To se tak jít opít na Vikárku a propadnout se do XV.století, jak to popisoval Sv. Čech v knize Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století. Tam se tuším pan Brouček ocitl zrovna v bitvě na Vítkově.

Ano, ale moc se pan domácí nevyznamenal a z Vítkova zbaběle prchl. Když pak měl být za tento hanebný čin upálen v sudu, hájil se tím, že "nepatří do jejich věku". Na to Žižka pronesl památné věty: "Ha, babský strach pomátl tvůj rozum. Šílená jest myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, - toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!"

Jak hluboce se mýlil bratr Žižka z Čechova Výletu...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak dopodrobna to neznám. Myslím, že jsem to ani nečetla. Ty bys určitě z boje neutekl. Víš, že husiti nakonec vyhráli.

Tak, doufám, že bych neutek', ani kdybych to nevěděl...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No sice vím, že nakonec vyhráli, ale co je mi to platné, když nevím, jestli jsem to přežil.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Kdysi jsem to četl. Hezká knížka (bez ironie, krásná). KEDRUTA hovoří za vše.

_________________
Ut omnes unum sint.

hezká knížka, četl jsem jí sám od sebe a pak asi po roce jsme jí měli jako povinou četbu. To, že to bylo nařízeno, to mnohým spolužákům znechucovalo již předem. Jedna z ukázek nepříliš vhodné výchovy.

Nové nastudování "broučkiád" v opeře Národního divadla - Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy
http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/1097206490-udalosti-v-kulture/218411000120321/obsah/608544-vylety-pane-brouckovy ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

My k tomu kdysi ještě na gymplu vymýšleli pokračování. jmenovalo se to Co pan Brouček zamlčel a šlo tam o to, že sto let po Broučkovi spadl do stejné díry cestou z hradní žranice bolševický papaláš soudruh Beruška. Ti dva se v podzemní chodbě potkají a potloukají se po Praze 15. století jako nerozlučná dvojka. Beruška sice Broučka občas obviňuje, že je maloměšťák a buržuj, v praktických věcech a hlavně u piva si však oba rozumějí a notují. V klíčovém okamžiku na hoře Vítkově po Broučkově útěku Beruška setrvá, jelikož ví, že husité zvítězí, vzápětí mu však dojde - že jak jsem psal výše - z toho nevyplývá, že on to přežije. A jelikož nehodlá padnout hrdinskou smrtí, nejprve se sám škrábne a snaží se dostat na ošetřovnu a po neúspěchu zaleze do hromady dříví, kde usne a po boji je odtud potupně vytažen a spoutaný doveden do města, kde se opět setkává s Broučkem. Oba jsou pak odsouzeni k stejnému trestu a na slavnou Žižkovu větu "toho bohdá nebude, abychom my měli takových potomků" má ještě sílu odpovědět "ale vždyť my komunisti jsme nejen vašimi potomky, ale i dědici", z čehož Žižku málem trefí šlak. Následuje zatmění a v časných ranních hodinách je nalezen příslušníkem hradní stráže a taxíkem dovezen domů.
Ovšem tenkrát to samozřejmě vyjít nemohlo a kde to skončilo, nemám nejmenší tušení.

_________________
De omnibus est dubitandum.