřícím KATOLÍKem. Pro něho však nebyl hlavou církve papež ale Ježíš Kristus, s čímž nezbývá, než se upřímně ztotožnit. Jsem si vědom toho, že je stále „plno zlořádů“ mezi katolickou církví. Mám na mysli mimo jiné především „podnikatelské aktivity“ olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. (viz
http://www.farnost-zizkov.cz/art/clanek.asp?id=449), kterému toto vše prochází, podle mne, jen proto, že nad ním drží ochranou ruku primas český, kardinál Vlk. Přátelé, ruku na srdce. Je vše v pořádku mezi protestantskými církvemi. Podívejme se např., co se nyní odehrává právě v CČSH, kde byl patriarcha ThDr. Jan Schwarz dočasně zbaven všech svých funkcí. Nechci býti arbitrem ani jedné z těchto kauz, to mi nepřísluší ani omylem a obě ponechávám bez komentáře. Kritizujme tedy, co kritiku zaslouží, ale buďme v názorech dotýkajících se konfese tolerantní a nemějme na mysli pouze představitele církví, ale i prosté věřící. Znám několik málo katolíků, kteří se snaží objektivně pochopit učení M. Jana a velmi velice si uvědomují, oč mu šlo především. Současná katolická církev přece nemá inkvizici, nepodniká válečná tažení ve jménu kříže, neupaluje čarodějnice, představitelé Tovaryšstva Ježíšova neprovádí drastickou rekatolizaci, atd. Papež Jan Pavel II. se právě k těmto nejtemnějším obdobím katolické církve postavil takovým způsobem, jako žádný z jeho předchůdců. Rovněž se přičinil o to, aby alespoň částečně byla očištěna památka M. Jana, kterého katolická církev zařadila mezi reformátory. Podíváme-li se na to očima „ortodoxních“ konzervativních katolíků prostě něco neuvěřitelného. Přátelé, bratři a sestry, respektujme ve jménu tolerance upřímné katolíky. Doufám, že za tento diskusní příspěvek nebudu kaceřován, snažil jsem se, řečeno novinářskou terminologií, o jeho co největší vyváženost a jak se mi to podařilo, posuďte s laskavým pochopením sami. Tento příspěvek není o nekritické obhajobě katolíků, ale o toleranci. Diskusní fórum a já si to pochopitelně uvědomuji, jednoznačně dokumentuje, že diskutovat zasvěceně o husitství a nedotknout se přitom náboženských a teologických souvislostí, není možné. A to je legitimní! Nebuďme však ve svatém zápalu, právě po vzoru některých katolíků netolerantní, buďme jim v tom i prostřednictvím našeho Webu příkladem. Nepřikládejme k ústům polnici, jejíž hlas znovu volá do boje „proti všem“, kteří nejsou byť jen náznakem zastánci husitství. Přátelé je jiná doba. Nezavdávejme příčinu ani ateistům, kteří nemohou vnímat věroučné aspekty husitství a kteří si tyto velice potřebné a inspirativní internetové stránky se zájmem prohlíží, třeba jako zdroj poučení o době husitské, aby spíše podlehli trapně primitivním názorům na novodobé „husity“, které se objevily v četu na téma Největší Čech.