Reformační hnutí, které v českých zemích vyvrcholilo husitstvím a bylo jednoznačně odstartováno Husem, bylo v nedávné době medievalisty zařazeno mezi první vlnu evropských reformačních snah. Můžeme tedy mluvit, jak o tom píši v jiném příspěvku, bez nadsázky, bez falešného patriotizmu a s hrdostí o reformaci české. Česká reformace svým významem a hloubkou předběhla dobu a patří již spolu s pozdějšími reformačními proudy do novověku! Ano, reformace česká vznikla na konci středověku, ale novátorstvím svých myšlenek přerostla sama sebe. Proč? Těch důvodů je hned několik. Přiznává to vlastně už samotný Luther, který se k Husovi přihlásil a z něho vycházel. Vždyť jsou známa nejedna zobrazení Luthera píšícího husím brkem, který mu vede a přidržuje Hus. Ten husí brk je tak dlouhý, že sahá až do Říma nebo Kostnice. Ve skutečnosti se Martin k Husovi přihlásil již v okamžiku, když 31. října 1517 jako augustiniánský mnich písemně vystoupil v 95 tezích proti kramaření s odpustky. Téhož roku byl Luther Římem prohlášen za kacíře. Už zde je patrná analogie s Husem! Dalším, neméně závažným dokladem toho, že pozdější reformace navázala na českou, je skutečnost, která hovoří sama za sebe. Reformace 16. století je postavena na fundamentu Písma, jehož prizmatem se měl posuzovat veškerý život pravověrného křesťana zde na zemi. To bylo přesně to, oč šlo Husovi a co je obsaženo v Chebském soudci. Česká reformace byla reformací před reformacemi!
Husovo reformní úsilí následují husitské války, války obranné, války o holé přežití a hájící Husovy myšlenky, jehož mučednická smrt nemohla v českém prostředí zůstat bez odezvy. Reformaci „novověkou“ následuje válka třicetiletá, v níž proti sobě stojí státy katolické Ligy a protestantské Unie. Na první pohled patrný rozdíl v příčinách těchto dvou krvavých konfliktů. Pro ten druhý byly náboženské konfesijní rozdíly pouhou zástěrkou pro přerozdělení moci a vlivu v říši a zbytku Evropy. Nechci o hrůzách třicetileté války mluvit, pouze připomínám, že Habsburská monarchie bez ohledu na Valdštejnova vítězství patřila mezi poražené mocnosti. Jejím jediným „ziskem“ na Vestfálských jednáních bylo potvrzení zemí Koruny české jako nedílné součásti monarchie. Jak krutě si opět osud zahrál s našimi zeměmi! …

V těchto dnech si připomínáme 5 a půl století od založení tohoto společenství, kdy hospodářský exsprávce emauzského kláštera Řehoř Krejčí († 1474) připadl na myšlenku vytvořit vzorovou jednotu bratří a sester. Jiří z Poděbrad v r. 1457 dovolil členům Krejčího náboženské komunity, aby se usadili ve vsi Kunvaldu na pomezí Orlických hor.
Obrazně řečeno bylo zasazeno semínko, z něhož vykvetla ta nejlíbeznější květinka na půdě české reformace. Proč?
Masaryk ruku v ruce s Palackým označovali Jednotu bratrskou z 15. a 16. st. za vůbec to nejlepší, co české dějiny z reformace české světu nabídly. Paradoxem je, že po reformaci německé, kdy se Jednota mohla dočkat své plné rehabilitace, se v pol. 16. st. stala součástí prvního předbělohorského exilu. Přestože přijala zásady kalvínské konfese, neustále se pohybovala na hranici mezi trpěnou konfesí a sektou. Tento osud církve působící na okraji protestantského konfesního spektra vrcholí po Bíle hoře, kdy čeští bratří z řad šlechty a dalších svobodných občanů českých zemí, pokud nekonvertovali k jedinému státem povolenému náboženství, museli se uchýlit do exilu. Mezi těmito exulanty se později ocitl i poslední biskup Jednoty J. Á. Komenský. Jednota bratrská z českých zemí prakticky vymizela, aby posléze našla útočiště v Ochranově pod vedením von Zinzendorfa, odkud začala plnit své nelehké misijní úkoly.

Nadčasovost humanistických myšlenek prapůvodní Jednoty bratrské se nejvíce projevila právě v misijní činnosti, která i v současné době směřuje téměř do celého světa s akcentem na Afriku a latinskou Ameriku. Zde všude nacházíme stopy i po českých misionářích z řad bratrské církve a díky české misii mají tamní křesťané povědomost např. mj. i o českém reformátorovi Janu Husovi a „učiteli národů“ Komenském.
Podle geografického rozložení má bratrská církev z protestantských církví ve světě největší zastoupení. A to je jistě pro celý svět dobrá zpráva.

O Jednotě bratrské po roce 1485 viz také toto téma.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... ale jak říká o české reformaci František Šmahel, že "... největší z českých snů o lepším světě znovu doplácí na svou osudovou nadčasovost ..."

Ještě na jeden handicap oproti pozdějším reformním hnutím česká reformce fatálně doplatila. Její revoluční fáze probíhla v době před jedním z největších vynálezů v dějinách lidstva, totiž před vynálezem knihtisku. Možnost šíření idejí české reformace před tímto fenomenálním vynálezem byly tedy bezesporu daleko omezenější.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

někde jsem četl,že JEDNOTA BRATRSKÁ vznikla z členů táboritů. Jak je možné,že tito radikálové najednou vstupují do nenásilné JEDNOTY???? Vím,že byli ovlivněni Chelčickým ale přesto je to rozdíl z radikála na dá se říci na pacifistu.

Nevznikla.
Vznik Jednoty bratrské je ve stručnosti popsán zde ...

Z radikálů po Lipanech zbyla pouze táborská strana, protože po osudné bitvě o sirotcích v podstatě prameny mlčí. Táboři se po přijetí kompaktát lišili od zbytku utrakvistického konfesního spektra něčím zcela zásadním, čímž ještě více předjímali reformaci luterskou a kalvínskou. Chtěli se totiž jako samostatná církev oddělit od římské církve. ...Patrně nelze zcela vyloučit, že by někteří táboři vstoupili do nově vznikající Jednoty bratrské. Pokud však někteří skutečně vstupovali, mohlo to být z podobných důvodů, které vedly Řehoře Krejčího k odchodu z Prahy a k založení Jednoty, tzn. odmítnutí dalšího směřování táborské církve, vyjádřené konfesí Mikuláše z Pelhřimova.
K tomu ještě něco také tady (doplnění i zde).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pojďme se tedy podívat, jak byla Jednota "dost krutě pronásledována (...) i za toho 'husitského krále'" ...

Už jsem tady na fóru zmiňoval to, že velkou zásluhu na mírném zacházení s Jednotou za vlády Jiřího z Poděbrad měl zvolený arcibiskup Jan Rokycana, který příkře a zcela v husitském duchu odmítal trest smrti, a jeho sufragán a kolega Martin Lupáč. Bratří a sestry ve skupině Řehoře Krejčího dokonce nabídli post kněze – kazatele Janu Rokycanovi. Ten s díky odmítl, neboť se chtěl stále ještě jako blízký rádce Jiřího z Poděbrad věnovat politice.
A byl to právě Rokycana, který se u zemského správce někdy na přelomu let 1457/58 zasadil o to, že se Řehoř spolu se svými soukmenovci mohli usídlit v Kunvaldu, který byl mimochodem součástí Poděbradova litického dominia. Až takhle tedy budoucí "husitský král" hned zkraje vznikající Jednotu "pronásledoval".
Je třeba však poctivě dodat, že např. o čtyři roky později v březnu 1461, kdy se někteří členové jednoty měli setkat na nedovoleném srazu se studenty v Praze, došlo již k zatýkání a uvěznění některých bratří, vč. Řehoře. Opět díky Rokycanovi se vše nakonec obešlo bez dalších represí a bratří byli asi po třech měsících věznění propuštěni. Kněz Michal se musel přemístit s několika dalšími z Kunvaldu na Rychnovsko a dva bratři, kteří odmítli Rokycanou sestavené velice mírné formule jakéhosi odvolání, zůstali ještě nějaký rok ve vězení.
A Jiří z Poděbrad se v tomto ohledu zcela spolehl na Rokycanovo smírné a tolerantní řešení a to, že by některé ze zatčených nechal popravit, aby si to třeba vyžehlil v Římě i u tuzemských katolíků, ho ani nenapadlo. Král to bral spíše jako jistou formu zastrašování, aby moc nevystrkovali růžky a žili si v poklidu i v ústraní a aby, nedej Bože, nedošlo k renesanci nějaké formy táborského sektářství v jakékoli podobě.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak za Poděbrada určitě ne, viz výše, ale ...

... Po smrti Jiřího z Poděbrad se začal poměrně dramaticky zvyšovat počet členů Jednoty. A to se již také začíná psát nová kapitola o narůstající perzekuci nové církve, která je katolíky vnímána jako ilegální sekta a utrakvisty jako disent (Čornej), tj. parta sice nekatolická, ale zároveň nesmýšlející v duchu Rokycanova utrakvizmu.
V polovině roku 1503 král "inkvizitor" přikázal královským městům povinnost vyhledávat a poté i přísně trestat heretiky, mezi něž byla Jednota již jednoznačně přiřazována. Ale to se už nalézáme v období vlády Vladislava Jagellonského. Za nezřeknutí se kacířství byl trest jediný – smrt upálením. Těmito nařízeními – jak je naprosto zřejmé – katolík Jagiello nenavázal na poměrně tolerantní přístup reprezentovaný jeho předchůdcem, "husitským" králem.
V nastalé atmosféře připomínající hon na čarodějnice již v listopadu toho roku, kdy drakonická opatření vešla v platnost, bylo upáleno 6 členů bratrského sboru z Újezda na Domažlicku. Tyto nešťastníky má na svědomí překotně horlivý katolík Kryštof ze Švamberka.
Zemský sněm v červenci r. 1508 přijal legislativní opatření tzv. "svatojakubský mandát" přímo namířený proti Jednotě, která tímto musela ukončit působení svých sborů a její knihy měly být spáleny. Tento zákon tedy zakazoval novou církev s tím, že její členové musí buď přestoupit k utrakvizmu a nebo vstoupit do katolické církve. Pro věrné bratry a sestry ani jedna z obou možností nepřicházela do úvahy.
Po přijetí "svatojakubského mandátu" je znám ještě Ondřej Polívka z Kutné Hory, který byl také upálen.

Po těchto neblahých událostech Jednota téměř mizí ze scény, přesto ale přežila až do Rudolfova majestátu (1609) mj. i proto, že do ní začali vstupovat i příslušníci šlechty, nebo s ní aspoň nepokrytě sympatizovali. Po r. 1609 až do Bílé hory to už bylo přece jenom o něčem jiném.

Mj. i vyčleněním se Jednoty v samostatnou "reformační" církev reformace česká vykročila do novověku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když vejdete do výstavní prostory Císařské konírny, kde je tato výstava instalována, na úplně první informační tabuli vás zaujme text o husitském obrazoborectví, z něhož si dovolím citovat:
"... Husité ale nebyli nepřáteli obrazů proto, že by chtěli ničit umění. Odstraňovali je z kostelů spolu s drahocennostmi a oděvy, které podle nich ztělesňovaly zradu na původní čistotě Kristova učení, jak ji odhalili reformátoři." (zvýraznění JM)

Výstavní exponáty většinou vznikaly mj. v měšťanském prostředí utrakvistických center jakými byly Praha, Kutná Hora, Chrudim a Hradec Králové.
Na výstavě se kromě jiného setkáte např. s utrakvistickými deskovými oltáři, kterých se mnoho nezachovalo, protože velká spousta jich zmizela v nenávratnu způsobeném pobělohorskou rekatolizací.
Na první pohled se tyto oltáře o mnoho neliší od těch katolických. Když pomineme ty, na nichž jsou zobrazeni husitští mučedníci Hus s Jeronýmem, tak ústředním motivem těch ostatních je kalich nevelkých rozměrů. Do něj kape nebo prýští krev z ran ukřižovaného Ježíše Krista. Pokud je na na oltáři zobrazena poslední večeře Páně, může být kalich opět jakýmsi ústředním motivem.
Také renesanční deskové epitafy je možné shlédnout a seznámit se s jejími různými podobami na výstavě, kterou pro její návštěvníky s velkou pečlivostí i erudicí připravili kurátoři této výstavy. A za to jim patří upřímné poděkování.
Mnoho především výtvarných děl, o nichž se tady na fóru píše v tématech Umění husitské doby a Husitství, humanizmus a renesance, můžete spatřit na vlastní oči i na této výstavě.
Uvedu pouze dva příklady.

Včera jsem se v Pardubicích zúčastnil přednášky doc. Evy Melmukové, moderátorky historické společnosti VERITAS, na téma "Snaha o všestrannou přestavbu společnosti v Čechách ve 2. polovině 16. století".

Jednalo se o veskrze zajímavou přednášku na neméně zajímavé téma. Nebudu zabíhat do podrobností, neboť by to bylo na dlouhé povídání a přednáška se jistě objeví v dalším nejbližším sborníku VERITASky. Uvedu pouze zásadní teze.
I tato přednáška byla o tom, jak se dějiny opakují, jak lze v historii neustále nacházet po(na)učení, v tomto případě o nenásilném a postupném přebírání moci od protestantské majority katolickou menšinou v 2. pol. 16. st., která používá naprosto obdobné politické instrumenty, jako např. bolševik po r. 1945.
Byla to přednáška mj. i o svébytnosti a kontinuitě české reformace, která tu evropskou nekopírovala, neopisovala od ní, ale vedla s ní dialog s cílem zachovat veškeré výdobytky, které zajistila husitská revoluce a proces vrcholící Kutnohorským náboženským mírem a Českou konfesí, která již zahrnovala - na rozdíl od Kutnohorského náboženského smíru - i Jednotu bratrskou.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zajímavé info vztahující se k Jednotě bratrské a jejím osobnostem i příznivcům z předbělohorské doby najdete tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pořad "historie.cs" věnovaný Jednotě bratrské s názvem "Poklady Jednoty bratrské":
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/215452801400009

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Možná by nebylo od věci si na konci roku, v němž si připomínáme 600. výročí výbuchu husitské revoluce, shrnout to, v čem spočívá nepopiratelná skutečnost, totiž že husitskou revoluci, potažmo reformaci českou můžeme směle a bez zaváhání považovat za vítěznou. Pro ty, kteří se mylně domnívají, že revoluce byla zadušena na lipanských pláních, bude toto zjištění možná velkým překvapením!
Jak doloží níže uvedený seznam vítězných atributů husitství, tak o všem se zde na tomto DF již psalo, ale jaksi samostatně a detailně, nikoli v této triumfující "zkratce".

Tak tedy zde je 5 převratných a nadčasových znaků, jimiž se revoluce a reformace staly vítěznými:

1) KALICH, přijímání podobojí (1414) - husité znovu zavedli přijímání pod obojí způsobou (sub utraque specie), tj. svátost eucharistie pod způsobou chleba i vína tak, jak to bylo zvykem v prvotní církvi; kalich se stal nezaměnitelným symbolem revoluce i reformace
(podrobnosti: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=16&t=392)

2) SOUDCE CHEBSKÝ (1432) - husité díky svým vítězstvím na válečných polích si vymohli, že jediným arbitrem v jejich učeném hádání o 4 pražských artikulech na Basilejském koncilu bude Písmo svaté
(podrobnosti: https://husitstvi.cz/rejstriky/rejstrik-pojmu/soudce-chebsky)

3) BASILEJSKÁ (Jihlavská) KOMPAKTÁTA (1436) - úmluvy mezi Basilejským koncilem a husity, které povolovaly kalich pro území Království českého (Čechy a Morava) a ostatní 3 pražské články v okleštěném znění
(podrobnosti: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=16&t=1127)

4) JEDNOTA BRATRSKÁ (1457) - tím, že tato nově vzniklá církev od r. 1467 odmítla apoštolskou sukcesi (posloupnost) a začala si sama světit své kněze, se vydala na cestu první reformační církve na našem území, a to ve velkém předstihu před obdobnými církvemi, které se staly produktem evropské reformace až o půl století později
(podrobnosti: https://husitstvi.cz/clanky/550-vyroci-jednoty-bratrske)

5) KUTNOHORSKÝ NÁBOŽENSKÝ MÍR (1485) - dokument, který zaručoval širokou náboženskou svobodu na území Čech a Moravy, se stal velkým a vpravdě fenomenálním historickým završením husitské epochy, kterým reformace česká nakročila do novověku
(podrobnosti: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=16&t=905)

Nevím, kolikrát už tady na tomto webu zaznělo, že reformace česká byla reformací před reformacemi, která trvala více jak 2 století ...

Pojďme si tedy heslovitě shrnout stručný průběh či obsah těchto dvou století z pohledu reformace:
♦ Českou reformaci odstartoval mistr Jan Hus (*1370 †1415) svým učením, jehož součástí byla nesmiřitelná kritika církve, která se ocitla v tak hluboké krizi, že to historie dosud nezažila. Hus chtěl církev reformovat směrem k prvotní chudé Kristově církvi, protože v souladu se svým předcůdcem Viklefem poznal, že příčinou krize církve je její neadekvátní bohatství pramenící z obrovského pozemkového vlastnictví.

♦ Jakoubek ze Stříbra, Husův spolužák, v r. 1414 znovu zavedl přijímání pod obojí způsobou (sub utraque specie), tj. přijímání krve Kristovy v podobě vína i pro laiky při slavení Večeře Páně (eucharistie). Kalich se stal zásadním symbolem husitství i reformace - nejen české - a jedním ze 4 pražských artikulů.
Kalich se stal jedním z několika demokratizačních prvků, které reformace - i revoluce - přivedly na svět.

♦ Díky vítězství husitských zbraní římská církev byla nucena s husity zahájit jednání, jinak řečeno nahradit ve sporu s husity meč světský za meč duchovní. Bylo však nutné nalézti arbitra pro nastávající učená hádání mezi husity a katolíky na Basilejském koncilu. Tím arbitrem se v r. 1432 stal tzv. Chebský soudce, jenž představuje jedno z největších vítězství revoluce, resp. reformace české.

♦ V r. 1436 byla v Jihlavě přijata tzv. Basilejská (Jihlavská) kompaktáta, tedy úmluvy mezi Basilejským koncilem a husity. Potvrdila kalich pro Čechy a Moravu a aostatní 3 pražské artikuly v okleštném, kompromisním znění.

♦ Rok 1457 ('58) se považuje za vznik Jednoty bratrské, která se o 10 let později (1467) vydala na cestu první reformační církve tím, že odmítla apoštolskou sukcesi (posloupnost) a začala si sama světit své kněze a biskupy.

♦ V r. 1485 byl na sněmu v Kutné hoře přijat Kutnohorský náboženský mír. Tímto nadčasovým dokumentem vyvrcholila husitská fáze reformace české.

♦ 31. říjen 1617, kdy Martin Luther zveřejnil ve Wittenbergu svých 95 tezí, se považuje za počátek evropské reformace, celé jedno století po vzniku reformace české.
Luther svého času napsal: "Nevěda, učil i držel jsem všecko učení Jana Husa … Zkrátka, jsme všichni nevědomky husity ..." Ano, reformace německá v ledasčem navázala na tu českou, i když to bylo nevědomky, ba dokonce objevovala dávno Husem a husity objevené.

♦ V zemích Koruny české, resp. v Českém království postupně vzniklo těchto 5 základních konfesí:
1) Starokališníci - husité stále se odvolávající na Basilejská kompaktáta, kteří zůstali stát mezi katolíky a novými protestantskými konfesemi.
2) Novoutrakvisti - husité, kteří se přiklonili k luteránství.
3) Luteráni - konvertovaní katolíci (aj.), kteří si zvolili luteránskou konfesi.
4) Kalvínisti - konvertovaní katolíci (aj.), jimž spíše konvenoval kalvínská konfese.
5) Jednota bratrská - která měla později blízko k přísné kalvínské konfesi.

♦ Česká konfese (Confessio Bohemica) zahrnovala společné vyznání víry nekatolických náboženství vč. bratrské církve, které předložili čeští nekatoličtí stavové ke schválení zemskému sněmu v r. 1575.
Jednota bratrská do ní byla začleněna jako autonomní subjekt, jinak řečeno, pouze formálně – de facto, nikoli právně, tj. de iure.

♦ V r. 1609 vydal císař Rudolf II. tzv. Rudolfův majestát.
Majestát císaře Rudolfa II. konečně uznal Jednotu bratrskou i de iure, tzn. právoplatně. Konečné znění dokumentu se zrodilo 9. července 1609 a pod názvem "Rudolfův majestát náboženských svobod" bylo zaneseno do zemských desek. Majestát se tedy stal nedílnou součástí zemského zákona jako jeho nový doplněk. (Současnou terminologií řečeno – byl povýšen na ústavní zákon.) Česká konfese z r. 1575 tak získala zcela novou kvalitu, protože náboženské svobody se týkaly celé společnosti v Čechách a na Moravě, a to vč. poddaných. Obdobné dokumenty pak byly vydány i pro Slezsko a obojí Lužici.

♦ 23. května 1618 došlo ke třetí pražské defenestraci.
Tím bylo zahájeno stavovské povstání a 30letá válka, tzv. "válkou českou". Stavovské povstání bylo poraženo 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Lze konstatovat, že tím definitivně končí éra české reformace a začíná období protireformace, přesněji řečeno násilné rekatolizace.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... ... v těchto dnech si připomínáme
590. výročí ustanovení tzv. Chebského soudce.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)